Ač zní název tohoto článku bizarně, jeho obsah se může jevit ještě bizarněji. Článek je dlouhý a prosím každého, kdo jej otevřel, aby si jej trpělivě přečetl od začátku až do konce. Jedině tak snad čtenář pochopí vše až do nejhlubších důsledků a zdánlivá bizarnost se vytratí.
Kdysi dávno jeden kluk žijící v Japonsku měl dvě záliby. Rád sbíral brouky a hrál videohry. Rozhodl se, že své vášně spojí a začal tvořit Pokémony (pocket monsters - kapesní příšerky). Ten kluk se jmenoval Satoshi, příjmením Tajiri. Jak už jsem zmínil, rád sbíral brouky a idea jeho videohry byla taková, že pomocí videohry chtěl zprostředkovat pocity sběratele i jiným lidem, než byl on sám. Jeho nápad však ještě dlouhou dobu neměl být prosazen. Svého nápadu se však nevzdal. A vydržel mu až do dob jeho středoškolských studií. Místo, aby na střední škole pořádně studoval, raději se dál věnoval svému nápadu a zdokonaloval své imaginární postavičky - pokémony. Později získal práci ve firmě Nintendo. Pokémoni nebyli zdaleko jeho první hrou, na které jako tamější zaměstnanec pracoval. Ovšem protože se při práci na hře Legend of Zelda projevil jako zkušený programátor, nechala jej firmy Nintendo, aby ukázal svůj skutečný potenciál a dala mu firma nakonec šanci svou ideu pokémonů zrealizovat v praxi. Satoshi neváhal a chopil se své celoživotní šance. Vytvořil tedy hry na Gameboy - pokémon Red a Green. Protože se hry ujaly a staly se velmi populární, vznikly další verze - pokémon Blue a Yellow. Spolu s Yellow verzí začalo vznikat i anime (prvních 150 pokémonů nakreslil Ken Sugimori, tj. pokémoni, tak, jak je známe z anime, jsou graficky jeho výtvor, ačkoliv původní inspirace přišla právě od Satoshiho). Anime, stejně jako hry, nezůstali jen na půdě ostrovního národa, ale expandovalo všude do světa. Pokémoni se stali fenoménem. Zde opustíme osudy slavného tvůrce pokémonů, které jsou mezi fanoušky jistě všeobecně známé a není třeba je dál komentovat.
Pokémoni se tedy stali fenoménem. Kromě četných triček s logem "pokémon", sušenek s obrázkem Pikachu a jiných zcela komerčních produktů, jejichž "přínosem" pro veřejnost bylo to, že udržovalo tok peněz v oběhu, pokémoni sestávali (a stále sestávají) ze 3 základních prvků, které tvoří základ veškeré jejich popularity - anime (+manga), hry na počítače a konzole, Trading Card Game (TCG). U třetí zmíněné věci se jednalo jednak o možnost s kartami hrát, stejně tak ale často jen o pouhou sběratelskou vášeň. A právě tyto tři prvky, tyto tři různé dimenze zábavy, jsou skutečným důvodem, proč přitáhli pokémoni tolik lidí a stali se tak populární.
Ale jak už to často bývá, každý fenomén má svůj začátek a svůj konec. Pokémoni se stali trendem na docela dlouhou dobu (v ČR cca 5 let). Ovšem každý trend po určité době přestane být v módě. Protože však pokémoni nebyli jen komercí, ale disponovali určitou kvalitou, byli zejména mezi mladší vrstvou (děti) stále velmi populární, a vzniklo tedy mnoho webových stránek s touto tematikou. A právě na těchto stránkách se shromažďovali lidé, které pokémoni bavili. V české poké-komunitě se jedná zejména o stránky www.pikachu.cz a www.pjz.cz . Tyto dvě stránky se těšily velké oblibě. Staly se útočištěm pro všechny, kteří se o pokémony zajímali a chtěli si o nich s někým popovídat ve volném čase. Spolu s úpadkem módního trendu totiž zaniklo i vysílání pokémonů v televizi (což je záležitost čistě komerční) a následně i veřejný zájem dětí o pokémony. Tím se tedy selektovali nadšenci od lidí, kteří pouze konformně konzumují vše, co doba přinese. Vznikly tedy webové stránky, kde se scházeli právě poké-nadšenci.
Zaměřme se tedy na tyto stránky a na to, co pro poké-komunitu přinesly pozitivního. Kromě četných diskuzí, které umožňovali jejím účastníkům na chvíli opustit reálný svět a pohroužit se do jiného světa, kde si mohou popovídat s lidmi se stejným zájmem, se konalo řadu dalších aktivit souvisejících s pokémony. Např. se uspořádávali poké-čundry, jejichž cílem bylo, aby se pokémonní nadšenci potkali v reálném světě a konečně si mohli o svých zálibách popovídat osobně a ne jen prostřednictvím internetu. Řada uživatelů se podílela na velké spoustě veřejně prospěšných věcí, jako je tvorba českých titulek k anime pro menší diváky (a často i pro ty starší, méně jazykově nadané). Konala se řada turnajů v hraní TCG, která už dávno neměla roli jen "zahrát si", ale taky i potkat lidi s podobnou vášní pro pokémony. A jedna z těch vůbec nejkreativnějších aktivit vůbec - psaní vlastních poké-příběhů. Vyskytla se spousta lidí, kterým nestačilo pouze sledovat anime a číst mangu. Chtěli do poké-světa zanést své vlastní představy a nápady. A tak zejména na pikachu.cz vzniklo řada "povídek" (ve skutečnosti se nejedná o povídky, ale o příběhy, název se však už vžil, je třeba tedy respektovat tradici).
A právě zde se dostáváme blíž k důvodu, proč jsem celý svůj článek rozhodl napsat. Ano - vzniklo mnoho povídek. Spousta lidí se rozhodla věnovat kus svého času tomu, že napíše svou vlastní povídku - a to počínaje dětmi ve věku 8 let, kteří se sotva naučili psát a třeba vyjmenovaná slova pro ně byla španělskou vesnicí, až po starší, s pravopisem a stylistikou obeznámenější návštěvníky. U většiny lidí se jednalo o náhlý a prchavý popud náhlé múzy, který po napsání několika málo prvních kapitol vyprchal. Naprostá většina povídek tedy není nějak dlouhá. Navíc ve skutečnosti řada povídek až příliš kopírovalo původní anime, příběh tedy nebyl nijak moc originální, často dokonce ani zajímavý a navíc plný gramatických chyb a slohově nevalné kvality. Nicméně se jednalo o dobrovolnou činnost, kterou každý z těchto autorů dělal s láskou, a to je třeba ocenit. Ovšem byli tací (řádově však ne víc než 10 lidí), kteří u psaní vytrvali a kapitol napsali více. Co se týká těchto lidí, většinou se už jednalo o starší a zkušenější uživatele, kteří se psaní věnovali jako svému koníčku, proto v něm byli dobří a i kvalita tomu odpovídala. Zdálo se tedy, že na pikachu.cz vznikne několik zajímavých příběhů, které budou stát za přečtení (myšleno jako celek). Ze všech bych jmenoval aspoň Rayovu pokémonní cestu, Dobrodružství Ashe Graye, Gabrielovu cestu, Brendanův příběh a Mewtwoova dobrodružství od autorů DarkAbsol, lich, DarkSuicune, Mistian a Celebi.
Ovšem i v rámci takových míst, jako je www.pikachu.cz se vyskytl jiný problém - totiž stárnutí místních uživatelů. Nadšenci totiž byli původně tvořeni převážně z dětí ve věku 10 až 15 let. Ovšem jak šel čas dál, všichni tito uživatelé stárli a jejich zájem o pokémony upadal a začínali se věnovat jiným záležitostem. Nebylo to proto, že by jejich zájem o pokémony nebyl hlubšího charakteru, ale přece jenom se jedná o anime pro děti, a tedy se starším lidem (15 až 20 let) může jevit poněkud infantilně (a po pravdě, jak seriál postupuje k novějším dílům, nabývá tento efekt na velikosti - je to vidět zejména na 4. a 5. generaci pokémonů). Stejně tak hry se zdokonalovaly a namísto starých pokémonů se objevili nové pecky jako WoW, Skyrim, ... Každopádně jak postupoval čas, lidé stárli a tím se měnili i jejich zájmy.
Následek byl ten, že autoři i takto skvělých povídek se bohužel začali věnovat mnoho jiným zájmům a přestali psát a publikovat. To je velká škoda. Každý z těchto autorů psal původně asi zejména pro zábavu a ne proto, že by chtěl svůj příběh chtěl skutečně napsat jako celek. Každého zjevně bavil asi samotný proces psaní a jen málokdo měl nějakou konkrétní vizi, co se bude dít v povídce dál anebo jak má povídka skončit. Děj byl tedy do velké míry určován aktuální inspirací každého autora. Psaní tedy bylo do velké míry závislé na tom, zda inspirace přišla nebo nepřišla.
Zde se chvíli zastavím a zamyslím se nad původem spisovatelské inspirace jako takové. Zcela jistě nemůžeme pochybovat o jejím významu - psaní je na ní vysloveně závislé. Ovšem na čem je závislá samotná tato inspirace? Mnoho lidí si myslí, že je jedná pouze o dar shůry. Myslím, že je o částečně pravda, ovšem ani spisovateská inspirace není pouze darem shůry - je do velké míry udána tím, jak moc se člověk danému tématu věnuje a jak moc ho dané téma baví. Inspirace sice přichází často znenadála a v situacích, kdy by ji člověk vůbec nečekal, ovšem není pravda, že nijak nesouvisí s aktivním přemýšlením nad danou věcí. Pokud totiž člověk nad věcí přemýšlí (klidně i bez nějakých výsledků), toto přemýšlení se automaticky přenáší i do podvědomí. A právě v okamžiku, když člověk nad danou věcí vůbec nepřemýšlí a všimne si ve svém okolí něčeho zajímavého, anebo jen prostě náhodně bloudí ve svých myšlenkách, přijde moment, kdy se z podvědomí vynoří právě náš příběh a naše předchozí přemýšlení nad ním. A napadne nás, že právě ta daná skutečnost (ať už se jedná o cokoliv), které si člověk zrovna náhodně všiml a s příběhem vůbec nesouvisí, by se právě dokonale hodila do naší povídky - jako další díl velké skládanky, kterou každý autor část po části skládá dohromady.
Vidíme tedy, že psaní je podmíněno inspirací, a ta je zase podmíněna zase zájmem a aktivním přemýšlením nad daným tématem (v tomto případě nad pokémony). A právě tento zájem a inspirace je i důvodem, proč nějakého člověka baví psaní jako takové. Prvoplánově se tedy nikdy nejedná o úmysl vytvořit ucelený příběh, jako spíš věnovat se nějaké zábavné kreativní činnosti. Nikdo z autorů tedy nijak s ukončením své povídky nijak nepospíchal v době, kdy je psaní bavilo. Ovšem jak postupoval čas, zmenšoval se i zájem o pokémony a tím i míra inspirace a zábavnosti celého procesu psaní. A u nikoho se nejevilo, že by povídka nějak viditelně spěla ke konci, nikdo ze zmíněných autorů už nenašel sílu a chuť svou práci dokončit. Protože je zkrátka psaní přestalo bavit, ztratilo svoji hlavní funkci - zábavu při jejich psaní a vymýšlení. Částečně se jednalo i o jinou příčinu - nedostatek čtenářů a fanoušků. Ovšem hlavní příčinu vidím právě v tom, že lidi přestalo psaní bavit, někdy dokonce je přestali bavit i samotní pokémoni. Tento jev má na svědomí právě stránutí uživatelů a pozvolný poklesu popularity pokémonů, a tedy i počtu čtenářů a autorů. Celkově tedy přibližně před 4 lety ustrnula na pikachu.cz literární tvorba téměř na nulu. Toto je ohromná škoda.
Budu konkrétnější - já osobně jsem četl z těch delších povídek Gabrielovu cestu, Rayovu pokémonní cestu a Mewtwoova dobrodružštví. Každá z těchto povídek je kvalitně stylisticky napsaná a stojí za přečtení. Ovšem jako jediná se rozvijí Rayova pokémonní cesta (ve skutečnosti už ne v rámci pika, ale to je celkem jedno, i tak si vážím toho, že ještě někdo ve své práci pokračuje). Jedná se o jedinou literární tvorbu, která přežila až do dnešních dní. A je to ohromná škoda.
Po pravdě - i já sám jsem se pokémony přestal asi na rok zabývat. Ale pak jsem se k nim vrátil a asi před 4 měsíci jsem si znovu povídkami listoval a dostal jsem znovu chuť si je přečíst. Ovšem narazil jsem na překážku - nejsou dokončené. Inu, rozhodl jsem se, že proti tomuto stavu něco podniknu. Vybral jsem si tu z povídek, která byla nejdelší a mě osobně vždycky nejvíc bavila - Mewtwoova dobrodružství. (pro ty, kteří příběh nečetli, dávám odkaz: //www.pikachu.cz/povidky/view.php?id=135 ) Líbí se nejvíc ze všech částečně i proto, že je námětově velmi originální a nejedná se o kopii anime. Rozhodl jsem se přesvědčit jejího autora - Celebiho - aby ji znovu zase začal psát. Ze začátku jsem záležitost bral odlehčeně - "třeba se mi povede ho zase přesvědčit". Ovšem když se mi to nedařilo, nevzdal jsem se a záležitost pojal poněkud vážněji. Vedla mě k tomu mimo jiné i ta informace, že Celebi údajně má promyšlený děj (resp. jeho hlavní uzlové body) až do konce, tj. nepřestal psát, protože by mu došly nápady. Kromě četných pokusů, v nichž jsem mu posílal maily, ve kterých jsem se mu snažil trpělivě vysvětlit, že jeho povídka je opravdu kvalitní a byla by velká škoda ji nedokončit, jsem podniknul i další , jiné kroky. Například jsem si dal tu práci a sepsal analýzu celé jeho povídky, kterou tímto dávám jako freeware na net ke stažení: http://ulozto.cz/xW7q7Fb/mewtwoova-dobrodruzstvi-analyza-rtf. I tuto analýzu jsem mu zaslal. Ovšem ani tím jsem ho nedokázal přesvědčit, aby se k psaní vrátil. Zkrátka se projevil "efekt stárnutí" - pokémony nahradili jiné zájmy a psaní už ho dál nebaví. (takto mi to napsal do mailu). Přitom z jeho starších příspěvků je vidět, že měl pokémony velice rád.
Asi jste, coby čtenáři mého topicu, zvědaví na důvod, proč jsem si dal tu práci a napsal tak dlouhý příspěvěk. Důvod je tento - rozhodl jsem s Celebim pohnout a navrátit mu jeho chuť psát. Z mojí pozice jednotlivce se jedná o velmi těžký, takřka nemožný úkol. Ovšem v jednotě je síla. A právě vy všichni, kteří ještě máte pokémony rádi a povídka se vám taky líbí, máte možnost mi v tomto mém neskromném cíli pomoct. Pojmenovávám tento "projekt" výstižně jako "Dračí hněv přemůže i zlatého Snubbula", což bylo tajné heslo jedné z hlavních postav - Ronalda Elementaryho - právě v Celebiho povídce Mewtwoova dobrodružství. Z vaší strany by se nejednalo o nic grandiózního, ale mějte na paměti, že případné ochoty každého z vás si velmi cením. O co by se tedy jednalo? Stačilo by se v tomto topicu vyjádřit, že máte upřímný zájem o to, aby Celebi dokončil svá Mewtwoova dobrodružství a že se zapojujete to projektu "Dračí hněv přemůže i zlatého Snubbula", jehož cílem je tuto literární tvorbu zpět oživit.
Nyní je tedy snad jasný i důvod, proč jsem založil tohle ne zrovna krátké téma. Abych však nemluvil pouze o Mewtwoových dobrodružství - chci podpořit i ostatní autory, kteří třeba z nějakého důvodu přestali psát, aby se k psaní zase vrátili a ve své tvorbě pokračovali. Jedná se dnes už jen o úzký okruh nadšenců a tím cennější je tedy každá tvorba. Pamatujte - nových zájemců o pokémony z generace mladších mnoho není a je potřeba předat naše nadšení dál, pokud nemá poké-komunita pozvolna zaniknout. A tím, že píšete povídky, toto nadšení předáváte. Kromě toho i když většina z vás už asi má víc než 15 (často i víc než 20) let, a musí se tedy věnovat práci a jiným věcem v životě, tj. na zábavu a kreativní činnost už nezbývá tolik času, je škoda vzdát se tvůrčí činnosti. Uvědomte si, že kreativní činnost je to nejcennější - je to něco, co každý z nás dělá s láskou a chutí, je to něco, do čeho vloží své srdce. Ovšem pokud tato činnost - tato práce - má být smysluplná, nestačí jen nadšení, je potřeba si také vytvořit nějaký cíl a za tím jít. A u psaní příběhu se jedná o to příběh dokončit. Právě tím celé své činnosti dá člověk hlubší smysl než jen zábavu.
A ještě explicitně připomínám - každý, kdo má zájem o to, aby Mewtwoova dobrodružství nezanikla, prosím, aby zde do této diskuse napsal, že má o dokončení zájem . Nezabere vám to ani 5 minut vašeho času a přitom tím snad Celebimu společně dokážeme, že byla chyba od své povídky odejít a nedokončit ji. A ještě jednou děkuji za každého, kdo se do projektu zapojí. Neřešil bych to touto formou, kdybych nemusel, ale myslím, že já nejsem schopen Celebiho přemluvit - ne sám. A věřte, že jsem to zkoušel docela dlouho. Ovšem společně by se nám to podařit mohlo.
Dračí hněv přemůže i zlatého Snubbula.
Zpráva byla změněna dne 03.03.2013 v 10:43:28
