Dorazil jsem na o půl hodiny odložený sraz na Vypichu experimentální trasou busem o tři minuty pozdě. Terrion již byl na zastávce a oznámil mi, že jsem dorazil včas. Sanky s Behold3rem byli tou dobou v jiném busu a na jejich příjezd jsme teprve čekali, protože svůj plánovaný bus nestihli. Když konečně dojeli, Terrion je pobídl, aby vystoupili, což udělali, a následně jim sdělil, že jsme se mohli na místo jednu stanici svézt tím jejich busem, ale že pěšky to je lepší a rychlejší.
Cestou jsme diskutovali, zda-li balony označující výšku drátů vysokého napětí jsou pokébally, Voltorbové nebo Electrodové. Následně jsme rovnali předvolební spam na sloupech veřejného osvětlení do polohy, ve které neblokuje chodník. Když jsme dorazili k baseballovému stadionu, kde se Akimacuri odehrávalo, pokémoni vyjádřili překvapení nad existencí něčeho, jako je baseballový stadion. Doplnil jsem tedy informaci, proč je baseball popuární v Japonsku (následky americké okupace) a Sanky to propojil s faktem, že na všechny konzole vždycky brzo vyjde nějaká baseballová hra, protože se to dá prodat v Japonsku i v USA.
Sotva jsme vstoupili do areálu, začalo pršet. Behold3r o tom věděl, tak si vzal promokavou bundu. Ostatní o tom pravděpodobně nevěděli a tak byli vybaveni pořádně. Sanky zpozoroval pesíka a prohlásil "pesík". Jednalo se u Júlinku, pesíka paní Ikeda (své doby učitelky v Jazykové škole hlavního města Prahy), evropského psího šampiona. Ukázalo se, že pokémoni neumějí paralelizaci, protože ze všech front na jídlo jsme se všichni čtyři zařadili do fronty na agepan. Sanky mě pověřil, abych mu v japonštině objednal. Agepan byl mastný, takže ve výsledku se například Sanky nedostal k rámenu, který chtěl.
Stále pršelo, tak jsme začali hledat zastřešený prostor pod stánky. Díky mému přemýšlení mimo krabici jsme jeden ze stanů obešli a vstoupili do něj zezadu, což je zcela normální, ale ne úplně intuitivní postup. Prohodil jsem pár slov japonsky s Harumi, mojí bývalou učitelkou. Pak jsme se usadili se Sankym u stánku go, kde byla pořízena fotografie z [17]. Pán od go se nám ochotně věnoval. Volba začátečnické hrací plochy byla vhodná, protože i na ní trval zápas docela dlouho. Tak dlouho, že v jeho půli stihl dorazit ghorm. Pán od go nám radil, ale my stejně moc nevěděli, co dělám. Teda krom toho, že se snažíme navzájem obklopit. Já opakovaně něco přehlížel, ale zároveň jsem získával větší plochu. Na konci se spočítala plocha a měl jsem jí víc o 5 políček. Ale až tehdy mi pán od go prozradil tajemství, že jako černý, který začíná, mám od začátku výhodu a tím pádem handicap 6.5, u menších hracích ploch 5.5 kamenů. Takže vyhrál Sanky.
Mezitím pršet přestalo. To ale nezabránilo tomu, že kvůli dešti byla většina programu zrušena. Opakovaně hlásili, že bude probíhat tlučení koláčků moči, aby minutu potom ohlásili, že je zrušeno. K nám se přidal ghormův kamarád/spolubydlící. Do kjógenu zbývalo něco jako půl hodiny a ještě napevno zrušený nebyl. Tak jsme se rozhodli počkat.
Kjógen nakonec neproběhl a místo něj byla osekaná verze. Záznam z "workshopu" kjógenu aneb jak to nemá vypadat: https://www.youtube.com/watch?v=9Ra1QiG0iI4
Všimněte si, jak je záznam pořízen tak, aby nápis Ko-Kotlářka byl těsně mimo záběr.
ghorm s kamarádem se od nás nějak ztratili. S Terrionem jsme se pak ještě byli podívat na výprodej levných japonských knih, ale nic jsme si nevzali. Sanky si koupil nudle. Pak jsme se vydali pryč na přeplněný autobus. Na Vypichu vystoupil Terrion, nějaký naštvaný Slovák s dítětem šel nadávat řidiči a mlátit do autobusu, a na zastávce již postávali ghorm s kamarádem. Snažil jsem se mu gestikulovat, jestli teda chce ten můj zbylý agepan, ale ghorm nereagoval zřejmě kvůli absenci highlightu. Dojeli jsme na Na knížecí a tam jsem se od skupiny odpojil.
Vzhledem k počasí byl letošní ročník Akimacuri derp. Proto se tedy přidávám k hromadné stížnosti na Johna, který všechny pozval.
P.S.: Možná bychom mohli mít nějaké téma na japonské eventy, ať to nespamujeme tady do kjógenů.
