Zan
Jednou z nejtajemnějších bonarejských zemí je vnitrozemská Aljara. Název vznikl spojením slov alakazam a jara(1): alakazamové jsou původní domorodí obyvatelé, výjimeční vysokou inteligencí a schopností přizpůsobit se, známí svou uzavřeností a chladným přístupem k cizincům. Ještě před nedávným úpadkem draků žila alakazamská civilizace v nepřístupných tichých chrámových městech, kde vládla disciplína a efektivní přesná hierarchie. Málokdo se odváží tato města navštívit - kdo se totiž pohybuje v jejich blízkosti, často záhadně zemře během několika dní na zástavu srdce. Těch několik lidí, kteří se odtamtud vrátili, vyneslo na povrch některá tajemství, kolem kterých koluje mnoho legend. Jedním z těchto tajemství je umění Zan-dó, v překladu tichá cesta. Ten, kdo toto umění ovládá, prý dokáže zabít jediným lehkým dotykem, nebo dokonce jen pouhým pohledem. Nebo oživit mrtvé a přenést svou duši do jejich těla, zapálit svíčku i zmrazit sklenici vody pouhou silou vůle. Soudný člověk takovým pohádkám nevěří, přesto ale budí Zan-dó a chrámová města strach a úctu.
Většina alakazamské kultury takto žije doposud, ale část se rozhodla pro život v úplně jiném prostředí megalopole Zanji, v alakazamštině znamenající Tiché město.
Zanji bylo kdysi chrámové město jako každé jiné. Alespoň do doby, kdy se tudy jednoho dne odvážila (pravděpodobně zabloudila) skupinka obchodníků. Ti jako první spatřili zdejší velkolepé chromované sloupy a sochy. Tenkrát se po celém známém světě bleskurychle rozšířila zpráva o stříbrném městě a netrvalo dlouho a začaly se tam sjíždět celé hordy hamižných dobrodruhů snažících se vyměnit nejrůznější zboží za chromované předměty. Alakazamové zprvu nejevili o obchod zájem, pak ale najednou začali houfně vyměňovat za obyčejné křemíkové, měděné a zlaté destičky. Jeden mimořádně vynalézavý mnich jménem Babaghí(2) totiž pomocí nich dokázal sestavovat stroje, které automatizovaly a zrychlily výrobu chromu.
Za nějaký čas šla cena chromu prudce dolů a rozkradené Zanji začalo postupně upadat. Lidé však brzy přišli na to, že na prodeji automatických strojů se dá velmi rychle vydělat. Alakazamové zdaleka neměli takový cit a smysl pro obchod, a tak začlenili několik schopných lidí do své hierarchie - a zde poklidné období definitivně skončilo. S lidmi se do města dostala i kriminalita a alakazamové byli nuceni(3) přijmout mezi sebe i machoky jakožto spolehlivou, účinnou a levnou policii. Zanji se stalo kosmopolitní město a tvorové ze všech koutů světa se sem sjížděli za vidinou rychlého a snadného zisku. Práce zde byla velmi prestižní a obtížná a zdaleka ne všichni uspěli při jejím hledání - těm méně šťastným často nezbylo nic, nic než naděje, že se jim přeci jen podaří sehnat dobře placené zaměstnání a zbohatnout. Začali se shlukovat v nuzných příbytcích okolo města postavených z toho, co zrovna bylo po ruce. Jak šel čas, cizinců přibývalo - stovky, tisíce... milion. Brzy zde vzniknul nelítostný svět chudoby plný nemocí, vražd a pohrom, zato bohatí za hradbami se brzy stali ještě bohatšími, žijící zcela odděleni od slumů a veskrze chudého okolí. Díky tvořivé práci alakazamů, obchodních schopností lidí a spolehlivosti a pracovitosti machoků se z původního Zanji rychle stalo velmi moderní město, mnohem pokročilejší než celý zbytek světa, a právě tam pokračuje tento příběh.(4)
* * *
Doktor Fritz Norton rázným rychlým krokem vystoupil z metra. Prodral se spěchajícím davem a zamířil k rozlehlé budově Ústavu komunikačních technologií. Cestou si rutinně rukou upravil větrem pocuchané šedivé řídnoucí vlasy a nespokojeně se podíval na svůj odraz ve výloze pouličního obchodu. Měl zarudlé, až příliš nápadně unavené oči, a tak si raději nasadil tmavé brýle. Neubránil se ospalému zívnutí. Jeho ruka před ústy se dotkla tváře a nahmatala drobné strniště. Dnes ráno se zase zapomněl oholit. S povzdechnutím prošel dvojitými vstupními dveřmi do hlavního vestibulu.
Nahmatal svou identifikační kartu a za chůze ji podal hlídači. Ten jen mávl rukou, zvyklý na pozdní doktorovy příchody, a odblokoval dveře pro personál. Pestré rušné obchody na ulicích a přehledné informační panely ve vestibulu vystřídalo strohé formální prostředí Ústavu: Přísně obdélníková chodba s modrošedými zdmi a modrou protiskluzovou podlahou, rovnoměrně osvětlena chladným bílým světlem zářivek. Prošel šatnou, kde si za chůze navlékl bílý plášť a zamířil do místnosti s autentifikovaným přístupem. Přiložil k čidlu svou čipovou kartu, ozvalo se souhlasné pípnutí a dveře se neslyšně otevřely.
S povzdechnutím zasedl ke své konzoli, jednou rukou si promnul spánek a rozhlédl se po okolí. Pět alakazamů si snad ani nevšimlo jeho příchodu, seděli u pěti počítačů typu Graveler, uspořádaných infrastrukturou Star-Wired Token-Ring do kruhu. Z centrálního rozbočovače vedl ke stropu koaxiální kabel přímo k serveru Golem... Zdálo se mu, že oni, ne počítače, jsou vzájemně propojeni kabely. Bílý strop, bílé zdi, ticho rušené jen rychlými nepravidelnými údery do kláves pěti páry rukou... - směrnice zakazovaly jakékoliv rozptýlení.
Upravil si výšku své židle a pustil se také do práce. Rutinně zadal svůj login a heslo. Na obrazovce se rozsítily názvy tří nepřečtených dopisů: "Re: ", "MCTP analysis report" a "změna pracovního zařazení, dostavte se do C2".
Bez přečtení rozladěně hned smazal první zprávu. Protokol MCTP(5) na kterém pracoval, by měl zamezit zasílání zpráv s takovouto hlavičkou. Pak si ale všimnul třetího dopisu. Polilo ho horko a prázdný žaludek se mu stresem nepříjemně sevřel. Poslední dobou neměl dobré výsledky a tohle nevěstilo nic dobrého. Zamknul počítač a chvatně vyrazil po schodech do třetího patra pro interní záležitosti sekce C. Zastavil se před červenými dveřmi a vyťukal na vstupní panel svůj login a důvod návštěvy. Po chvíli se na displeji zobrazil nápis C27 a dveře se otevřely do dlouhé chodby. Vešel do dveří č.7.
"Doktore, prosím posaďte se.", oslovil ho vysoký alakazam, pročítající si svůj informační panel.
Fritz Norton se pomalu posadil na židli naproti. Zavládlo nepříjemné ticho. Alakazam si v přemýšlivém gestu přejel prstem po nose, pak letmo pohlédl přes své úzké hranaté brýle na Nortona. Ten dobře znal ty pohledy okolo sebe - pohledy, které jakoby říkaly 'Ano, je to člověk.' I když na pozici programátora pracoval už několik let, cítil se tu cize.
Alakazam se nakonec otočil na židli směrem k Nortonovi, formálně složil ruce na stůl a nasadil profesionální nepatrný úsměv.
"Jak jistě víte, MCTP úspěšně zabránil včerejšímu útoku na naši databázi, gratuluji. Ten dopis bez hlavičky od Neuroflexu(6), jsem vám přeposlal z mého stanoviště - jak jste jistě zjistil."
Alakazam se na chvíli odmlčel, když zpozoroval doktorovo špatně skryté překvapení, pak chápavě kývnul a pokračoval už méně jistým hlasem.
"V tom dopise... emhm... vemte si dvouměsíční placenou dovolenou, doktore. Pokud se pak rozhodnete odejít, náš Ústav to pochopí."
"Co...", chtěl se zeptat Norton, ale přerušilo ho neústupné "Nashledanou."
Vyšel tedy z místnosti, zmatený a v zamyšlení vrazil do zavřených červených vchodových dveří. Neotevřely se, zlostně do nich praštil. Nervózně předložil identifikační kartu před čidlo a hned po pípnutí vyrazil polootevřenými dveřmi ven, div že nesrazil přicházejícího alakazama, který si ho změřil tím svým cizím pohledem.
"Vemte si dovolenou...", brblal si pro sebe. "Patlám se s tím do noci, a ten ignorant mi to ani nezdůvodní..."
Bez přemýšlení vyšel ven a automaticky zamířil k metru. Rutinně nastoupil a s povzdechem sledoval ubíhající zeď za oknem, pak už jen rychle běžící kabely v tmavém tunelu... ha! Všiml si odrazu v okně, jak ho sleduje polovina vagónu! Proč na něj všichni civí? V práci, tady... Už už se chystal otočit a okřiknout je, když tu si všiml, že si dosud nesundal pracovní oděv. Vystoupil o stanici dříve, za chůze ze sebe naštvaně strhnul svůj bílý plášť a hodil ho udivenému žebrákovi. Unaveným krokem vyšel po schodech ven, nechávaje za sebou všechny ty zmatky a shon. V tu chvíli vysvitlo podzimní slunce a příjemně ho zahřálo na tváři. Uvolnil své napětí a zhluboka se lačně nadechl čerstvého vzduchu klidné tiché čtvrti Zanji. Už klidnější se posadil na lavičku opodál.
'Asi měl pravdu, potřebuji na čas vysadit.'
Rozhlédl se po okolí: přelétl zrakem přes podzimní do modrožluta zbarvené listí kalpy(7) - tak krásně zbarvené, jak si ho mohl nevšimnout v posledních dnech? Nakonec jeho zrak ulpěl na páru dvou velmi starých machoků krmících velké albirdy(8).
'MCTP analysis report', vzpomněl si.
Cha, co ti dva o tom asi tak vědí? A přesto si tady spokojeně žijí... Pohlédl na svou identifikační kartu, kterou teď dlouho nebude potřebovat - neuvěřitelné, dřív si myslel, že bez ní nic nelze - přístupy, konference, slevy, stravování... Uvědomil si, že nesnídal a dostal hlad. Vzpomněl si na svou manželku, tak málo času na ni měl, zanedbával ji, nechal ji doma samotnou s dětmi... Děti! Marco a Claudia! Téměř zapomněl, že je má - to je pěkný otec! Zastyděl se sám před sebou, zvedl se z lavičky a zamířil domů.
* * *
Před jeho domem stálo policejní auto. Zarazil se. Nic přeci neprovedl, platby jdou přes inkaso, dluhy nemá... váhavým krokem došel až ke vchodovým dveřím - byly otevřené! Nahlédl dovnitř a spatřil krvavou skvrnu na zdi! Zatočila se mu hlava.
"Doktor Fritz Norton?", ozvalo se přímo za ním.
S leknutím se otočil. Stál před ním machok a člověk v modrých policejních stejnokrojích. A Claudia! Sehnul se pro ni. Objala ho, ale byla bledá, celá roztřesená s uplakanýma očima a prázdným pohledem. Tázavě pohlédl do očí lidského policisty, který sklopil zrak.
"Je mi líto, pane.", začal tichým soucitným hlasem. "Došlo zde k loupežnému přepadení, při kterém byla vaše žena a váš syn smrtelně zraněni, oba na místě podlehli. Vaši dceru jsme našli schovanou ve skříni."
Fritz Norton ta slova vyslechl, jakoby přicházela z velké dálky a s ozvěnou. Jakoby se to stalo už dávno, nebo se to teprve stane, anebo se to nikdy nestalo... Uvědomoval si, že je to pravda, ale nemohl ji dost dobře vnímat.
"Ehm...", pokračoval rozpačitě policista, "okolí vašeho domu bude až do vyšetření tohoto případu pečlivě hlídáno. Kdybyste spatřil cokoli neobvyklého nebo podezřelého, nebo kdybyste cokoli potřeboval, ozvěte se. Prosím, buďte doma, v osmnáct hodin se zde zastaví soudní lékař..."
Norton stál před ním jako socha, nereagoval, lidský policista nervózně přešlápnul a letmo vrhl pohled na svého mlčícího kolegu.
"Necháme vás teď chvíli o samotě, upřímnou soustrast a nashledanou.", dodal machok a oba policisté odešli.
Nastalo dlouhé ticho. Fritz se s Claudií v náručí posadil do křesla a neurčitě se díval před sebe. Jeho pohled dopadl přímo na krvavou skvrnu u dveří. Všiml si, že hodně zaschlé krve je i na podlaze metr opodál. Muselo to být rychlé. Vzpomněl si na jejich první setkání. Tenkrát jako čerstvý nezkušený absolvent byl na prvním obchodním jednání u prohnaného Aloise Lašáka, zástupce logistického oddělení Transspedie. Hloupě vzal hned první nabídku, jak by taky ne, místo na jednání se totiž soustředil na jeho dceru, heh...
Nepřítomný úsměv mu rychle zmizel ze rtů. Nikdy už nespatří Samanthu, její lehký plachý úsměv, dlouhé plavé vlasy, upřímné hluboké modré oči, něžná slova plná pochopení pro jeho práci, hřejivý dotyk její jemné kůže. A Marco - proběhl mu před očima celý jeho život - bolestivý porod, nakonec ukončený císařským řezem, stál tam vedle Samanthy a málem omdlel... Jeho dětský smích, první kroky, baculatá tvář, která se časem pomalu měnila v chlapeckou, jeho čtyřky z chemie, jeho záliba v programování... vždyť základ MCTP navrhnul on, a málokdo ví, že MCTP znamená ve skutečnosti Marco's Transfer Protocol...
Jeho vzpomínky přerušilo zazvonění domovního zvonku. Claudia se mu v náručí náhle roztřásla. Pohladil ji po vlasech a pohlédl na nástěnné hodiny - 18:14. Posadil Claudii vedle do křelsa, ta však okamžitě běžela za skříň.
Ehh... vstal, ruce měl z ní celé zdřevěnělé. Ozvalo se další zazvonění. Všiml si, že už je šero, rozsvítil a otevřel.
"Coroner Adams", představil se muž v černém baloňáku s aktovkou v ruce. "Soudní lékař - mohu dál?"
"Jistě.", dutě odvětil Norton. "Posaďte se u stolu v kuchyni, udělám kávu."
Fritz přešel k dřezu a začal se věnovat přípravě kávy. Adams si mezitím zběžně připravil dokumenty z aktovky.
"Upřímnou soustrast.", začal soucitným, přesto profesionálně rutinním hlasem. "Jak to snáší vaše dcera?"
"Snad se to spraví časem.", odpověděl od varné konvice Fritz hlasem člověka, který nevěří tomu, co říká. Nechtělo se mu mluvit.
"Eh, to je dobře, protože...", pokračoval trochu tišším hlasem. "Nevím, jestli to víte, ale vaše žena byla v druhém měsíci těhotenství."
Fritz se zarazil. Voda už začla vařit, varná konvice vypla, ale nereagoval. Nakonec se pomalu otočil.
"Ale já se Samanthou neměl pohlavní styk už půl roku."
Adams naprázdno polknul a přejel si prsty se po plešaté hlavě. "Ahm, noo... to už není moje věc. Zde je moje navštívenka, kdybyste cokoliv potřeboval, zavolejte. Já už tedy půjdu, nashledanou."
Spěšně si vzal svůj plášť, lehce kývnul hlavou na rozloučení a rychle odešel.
Fritz se neurčitě podíval na dvě připravené kávy. Naklonil hlavu na stranu a jednu z nich pomalu vylil do dřezu. Napustil prázdný hrnek vodou a znovu ho pomalu vylíval. Na tváři se mu zračil drobný šílený úsměv...
...vůbec si nevšimnul, že přímo za ním se přivřeným oknem do místnosti dere červený dým. Pomalu se kroutil a formoval do lidské postavy, začal houstnout a nabývat konkrétních tvarů... Taka-Tena!
Přízrak neslyšně pokročil vpřed, zastavil se a... čekal. Fritz Norton koutkem oka spatřil jeho stín. Rychle se otočil, a přízrak stejně rychle učinil ještě jeden krok - a vešel do něj. Norton upustil hrnek a začal se třást jako zasažený elektrickým proudem.
Hrnek dopadl na zem a jeho střepy se rozletěly do všech stran. Vůbec to nevypadalo, jako kdyby se rozbil o podlahu, spíš explodoval těsně nad ní. Drobné úlomky se zastavily ve vzduchu jako ve stavu beztíže... a pak letěly stejným směrem zpět! Bylo jich ale mnohem více a neposkládaly se do původního hrnečku, ale do... Chon-ji Yin!
Místností prolétl velmi studený průvan, až si Claudia za skříní kýchla.
Chon-ji se otočila neobvyklým plavým pohybem a usmála se na ni s výrazem, který přece znala! Maminka! Přiběhla k ní a objala ji kolem nohy. Chon-ji se pro ni sehnula, vzala ji do náruče a rozplynula se s ní.
Na zem dopadla hromádka střepů a Taka-Ten v Nortonově těle se zhroutil k zemi.
* * *
poznámky
(1)jara znamená něco jako mír, nedotknutelnost, jednota... zažil se volný překlad - země tisíců nebes
(2)Je všeobecně rozšířeno, že alakazamští mnichové dodržují přísný celibát, aby se mohla síla jejich ducha maximálně rozvinout. Zde však vyšlo najevo, že některé vnitřní mechanismy automatických strojů (konkrétně větvení a cykly) vyvinula jedna z Babaghího milenek.
(3)Oficiálním důvodem byla špatná ekonomická situace města. Ten méně známý, zato však rozhodující důvod byl ten, že subtilní alakazamové měli při setkání s mohutnými machoky jen dvě možnosti: souhlasit a přijmout je mezi sebe, nebo nesouhlasit, a přijmout je mezi sebe.
(4)Název "Tiché město" je velmi kuriózní, neboť je to nejrušnější oblast v celé Aljaře. Někdy se proto překládá jako "Město vycházejícího slunce" na znamení jeho rozmachu. V alakazamštině to zní správně "Zarji" - zajímavé je, že tentýž termín znamená i "Město zapadajícího slunce" - to však velmi přesně vystihuje povahu Města.
(5)Modular Crypted Transfer Protocol
(6)Část Ústavu komunikačních technologií vyvíjející neurální rozhraní, se nedávno osamostatnila a založila společnost Neuroflex, snažící se vytlačit svého konkurenta z trhu.
(7)Jedná se o kalpu severní - strom s oblibou sázený v parcích a příměstských lesích. Jeho kmen je asi půl metru od země značně rozšířený, čehož se využívá jako lavička. Nezaměňovat s kalpou královskou z centrální Draconie - ta je mnohem mohutnější, větve jednotlivých stromů se v korunách splétají navzájem tak hustě, že se po nich dá chodit, dokonce na nich vyrůstá další lesní patro. Pod korunami tak vznikají velmi tmavé skryté prostory. V těch nejhlubších hvozdech se ještě vyskytuje kalpa jeskynní s oranžovým, velmi tvrdým dřevem, které nehoří, nazývaná též ocelový strom...
(8)Albird obecný je mírumilovný, asi metr vysoký bíle zbarvený pták žijící poblíž lidských obydlí. Všežravě se živí zbytky jídel a kalpovým listím. Létá málokdy, spíše chodí v korunách kalpy. Jeho maso je velmi hořké, dokonce i po důkladném propečení.
| 