Asoko

Kapitola I

„Já protestuju proti tomu, aby měli plyšoví Pikachuové plastový oči!“ Pikaválky byly v plném proudu. Naše strana Rýr prohrávala, ale nejlíp na tom byla Ashova strana Kde, na kterou každý kašlal. Poté, co se všichni jakžtakž unavili, se šlo spát. A právě spánkem to všechno začalo...

Pokémoni příští den v pořádku odjeli, ale prodiskutovat svůj sen s Mistianem jsem měla až o prázdninách. „Ty, Mistí, já ti nevím.“ – „Heh?“ – „Moje sny jsou divný. Většinou se dovtípím k významu, ale tenhle… fakt nevím.“ – „Povídej.“ – „No… Něco v tom smyslu, že je Pokésvět v nebezpečí a že s tím někdo musí něco udělat. A vypadalo to

zatraceně skutečně.“ – „To jakože… Ale vždyť… Pokésvět…“ – „Neexistuje, já vím. Ale co když… víš, kolik divných věcí se poslední dobou děje.“ – „Já bych se na to vykašlal. Hele, víš o tom, že Vaňková, ta…“ …

„Proč? Matka VÍ, že tu školu nezvládám a že jsem psychicky stresovaná a ona mě pošle uklidit sklep. No to snad není pravda.“ Snažila jsem se na našich vratkých schodech do sklepa nespadnout a nepřizabít se. Poté, co jsem se rozhlédla o sklepě, jsem se rozhodla začít s místností prarodičů. Začala jsem prohrabávat různé bedny a našla spoustu zajímavých věcí. Ale vtom to začalo. Po odsunutí jedné velké jsem našla velkého ošklivého pavouka. „No fuj! Kdo to tady proboha pěstuje?!“ Pokrčila jsem rameny. Chvíli jsem si ho prohlížela… Potom jsem vytáhla svou kapesní rybičku. „Doufám, že není moc tupá.“ Řekla jsem si, že prostě nemám odvahu ho jen tak probodnout a proto jsem odstoupila ke stěně a pevně rybičku chytila. pořádně jsem ji mrštila čepelí dopředu. „Páni… já umím házet nožem, to by se mělo jít zapít.“ Pavouk zmizel v modrých plamenech, což mě trochu vyděsilo. A za ním.. byla dvířka. Opatrně jsem je otevřela. Vytáhle jsem z nich starou dřevěnou truhlu prožranou červotoči. Byla v ní jenom malá krabička a pár ohořelých papírů. Nejdřív jsem otevřela krabičku. Vypadala dost ošuměle, aspoň století stará. Uvnitř byl stříbrný náramek, ale vypadal jako nový. Hned jsem si ho nasadila. Zdálo se mi, že trochu modře zazářil, ale to jsem přikládala chabému světlu. Potom jsme vytáhla ohořelé papíry. Bylo na nich něco v písmu, které jsem nedokázala přečíst. A na úplně posledním papíře byla zašedlá mapa. Mapa... Pokésvěta? Bylo tam celé Kanto, Johto, Hoenn, Orre, Pomerančové ostrovy a Sedmero Ostrovů. A také seznam všech Pokémonů. Všechny papíry jsem vzala, truhlu zavřela a dvířka také. Bednu jsem zasunula zpět na její místo a pokračovala jsem v úklidu.

Příští den, hned jak jsem se vzbudila, jsem svitky pořádně prostudovala. Bylo na nich všechno ve zvláštním písmu, kromě seznamu Pokémonů. V písmu, které jsem později identifikovala jako kanji Unowni. A to znamenalo jediné: poradit se s Pokémony. Takže jsem utíkala na Fórum, kde jsem všechny pozvala na brněnský Pokésraz, který měl být opravdu magický…

Pokémoni konečně přijeli. A tentokrát tu měli spát i Brňáci – Glurak a En-cu! Poté, co jsme se uvítali, a trošku jsme si poblbli (což nám ovšem trvalo až do večera), Mistian konečně souhlasil s cestou do sklepa. Frajersky jsem odsunula bednu, ale ten pavouk tam byl zase. Znovu jsem použila moji věrnou rybičku a pavouka se rychle zbavila. Ukázala jsem Mistímu dvířka a vytáhla bednu, která se mi rozpadala v rukou. V ní ale čekala další překvapení: spousta barevných krabiček, jakoby od šperků. Ve třech červených byla malinká maketa dýky, odznáček s Charizardem a uzávěr od plechovky, tyrkysová krabička s přívěskem Suicuna, hnědá krabička s malinkým obrázkem Kabuta vytesaným do hnědého mramoru, oranžová krabička s malým červeným pírkem, žlutá s Pikahodinkami a nakonec zelená s indiánským náramkem s červeným proužkem. Poté, co jsme otevřeli všechny krabičky, jsme se vydali nahoru. Jenže – nahoře se svítilo a všichni nás hledali. „Mistí?“ – „Ano?“ – „Psychicky se připrav, tohle bude na dlouho.“ – „Já vím.“

Všichni Pokémoni se smáli jako pominutí, kromě mě, Mistiana a En-cu-koua. Snažila jsem se je přesvědčit, ať mi věří, ale vůbec mi to nešlo. En-cu se v tom ruchu vytratil někam neznámo kam, ale to si nikdo neuvědomil. A vtom jsme uslyšeli zařvání a do mého pokoje vstoupil zvláštní Pokémon. Měl se vstupem trochu potíže, protože dveře do pokoje nejsou extra velké a Pokémon měl přes dva metry. Několik Pokémonů zároveň si uvědomilo, že je to En-cu-kou. Majestátní vzhled, kombinace tří legendárních Pokémonů. Pak promluvil hlubokým hlasem. Ne, nechápali jsme, jak můžou Pokémoni mluvit.

„Vím, že teď máte v hlavě spoustu otázek. já vám povím jen ty nejdůležitější věci. Všichni, jak tu stojíte, jste byli vybráni, abyste ochraňovali jednoho chlapce, který budu muset mockrát zachránit svět. Pokésvět – Johto, Kanto, Hoenn, Orre, Pomerančové Ostrovy a Sedmero Ostrovů.“ - „No, to je sice hezké, ale jak se tam máme dostat?,“ zeptal se vždy horlivý Glurak. „Laprásku...vytáhni ty krabičky, co jste je našli s Mistianem.“ Nechápavě jsem je vytáhla. Jak mohl vědět, že jsem je vzala s sebou? A že tam vůbec nějaké jsou? „Pomocí těchle věcí, které teď dostanete, se můžete kdykoli dostat do Pokésvěta a zase zpátky. Pomocí nich můžete také komunikovat. Ale co vás asi potěší nejvíc...“ En-cu-kou měl výraz, který by se dal považovat za slabý úsměv. “...je fakt, že kdykoliv budete v Pokésvětě, budou z vás Pokémoni. I tělem.“ Tohle už pár z nás neuneslo. Pomalu jsme jeden po druhém začínali brečet. Naše sny se jeden po druhém plnily. En-cu-kou vzal krabičky a začal si nás jednoho po druhém volat. „Mistiane! Tumáš.“ Mistian dostal krabičku oranžovou. „Z tebe bude Combusken.“ „Sui! Z tebe Suicune.“ Sui dostala tyrkysovou krabičku. Ender dostal hnědou a byl z něj Kabuto, Morx zelenou a byl z něj Kecleon, červené dostali Glurak, Bubák a Charla, všichni tři Charizardi, a konečně žlutou dostal Ash, se schopností proměňovat se v Pikachu. „A já zase ostrouhám?!“ otázala jsem se zděšením v očích. “Vždyť ty už máš. Jsi Lapras, jak jinak.“ En-cu-kou pohlédl na můj stříbrný náramek a počkal, až jsme se trochu uklidnili. „A teď...je čas, abyste se podívali poprvé na Pokésvět. Upozorňuji, že když jste v Pokésvětě, čas je zde zastaven. Všichni si s sebou vezměte věci, které jste právě dostali. A teď se soustřeďte na svoje přání, abyste se dostali do Pokésvěta.“ Když jsem otevřela oči, byli jsme ve velké síni, kde byl portál do Pokésvěta. „Tak...teď vstupte do portálu. Hodně štěstí.“ Když jsem konečně asi po půl minutě podruhé otevřela oči, zjistili jsme, že jsme v...