Asoko

Kapitola III

„Fajn, mami, tak já půjdu.“ – „Dávej na sebe pozor a nezapomeň občas zavolat a dost jez a-…“ – „Ano, mami. Pikachu, pojď sem.“ Ash hodil na Pikachu Pokéball, ale ten ho jen odrazil zpátky. Takhle si pinkali několik minut. Ashova maminka se začala rozplývat nad tím, jak si spolu Ash a Pikachu krásně hrají. Její syn pouze zakapičkoval a vydal se směrem z Pallet Town, a my Pokémoni, narvaní za jeho domem a snažící se být potichu také.

Po chvíli chůze se Ash zastavil. „Pikachu?“ – „Pika. --;“ Pikachu šel několik metrů za Ashem a to velmi pomalým tempem. „Ach jo…“ Ash se ztrápeným výrazem vytáhnul z batohu provaz a se značným úsilím ho přivázal okolo Pikachu. Poté ze sebe ometl spáleninu a šel dál. My jsme ovšem měli problémy se zvednout z toho, jak jsme ROFLili na zemi.

Kousek za Pallet Town se stalo to, co všichni očekávali. Ash zpozoroval Pidgeyho. A to nevěstilo nic dobrého. Poté, co mu Pokédex řekl pár (ne)užitečných informací, Ash sebevědomě vytáhl Pokéball, zatímco si Pikachu vylezl na strom a začal chroustat Leppa Berry – tedy něco, co vypadalo jako jablka. Po několik neúspěšných pokusech Ash na Pidgeyho hodil kámen – Pidgey se však jen zvedl a uletěl. Ash vztekle hodil kámen úplně jiným směrem …. na Spearowa. A ten si to samořejmě nenechal líbit – ostatně, vy byste chtěli dostat šutrem do hlavy? Vrhnul se na Pikachu, ale ten ho jednoduše porazil.

„Hele… už jste někdo vymysleli, jak před tím hejnem, co teď vyrazí zpoza támhletoho kopce, utečeme?“, zeptal se Mistian, zatímco jsme pozrovali blížící se hejno. „… ne?“ odvětil Morx. „Tak je načase to vymyslet!!“ zařvala jsem a vzala nohy na ramena. Naše skupinka i Ash s Pikachu jsme začali utíkat. Ovšem Spearowové nás dohnali a ošklivě poklovali. Ale nejhůř na tom byl Ashův Pikachu. Cítila jsem to… ne; věděla jsem to. Ve vzduchu byl ocelový pach krve a nadcházejícího deště – ošklivě se zatáhlo a vypadalo to, že bude pršet každou chvíli. Běželi jsme dál. Zarazila jsem se. Věděla jsem, že mi tu něco chybí… a teď už jsem věděla, co. Pomalu jsem zastavila. Bubák mě okřiknul. „Co koukáš, utíkej!“ Vzpamatovala jsem se a zase se dala do běhu.

Dorazili jsme k vodopádu. Ash samozřejmě skočil, ale my jsme si to nemohli dovolit. Zabočili jsme do lesa a našli stezku dolu. A vtom jsme uviděli Misty. Mistian mě dloubnul do žeber, za což mu byl věnován nevrlý pohled a přetáhnutí ploutví přes hlavu. Právě rozmlouvala s Ashem o tom, jak se dostat do Pokécentra. Ash se jí za to odvděčil tím, že jí vzal kolo a odjel. Místy vztekle zařvala a vydala se poklusem za ním.

„Tak abyste věděli… já už nikam bežet nehodlám,“ ozval se Charla. Posadili jsme se na teď už vylidněném břehu. Pomalu jsem došla ke břehu a vklouzla do vody. Byl to úžasný pocit; jen tak plavat a cítit, jak voda proudí… Vtom se na hladině začala objevovat kolečka. Vyplavala jsem nahoru, kde ostatní jen tak leželi na hromadě a snažili se vydýchat a olízat si rány od Spearowů. Vylezla jsem ven. Najednou jsem uviděla velký záblesk. „Thunderbolt?“ Zablýklo se, na druhé straně oblohy. Podívala jsem se nahoru. Do očí mi padaly kapky deště. Chvíli jsem jen tak koukala na oblohu a snažila se nevnímat věty typu „Co to Lapras dělá?“ od Pokémonů za mými zády. Trochu jsem se usmála.

„Jé, hele!“ zakřičela jsem na polovině cesty k Viridian City. Samozřejmě – po obloze letěl Ho-oh a směřoval za duhou. „Kdy myslíte, že dojdeme do Viridianu?“ zeptala se Sui. Vtom se před námi objevilo město. „A kdo tam je poslední, je růžovej králíček!“ zakřičel Mistian a rozběhnul se směrem k Viridian City. Já a všichni ostatní jsme se se smíchem vydali za ním… a za Ho-ohem.