Záhada černého Pokéballu

KLÍČ

Slunce které pronikalo do pokoje a tiché chrápání stačilo k tomu, aby se Airen vzbudil. První, co si uvědomil bylo, že vůbec neví kde právě je. Druhá věc byla, že ležel na nemocničním lůžku. "V nemocnici...?" Airen se rozhlédl. Na stole u okna ležel jeho batoh a bunda, napůl na posteli a napůl na židli u něj chrápal Raven. Airen co nejtišeji slezl z postele, obul se, vzal si věci a vyšel z pokoje. Chodbou se dostal do čekárny a podle velkého nápisu už najisto věděl že se nachází v Pokecentru. Vzhledem k tomu že se v něm ale nacházel i Raven, nehodlal v něm být už ani minutu i kdyby to bylo poslední místo na světě. Airen přešel prázdnou čekárnu a otevřel dveře ven. "Eh, Airene?" Ozval se za ním udivený hlas Cestler. Stála v růžovém pyžamu u chodby k pokojům a zrovna se chystala jít do jídelny, když si ho všimla. "Ty už chceš jít?" Neodpověděl, jen se na ni zvláštně podíval. Potom odešel. Cestler tam ještě chvíli rozespale stála, potom se podívala na hodiny. "Vždyť je teprve půl sedmé..." Zívla a vrátila se do pokoje.

"Ravene, vstávej!" Třásla s ním nervózně Cestler. "Co je?" "Kde je?" Zeptala se ho úzkostlivě. "Kdo kde je?" Zívl Raven, potom se ale podíval na prázdnou postel, na které napůl ležel. "Hele, kde je Airen?" Zeptal se ještě trochu rozespale. "Já nevím, proto se tě taky ptám!" Zakňučela Cestler zoufale. "Možná prostě odešel...?" "No právě!" "Co se to tu děje?" Zeptala se přísně sestra Joy, která právě vstoupila do pokoje. Změřila si je oba pohledem, potom jí ale sjel pohled na prázdnou postel. "Kde je?" Zeptala se přísně. "Říkala jsem přeci jasně, že tu má být alespoň dva dny, než bude moct v pořádku odejít!" "Ehm...my...my nevíme..." Začala Cestler nejistě. "Cože?! Co myslíte tím nevíte? Jak jste ho mohli nechat jen tak v klidu odejít? Myslela jsem, Cestler, že na to dohlédneš, když jsi měla takovou starost. Vidím, že jsem se spletla!" Sestra Joy rázně zabouchla dveře a nechala tam Ravena a Cestler stát jako zkamenělé. První se probrala Cestler a okamžitě vlepila svému bratrovi facku. "Hey, za co to bylo?" Zeptal se Raven, napůl naštvaně-napůl udiveně, s červenou tváří. "Jak si mohl usnout? Jak si ho mohl nechat jít?" Zařvala na něj a vyšla z pokoje stejně rázně jako sestra Joy. Raven chvíli zíral na dveře. "Jak může holky bavit takhle ječet?" Zamumlal a vyšel z pokoje.

"Ravene, počkej na mě!" Raven se zastavil a s otráveným výrazem se otočil. Jeho sestřička Cestler si ho prostě dokázala najít kdekoliv. "Město se stadionem...nejbližší je támhletím směrem!" Ukázala cestu kterou měla na mysli, když ho doběhla. "Takže deme tudy..." Vyrazil Raven opačným směrem. Cestler ho chytla za límec a přitáhla k sobě. "Ne, my jdeme tudy." Rozkázala a táhla ho za sebou kus cesty.

Cestler pustila Ravena, zastavila se a otočila se. "Co ti tolik vadí? Každý by se chtěl stát mistrem Pokémonu!" "Já ne..." Zavrčel Raven. Cestler se pustila do dlouhé přednášky, do které jí Raven každou chvíli vpletl nějakou svou připomínku. "Co bys na to řekl, Skarmory?" Ušklíbl se Airen. Cesta na které stáli Cestler s Ravenem byla proražená skrz kopec. Airen seděl nahoře a v klidu je sledoval z jednoho převisu. Skarmory si přišlápl blíž, aby se mohl podívat, pod jeho váhou se ale kus na kterém stál zlomil a Skarmory s ním sjížděl dolů. "Skarmory!" Zařval Airen a skočil za ním. Až když se k němu dostal si uvědomil, že mohl jednoduše vytáhnout Pokeball a Skarmoryho do něj stáhnout. Okamžitě ho tedy stáhl a seskočil z kusu na kterém jel. Na cestu dopadl na nohy, přímo před hádající se Cestler a Ravena. Všude okolo se zvedl vítr a dal do pohybu všechno co mohl. "Co to bylo?" Zakuckal se Raven. Ostrý vítr spojený s pískem, listím a kamínky nebylo nic příjemného. "Nevím, já...Murkrowe!" Vypustila z Pokeballu svého Pokemona. Murkrow se snažil vítr přebít vlastním, místo toho ho ale vítr stáhl. "Tohle je k ničemu, Aero, zkus to ty!" Vypustil Raven svého Pokémona. Aerodactylův vítr byl mnohem silnější a sám Aerodactyl byl moc těžký na to aby ho stáhl vítr. "Co to bylo?" Zeptal se Raven zmateně když se vítr zklidnil. "Tohle je tvoje, Ravene?" Cestler sebrala ze země kousek před nimi něco co vypadalo jako klíček. "Ne, ale klidně si to vezmu." Ušklíbl se Raven. "Na to zapomeň." Cestler si strčila klíček do kapsy. "Podívej!" Směrem, kterým ukazovala, bylo vidět velké město. Vydali se tedy tím směrem. "Doufám, že tam mají něco k jídlu." Olízl se Raven. "Je tam stadion a to je jediné, co by tě mělo zajímat!" Přetáhla ho Cestler po hlavě. "Ale já mám hlad! Vždyť sme ani nesnídali!" "Kdyby ses tak rychle nesnažil vypařit, taky by ses nasnídal." Odsekla Cestler. "COŽE?! Chceš říct, že tys snídala?!" Zařval Raven překvapeně. Než ale stačil něco udělat, srazil ho na zem Pokémon který vyděšeně utíkal směrem od města. Za ním proběhlo několik dalších. "He, co se to tu děje?" Zeptal se Raven zmateně. Sandslash který kolem něj právě probíhal se zastavil a snažil se jim něco naznačit. "Počkat..." Cestler si k němu přisedla. Sandslash začal sekat kolem sebe a dělat obličeje. "Někdo...útočí?" Hádala Cestler. Sandslash přikývl, potom začal dupat do země a následně padat na zem. "Země...padá...ne...třese se...?...zemětřesení?" Tipovala Cestler. Sandslash kývl a začal mávat packou. "Ehm...strach? Ne, to není to správné slovo...co třeba..." "Bolest?" Skočil jí do toho Raven. "Něco jako když se spálíš?" Sandslash přikývl. "Takže to máme...co vlastně máme?" Zamyslela se Cestler. "Někoho, kdo útočí, spálení a...?" "Nezapomeň na zemětřesení." Upozornil ji Raven. "Ale jaký to má smysl?" Nechápala Cestler. "Ksakru, ta dnešní mládež taky nic nepochopí!" Vztekal se Sandslash zatímco Cestler a Raven uskočili dozadu. "Na co tak koukáte? To jste ještě nikdy neviděli mluvícího Sandslashe?" Raven s Cestler jen zavrtěli hlavami. "No jo, vlastně...^^'" Pousmál se Sandslash. "A co si nám to vlastně chtěl říct?" Zeptala se Cestler a trochu se k němu přiblížila. "Neboj se, já tě nekousnu." Ušklíbl se Sandslash. "Všichni utíkají, protože ve městě je démon, moc zlý duch, který ničí město. Všechno začalo asi před hodinou, na různých místech začalo bezdůvodně hořet a navíc se zvedl silný vítr, zemětřesení zase zřejmě způsobilo, že voda v řece se zbláznila. Ale tohle by nedokázal žádný Pokemon!" Upozornil je Sandslash. "Co třeba víc Pokemonů?" Navrhl Raven. Sandslash ale zavrtěl hlavou. "Ani ti nejhorší Pokemoni by neměli důvod útočit na tohle město." Řekl jim a utekl. "Počkej!" Křikla za ním Cestler, než úplně zmizel. "Ehm...co kdyby sme to přecejenom vzali tou druhou cestou?" Pousmál se Raven. "Máš snad strach?" Ušklíbla se Cestler. Na Ravenův dopálený výraz odpověděla jenom "Jdeme" a vydala se směrem k městu. "Ehm...Cestler?" Zarazil ji Raven. Cestler se otočila a čekala co z něj vypadne. "Nevím, jestli ty to víš, ale ta druhá cesta je tudy." Ukázal za sebe. "Jenže my jdeme do města." Odpověděla Cestler a vyšla směrem k městu. Raven chvíli stál na místě, potom se ale rozběhl za ní.

"Sandslash měl pravdu, je to tu hrozné..." "On ale nic takového neřekl." Poznamenal Raven když procházeli jednou ulicí, kde byl každý druhý dům polorozbořený, nebo alespoň ohořelý. "Já tohle znám..." Zašeptal Raven překvapeně. "Cože?" "Vzpomeň si, vždyť tohle sme už někde viděli, kde to jenom..." Cestler si to najednou taky uvědomila. "No jasně, myslíš Smolnou ulici? Začalo se jí tak říkat od doby, co tam každou chvíli někdo vyhořel nebo se něčí dům zřítil, teď už tam skoro nikdo nebydlí...někdo tvrdí že je to tam prokleté..." Vychrlila Cestler všechno na co si vzpomněla. "Jasně, žije tam velký zlý strašák a všechny sežere, co?" Smetl to Raven. "To by dávalo smysl, ten Sandslash taky mluvil o zlém duchovi..." "Prosímtě,-" Než stačil Raven dokončit větu, přejelo je málem požární auto. "Rave, hele!" Dva domy od nich hořelo. Před domem nervózně stálo několik dětí, které přešlapovaly na místě. "Co se tu stalo?" Zeptala se jich Cestler. "My za to nemůžeme, prostě najednou začalo hořet, vážně!" Bránil se okamžitě jeden kluk. "Sandy tam zůstala!" Vypísklo asi pětileté děvče. "Jak to myslíte, že tam nemůžete? Někdo tam zůstal!" Řval mezitím Raven na jednoho z hasičů. "Ten dům každou chvíli spadne, je to moc nebezpečné!" "No právě!" "Hele, radši nám tu nepřekážej a di si po svých, kluku." Odstrčil ho jiný hasič. "Chrmpf, Aero!" Raven vypustil svého Pokemona, naskočil mu na záda a vyletěli do vzduchu. "Rave, co chceš prosímtě dělat?" Ječela za ním zděšeně Cestler. "Aero, dolů!" Zašeptal Raven svému Pokemonovi a ukázal na střechu. Aerodactyl bez rozmýšlení sletěl střemhlav do domu-jemu oheň nevadil. Zastavili se ale až v přízemí. "Aero, ty idiote, příště až se ti příště bude chtít prolítnout dvě podlahy tak až já s tebou nebudu!" Seřval Raven Aerodactyla hned jak se z něj dostal. Odněkud zdola se ozvalo volání o pomoc. V koutě se krčilo malé děvče, brečelo a křičelo. Raven nechápal proč, ve sklepě v podstatě vůbec nehořelo a cesta k východu byla volná. "Poď sem..." Chytil jí a vytáhl ze sklepa. Odněkud z vrchu se ale ozvalo vřeštění čehosi. "Dojdeš snad k těm dveřím, ne?" Raven ukázal dívce východ, ta jen přikývla a vyběhla ven. Raven se naopak vydal po schodech do patra a přes něj na půdu.

Na půdě na rozdíl od sklepa hořelo všude. U stropu se snažil udržet Skarmory, který vyděšeně vřeštěl. "Oheň..." Ozvalo se ze středu půdy. Přes plameny Raven zahlédl Airena. Seděl uprostřed kruhu který kolem něj tvořil oheň. "Ničí, ale...nehřeje..." Airen projel rukou plameny jakoby nic. "Proč...?" Chvíli jen tak držel ruku v plamenech, po pár vteřinách se ale plameny jeho ruce vyhnuly. "Odejdi." Řekl najednou s očima stále upřenýma na svou ruku. Ravena překvapilo že si ho vůbec všimnul. "Tak na to zapomeň!" Zařval, ale sotva se stačil vyhnou plamenům, které po něm vyšlehly. "Říkám, jdi!" Vykřikl Airen a zvedl se. Podlaha pod ním ale praskla. Oheň se najednou třikrát zvětšil, přesto se přez něj Raven k vlastnímu údivu dostal včas, aby Airena chytil. Místo aby ho ale vytáhl, stáhl ho Airen dolů. Za následek to mělo tvrdý dopad na podlahu o patro níž. "Airene? Hej, Airene?" Žádná odpověď. "Airene, si naživu? Hej?! Airene! Suki...?" "Už NIKDY mi neříkej 'Suki'!" Airen a Raven vstali a zdálo se že konečně vypadnou. Airen se ale zarazil. "Skarmory!" Vykřikl a vyběhl zpátky na půdu. "Hej, počkej!" Raven vyběhl za ním, na půdě už ale nebyl ani Skarmory, ani Airen a vlastně ani oheň. Raven ještě trochu mimo vyšel z domu, okamžitě ho ale probrala facka kterou chytil od Cestler. "Ty si se už asi vážně zbláznil! Uvědomuješ si, že si nás mohl oba zabít? Cos tam ksakru dělal tak dlouho?" Vyjela na něj naštvaně. "Zachraňoval sem tu holku, ale pak něco vřeštělo nahoře. Byl to Airenův Skarmory a Airen tam-počkat, cos myslela tím, že sem nás mohl OBA zabít?" Zarazil se Raven. "Naši by mě zabili, kdyby se ti něco stalo." Odsekla Cestler uraženě. "A teď se pohni, musíme na ten stadion..." "A ty víš, kde to je?" "Ehm, no..." "Já vás tam dovedu." Skočila jim do řeči dívka, kterou Raven zachránil.

"Tady to je, ale já už musím domů. Tak ahoj!" Děvče jim zamávalo a běželo pryč. "Jasně, Roxi, zase někdy, oki? Čaues!" Ze stadionu právě vycházel Airen. Vyhodil něco lesklého do vzduchu a zase to chytil. "Co vy tu děláte?" Byla jeho první překvapená otázka když si jich všimnul. "Mě Airen na zachraňování přijde docela v pohodě, nemyslíš?" Špitla skoro neslyšně Cestler. "A co tu děláš ty?" Uhodil na Airena Raven. "Já tu už skoro hodinu trávím s Roxi, ona je fakt skvělá h-ehm, trenérka^^'" Pousmál se Airen a prošel kolem nich. "Tak zas někdy!" Zvedl ještě ruku na pozdrav a šel si svou cestou. 'Chudáčku Rave, jak tohle asi vysvětlíš?' Pomyslel si a ušklíbl se. "Na zachraňování je docela v pohodě, nemyslíš?" Zopakovala Cestler nahlas a sledovala jak Airen mizí v dáli. Raven se za ním chvíli zamyšleně díval. "Jasně! Airen má dvojče!" Vykřikl najednou. "Cože?" Vyhrkla Cestler překvapeně. "To by vysvětlovalo, jak dokáže být na dvou místech zároveň!" Vysvětlil. "Nech toho a di už!" Postrčila ho Cestler směrem k Stadionu. "A vy jste kdo?" Zeptala se jich trenérka na druhé straně stadionu, která zrovna sklízela hromady časopisů, když vešli dovnitř. "Tady můj bratr si přišel pro odznak!" Vysvětlila Cestler a postrčila Ravena dopředu. "Hele, přestaň do mě strkat!" Vyštěkl na ni Raven. "Tak se konečně začni chovat jako trenér Pokemonů a ne jako rozmazlenej hajzl!" Odrazila ho Cestler. "Ehm, jen bych ráda upozornila, že ten souboj by měl být naprosto dobrovolný..." Vložila se jim do toho trenérka, když už sklidila časopisy. "Jistě, jistě...!" Pousmála se Cestler. "Jestli nebudeš bojovat, tak tě zabiju..." Zavrčela tiše Ravenovi. "Ravene? RAVENE!!!" Reven se zarazil. "Co zas?" "Co si myslíš že právě děláš?" "Hm...snažím se odsud vypadnout?" Tipnul Raven. "Ne, jdeš zpátky a jdeš si vybojovat ten odznak!" "Ale já ho nechci!" "Ale chceš...!" Přesvědčovala ho Cestler. "Ne, já ho vážně nechci." Odporoval jí Raven. "Chceš...!" Zavrčela výhružně Cestler. "Ehm...bude to ještě nadlouho?" Připomněla jim svou přítomnost trenérka. "Nene, chviličku..." Cestler se otočila zpátky k Revanovi. "Prostě tam di a vyhraj ten zápas, je to tak složitý? To zvládnul i Airen." Připomněla mu Cestler. "FAJN! TAK FAJN!! VYHRÁLAS, SPOKOJENÁ!!!?" Vyštěkl na ni Raven. "Naprosto..." Usmála se Cestler spokojeně. "No konečně..." Povzdechla si trenérka. "Takže...Geodude! Rock throw!" Vykřikla a hodila Pokeball. Geodude který se objevil útok okamžitě použil-hodil nejbližší kámen...po Ravenovi. "Geodude! Máš útočit až na Pokémona!" Vykřikla trenérka. Raven ještě chvíli vyděšeně zíral na obrovský kámen který ležel pár milimetrů od něj. "Fajn, Aero, Bite!" Hodil Raven svůj Pokeball. Aerodactyl sice Bite použil, ale Geodudovi to moc neublížilo. Trenérka se rozesmála. "Tohle bude snadné, létající typy nemají proti kameným šanci! Geodude, Rock throw!" Aerodactyl se ale letícímu kameni elegantně vyhnul. "Ne-é!" Ušklíbl se Raven. "Aerodactyl je rychlejší a napůl kamenný Pokemon, zase tak jednoduché to nebude! Aero, Ancientpower!" "Ajk...!" Stačila trenérka jen vypísknout, než stáhla svého poraženého Pokémona. "To nebylo zlé, i když jsem viděla lepší..." Okomentovala to k Ravenově dopálenosti trenérka. "Nosepass!" Vykřikla jen a hodila Pokeball před Aerodactyla. Cosi, co připomínalo kamennou kachnu se sotva stačilo rozkoukat, když to vyřadil Aerodactylův Acientpower. "Co to...?" Vytřeštila oči trenérka. "Nosepassi!" Stáhla ho okamžitě. "Rychlejší zápas jsem viděla jen jednou..." Špitla potom. "Kdy?" Zajímala se Cestler. "Když jsem bojovala s Johim, mistrem ligy." Odpověděla. "Chceš říct, že Johi byl lepší?" Polkla Cestler. V prvním zápasu tedy Raven neobstál. "Přesně tak. Tohle je teď tvoje." Hodila Ravenovi něco malého a lesklého. Odznak. "To znamená že ty si..." "Bingo! Roxanne, trenérka na místním stadionu." Mrkla Roxanne. "A proč jsi nám to neřekla rovnou?" Zajímalo Cestler. "Neptali jste se..." Odpověděla lhostejně Roxanne. Cestler si jen povzdechla. "Hm, tak...ehm, díky, no...tak...nashle!" Rozloučila se a vyběhla ze stadionu hledat Ravena. "Říkal jsem to, na Johiho nikdy mít nebude..." Na konci stadionu se o zeď opíral Airen a četl si cosi v jednom z časopisů, které předtím Roxanne sklízela. "Johi je nejlepší ze všech mistrů ligy, kteří kdy byli mistry. Ale jednu věc nechápu. Proč jsi chtěl, abych ho nechala vyhrát?" Zeptala se Roxanne a dala Pokebally na poličku, odkud si vzala dva jiné a vypustila z nich Pokémony. "Můj Golem a SKUTEČNÝ Nosepass by mu dali lekci, na kterou by do smrti nezapomněl..." "Protože chci, aby si co nejvíc věřil..." Ušklíbl se Airen.