Záhada černého Pokéballu

ZÁMEK

"Pořád nemůžu uvěřit tomu, žes to zvládl!" Poletovala kolem Ravena Cestler nadšeně. 'A dokonce ještě rychleji než Johi!' Pomyslela si spokojeně. "Je mi zima a mám hlad." Byla jeho jediná reakce. "Na to teď nemysli, můžeš přece konečně vyzvat Johiho a stát se mistrem ligy! Máš všech osm odznaků!" Vypískla Cestler nadšeně. "Ne, to nemůžu, protože dřív chcípnu hlady, víš?" Neodpustil si Raven poznámku. "No jo..."

"No skvěle, prší..." Zavrčel Raven. "Hele, buď rád že tu byla tahle jeskyně..." Prohodila Cestler a hodila do ohně další klacek. Pokemonský oheň byl naštěstí schopný hořet na čemkoliv, i na navlhlých klaccích. Cestler vyndala z kapes svoje Pokebally a vypustila své Pokémony. Murkrowa, Quilavu a Mudkipa. Svého drahouška Pichua vždycky nosila v náručí nebo na rameni, když kolem ní zrovna nepobíhal. Raven si přeměřil jeskyni, jestli je dost velká, nakonec vypustil i svoje Pokémony-Aerodactyla, Houndooma, Steelixe, Dragonaira, Zangoosa a Skitty, Pokémona, kterého Raven chytil vlastně omylem, namísto Poochyeny, která potom utekla. "Hele, přestaň se o mě otírat, Ski!" Zavrčel na ni Raven. Skitty od něj kousek odskočila a chvíli si jen tak prohlížela jeskyni. Potom začala honit vlastní ocas a prát se s Pichuem. Cestler mezitím česala Zangoosovu hustou srst. "S takovými Pokémony Johiho určitě porazíš!" Usmála se. "To těžko..." Odpověděl Raven. "Proč?" Nechápala Cester. "Protože na to kašlu." "COŽE?! To nemyslíš vážně?" "Naprosto vážně." Odpověděl Raven klidně. "To nemůžeš udělat!" "Ale můžu! Proč bych ksakru měl dělat vůbec NĚCO? Víš, už mě přestává bavit žít podle toho jak řeknou naši!" Zařval na ni. "SI SOBEC!!!" Zaječela na něj Cestler a vyběhla ven. Veškeré Pokémonstvo včetně Pichua a Skittyho zmlklo a sladovalo, co Raven udělá. Raven stáhl svoje Pokémony a šel spát.

Raven seděl u ohně a každou chvíli přihodil nějaký klacek. Vedle něj nervózně přešlapoval Pichu. Quilava se dral za uchem a Murkrow si srovnával peří. Mudkip spal. Mosela to být nejméně hodina od chvíle, kdy Cestler odešla. Pichu Ravena zatahal za bundu a s uslzenýma očima cosi zažvatlal. "Ona se vrátí...!" Prohodil otráveně Raven. Pichu začal nabírat, načež se do dvou vteřin rozbrečel. "No jo, no jo!" Zavrčel Raven a vypustil svoje Pokemony. "Vy zůstanete tady, Zangoo, poď se mnou..." Rozkázal svým Pokemonům a se Zangoosem se vydal ven. Snad půl hodiny procházeli lesem a na Cestler nenarazili. "Zangoo, poď, dem zpátky..." Zavrčel Raven. První co uviděl, když se jemu a Zangoosovi podařilo najít jeskyni byla Cestler, která právě krmila svého Pichua. Vedle nich seděl Sandslash, u stěny jeskyně byl natažený Ninetales a vedle něj-Suicune! "A tohle má bejt co?" Zeptal se Raven okamžitě. Potom si ale všiml ještě jedné věci. Kousek od ohně spal Skarmory a u ohně byl Airen! "Co t-Cestler!" Zařval na ni vztekle. Cestler se zvedla a vytáhla ho z jeskyně. "Co?" Zeptala se ho venku. "Proč si ho sem ksakru přitáhla?" "A proč bych ho měla nechat moknout venku? Co kdybyste se vy dva konečně dohodli?" Opáčila Cestler. "S ním?! Nikdy! Ten kluk je chodící katastrofa!" Zavrčel a sjel pohledem do jeskyně, kde se právě Airen snažil uhasit Ravenův hořící batoh. "Ale já chci aby šel s námi." Stála si na svém Cestler. "To mi děláš naschvál!" Vyštěkl na ni Raven. "Jo." Odpověděla Cestler naprosto klidně a vrátila se do jeskyně. Raven chvíli stál venku v dešti a dopáleně za ní zíral, potom vešel také. "Můžeš mi vysvětlit co se mi stalo s batohem?" Vyštěkl na Airena a ukázal na zbytky svého ohořelého batohu. Airen pokrčil rameny. "Já nevim, prostě to chytlo." Odpověděl klidně. "A nehrál sis s tím tak trochu náhodou?" Zavrčel podezřívavě Raven. "Co tím myslíš?" "Ty víš moc dobře, co myslím!" Airen se na vteřinku zarazil. "Zmlkni." Zavrčel potom. "A proč bych měl?" "Prostě toho nech!" Zařval na něj Airen. "A co když toho nenechám?!" "Tak už se ksakru přestaňte hádat!" Skočila jim do toho Cestler. Airen se začal přehrabovat ve svém batohu zatímco Raven česal Zangoosa a jedním okem ho sledoval. Cestler se k Airenovi naklonila a sledovala jak vybaluje kotlík a nějaké jídlo. "Co to bude až to bude?" Zeptala se zvědavě. "To bych sám rád věděl." Pokrčil rameny Airen.

Po přibližně půl hodině Airenovo snažení vypadalo jako polévka. Nalil jí do tří misek a jednu podal Cestler. "Airene, to je výborný!" Vykřikla po prvním ochutnání. "Díky." Usmál se. Potom vzal druhou misku a šel jí nabídnout Ravenovi. Raven zrovna kartáčoval Houndooma. "Nemám hlad." Prohlásil aniž by se na Airena podíval. "Žer mamlasi." Zavrčel Airen tak, aby to Cestler neslyšela. "To by se ti líbilo..." Zavrčel stejně Raven. "Máš strach, co?" Ušklíbl se Airen. "To je dobře." Dodal. Potom si sedl vedle Cestler a pustil se do jídla.

"Mohli byste se na sebe přestat TAKHLE dívat?" Napomenula Cestler Ravena s Airenem. Když přestalo pršet, vydali se lesem dál, přičemž každý šel z jedné strany vedle Cestler a každou chvíli po sobě vrhli nenávistný nebo podezřívavý pohled. "Tak ať se na mě tak přestane dívat on." Zavrčel Raven. "Já? Ty si začal." Odsekl Airen. "Já? Co to meleš?" Vyjel na něj Raven. "Co proti mě sakra máš?" Vyštěkl na něj Airen. "Už jenom to,že žiješ!" Nedal se Raven zmást změnou tématu. "To se mám tobě pro radost zabít, nebo co?" Odpálil Airen. "Přesně tak!" "Hele, co je to támhle?" Ukázala Cestler před sebe. Za lesem byl vidět obrovský dům.

Okolo domu byla obrovská zahrada ohrazená vysokým železným plotem. Brána byla otevřená a cesta po ní vedla až ke vchodu do domu a při tom se větvila do několika menších cestiček které vedly k různým místům. Podle lidí kteří všude pobíhali s prkny a různými věcmi se zdálo že se něco připravuje. Na pravé straně od domu bylo pódium na kterém stál muž a rozkazoval lidem okolo. "Promiňte, můžu se zeptat, co se tu děje?" Přistoupila k němu Cestler. "Jistě, dnes večer bude oslava narozenin majitele domu. Ale teď mě omluvte, nemám čas...Hej, ty, co si myslíš, že...?!" Křičen na někoho a Cestler už si nevšímal. "Prý slaví narozeniny ten co mu tenhle dům patří." Oznámila Airenovi a Ravenovi, kteří čekali u brány. "Musí bejt pěkně prachatej když si tohle může dovolit." Přeměřil si Raven dům a zahradu. "Muselo to stát majlant." "Taky že stálo, ale vyplatilo se to, nemyslíte?" Muž který stál za nimi si s pýchou prohlížel dům. "A vy jste...?" Vyrazila ze sebe Cestler. "Tady mi všichni říkají Itaru. Tohle je moje." Ukázal na dům. "A vy jste kdo?" Otočil se zpátky na ně a přejel po nich pohledem, přičemž se u každého na chvíli zastavil. "Já jsem Cestler a tohle je můj bratr Raven." Ukázala na něj. "A tohle, tohle je Airen." "Airen?" Itaru zpozorněl. "Airen Suki?" Dodal. Airen jen přikývl. "Jak to víte?" Zajímala se Cestler. "Pardon." Usmál se Itaru. "Říkají mi sice Itaru, ale jsem celým jménem Itarukošima Sukireno. Tady Airenův strýc." Kývl směrem k Airenovi. Cestler a Raven překvapeně střídavě zírali na Airena a Itarua. Airen chvíli nepřítomně zíral do prázdna, potom sjel nedůvěřivým pohledem na Itarua. "A jaktože jsem o vás tedy nikdy neslyšel?" "Protože jsem tvůj strýc z otcovy strany." Vysvětlil. Podle Airenova výrazu bylo poznat že tomu už by byl schopný věřit. "A rád bych, abyste tu zůstali alespoň na mou oslavu." Dodal. Airen sjel pohledem na Cestler. Ta jen přikývla. "Fajn."

"Hej, vy dva, zvedejte se!" bylo ráno po oslavě. Cestler měla pocit, že tak dlouho vzhůru ještě s Ravenem nebyli. A také nikdy nebyli na tak velké oslavě. "Co se děje?" Zívla. "Okamžitě odsud vypadněte!" Poručil jim nebezpečně vypadající muž. "Co?! Víte vůbec kolik je hodin?!" Zavrčel ospale Raven zpod peřin. Během několika minut se oba se svými batohy váleli na cestě před zavřenou bránou. "Hej, co se děje?" Opakovala svou otázku Cestler. "A kde je Airen?" "Airen s vámi už dál nepůjde." Itaru si to zrovna mířil od domu k bráně. "Cože?! Jak to myslíte, že už s námi nepůjde?" "Já osobně proti vám dvěma nic nemám, ovšem Airen už vás prý nechce nikdy vidět s proto chtěl, aby vás odsud vyhodili. Je mi líto." Vysvětil a odešel. "Počkejte!" Vykřikla za ním ještě Cestler těsně před tím než zmizel v domě.

"Proč odešli?" Airen seděl na okně ve svém pokoji a sledoval co se děje venku. "Říkal jsem jim, ať na tebe počkají, ale oni nechtěli." Itaru vstoupil do pokoje a zadíval se ven také. "Odešli...beze mě?" V Airenově hlase byla slyšet nedůvěřivost. "Proč...?" "Přijde mi, že ten kluk,...Raven, že ano? Tě nesnášel už delší dobu. A co té holky se týče...říkala, že prý tě nechce už nikdy vidět, protože prý jsi divný...nenormální." Airen s vytřeštěnýma očima zíral do prázdna. Divný...Nenormální...Ta slova znal. *' "Vypadni odsud a už se nevracej!" "Mami!" Nemohl za to, nebyla to jeho vina. Z nevysvětlitelného důvodu se vždycky něco stalo jen když on byl poblíž. Jeho matka si toho všimla už dávno a začala ho pomalu s každou nehodou nenávidět. "Už nikdy tě nechci vidět! Vypadni odsud a nevracej se! Ty nejsi můj syn! Jsi...jsi divný! Nenormální!" '* Potom zabouchla dveře a už ji nikdy neviděl. Od té doby se schovával ve Smolné ulici, i když té se tak začalo říkat také až s jeho příchodem. Airen přejel prsty po skle. "Proč...?" Zašeptal pro sebe.

"Proč by to ale dělal?" Nechápala Cestler. "Protože mě nesnáší, toho už sis snad stačila všimnout, ne?" Zavrčel Raven. Cestler si dala ruce do kapes. "Ale proti mě snad nic nemá, ne?" Podívala se na Ravena. Raven jen pokrčil rameny. "Možná to, že si moje sestra...?" "Co je to?" Cestler vytáhla z kapsy zlatý řetízek. "Nebyl na tom náhodou ten klíček, cos našla?" Prohlížel si ho Raven. "Ale já ten klíček nemám!" Vykřikla Cestler a začala prohrabávat kapsy a batoh. "O co de? Stejně sme nevěděli k čemu ten klíček je..." "Ravene, tys mi ho nevzal?" "Já? Ne, proč bych ti ho měl brát?" "Jenom se tak ptám, jestli si mi ho náhodou nevzal..." Vysvětlila Cestler. "Ty mi nevěříš, co? Tak se koukni!" Vysypal Raven na zem obsah svého batohu. "Vidíš tu nějaký klíček? Nevidíš! Protože ho nemám!" Cestler si chvíli prohlížela věci které se válely na zemi. "Nemáš sice můj klíček, ale nemáš ani Srdce Pokemonu! Kams ho dal?" "Cože?!" Raven se začal přehrabovat věcmi. "Vím určitě, že jsem ho měl v batohu, ještě včera tam byl!" Raven se otočil a zle zíral na vyčnívající střechu Itaruova domu. "Nenapadlo tě náhodou...?" "Asi jo."