Záhada černého Pokéballu

TEĎ ZABÍJEJME

"Děje se něco, Airene?" "Co? Ne, nic..." Celý den strávil Airen sledováním zahrady z okna svého pokoje. Nechtělo se mu nic dělat a stejně nevěděl, co by dělat měl. Ještě nikdy si nepřipadal tak svázaný. "Kde je Skarmory?" "O Skarmoryho je dobře postaráno. Dělají ti snad starosti Raven s Cestler?" "Ne, ti mi dělají starosti ze všeho nejmíň..." pokoj se začal třást. Skla okna praskla. To, že mu pořazala ruku Airen moc nevnímal. "Proč...?" "...ti to udělali?" Doplnil ho Itaru. Airen zavřel oči a přikývl. "Znám způsob, jak se jim můžeš pomstít." Airen okamžitě otevřel oči a pozorně se na Iatarua díval. "Jak?" "Máš moc, jakou nemá nikdo jiný, ale ovládá tě, místo aby to bylo naopak." Vysvětlil Itaru. "Ale já mám věc, která zařídí, abys svou moc mohl plně využívat...ve svůj prospěch." "A proč mi tohle říkáš?" "Protože spolu s tím se uvolní dostatek moci, kterou můžu použít pro sebe." Ušklíbl se Itaru. "Ale k tomu, abych ji mohl získat, potřebuji tvou pomoc." "Povídej."

Pod Itaruovým domem byl pohřben chrám Nejmocnějšího. Itaru to narozdíl od majitele domu věděl a byl ochotný za něj zaplatit cokoliv jen aby získal jediné místo, kde mohl Nejmocnějšího vzkřísit a ovládnout. Měl své důvody. Nejmocnější ale potřeboval klíč a velké množství energie od někoho dalšího. Pro to si Itaru vybral Airena, To si už si ale Itaru nechal pro sebe... Airen, Itaru a několik jeho lidí teď stáli v obrovské, vysoké místnosti. U stěn byly obrovské kamenné sochy legendárních Pokémonů s diamanty místo očí. Po celé zdi byly vyryté kresby Pokemonů, které Airen v životě neviděl a i takových, které už nikdy nikdo neuvidí. Asi na polovině místnosti byla podlaha vyšší a na konci byla obrovská socha Nejmocnějšího. Proužek světla který vyházel z vchodu se očima všech Pokémonů odrážel do očí Nejmocnějšího, jehož oči osvětlovaly malý kamenný oltář.

"Kde je teď srdce Pokemonu?!" Raven a Cestler byli přitisknutí u stromu a proti nim šli čtyři muži v kápích. "J-já nevim!" "Nelži!" "M-my ho nemáme...a-asi jsme ho z-ztratili..." "Kde?!" "V...v...v Itaruově domě! Tam...!" Ukázala jim Cestler roztřeseně směr. "Nejmocnější má Srdce." Otočil se jeden z nich na druhého. "Klíč nesl ten chlapec." "To znamená..." "...že Nejmocnější je zpátky." "Jdeme!" Muži zmizeli stejně rychle jako se objevili. "Co...co to bylo?" Zíral za nimi Raven ještě v šoku. "T-to n-nevim..." Odpověděla Cestler neschopná se pohnout.

"Mám strach, ti chlapi vypadali nebezpečně, co když se Airenovi něco stane?" "Pak to není naše věc, jemu je taky jedno co bude s náma." Raven s Cestler seděli v Pokecentru ve městě nedaleko od Itaruova domu. Cestler měla z toho všeho divný pocit a tak Ravena přemluvila aby tam zůstali alespoň pár dní. "No jasně..." Špitla pro sebe Cestler a vyběhla ven. "Počkej, kam deš?" Křičel za ní Raven. "Jenom si něco ověřit, za chvíli se vrátím!"

"Srdce Pokemonu a Klíč..." To bylo všechno, co Airen potřeboval, aby přivedl na svět Nejmocnějšího a mohl se pomstít Ravenovi, svojí matce, otci, Cestler...všem, kteří mu kdy něco udělali. Stačilo jen tak málo... Airen položil jednu ruku na Srdce Pokemonu a druhou na klíč. Obě věci se najednou začaly vznášet Airenovi před očima. 'Nesmíš za žádnou cenu pustit Srdce..." Opakoval si v mysli Itaruova slova. "Nepustit Srdce..." Airen pustil klíč, který se vyřítil proti Srdci Pokemonu a jakmile se ho dotkl, zmizel. Srdce Pokemonu se najednou začalo třást a snažilo se vykroutit Airenovi z rukou. 'Nesmíš pustit Srdce!' Silné zemětřesení začalo celý chrám ničit a sochy z nevysvětlitelného důvodu vzplanuly. Silný vítr, který se venku zvedl přihnal obrovské bouřkové mraky. Srdce Pokemonu jako by najednou explodovalo. Červený paprsek který z něj vystřelil prorazil strop chrámu a zničil celý dům na něm postavený. Potom se vrátil zpět k Srdci Pokemonu a od něj se odrazil. Airen upustil Srdce Pokemonu a chvíli s vytřeštěnýma očima zíral do prázdna, otočený zády k Itaruovi a jeho lidem stojícím na konci chrámu. "Nejmocnější!" Ozvalo se za nimi. Čtyři muži v kápích se poklonili a potom postoupili o krok vpřed. "Hej, co se stalo? Měl ho ovládat, ne se s ním spojit!" Ječel na ně vztekle Itaru. "Ticho!" Zařval Airen a otočil se. Vypadal v podstatě stejně, ale hlas měl temnější. Podlaha se začala bořit jako by ji něco podhrabávalo a podrazila Itaruovi i jeho lidem nohy. "Groudone, nejmocnější ze všech Pokemonů!" Muži v kápích padli na kolena a klaněli se mu. "Messo..." Podíval se Airen na muže který stál před ostatními. "Sloužil si mi po staletí, je načase, abys zase šel..." Zavrčel Airen. "Co? Pane..." Airen jen mávl rukou. Muž se s vyděšeným výrazem skácel k zemi. Byl mrtvý. Zbylí tři se zvedli. Airen se jen ušklíbl. "Teď zabíjejme."

Cestler běžela jak nejrychleji mohla k místu, kde je přepadli muži v kápích. Nelíbilo se jí to, ani trochu se jí to nelíbilo. Měla pocit že se něco stane a něco jí říkalo že to nebude nic dobrého. Na tom místě ale už někdo byl. Cestler poznala muže, který ji kdysi srazil na cestě. "Hej, vy!" Křikla na něj. Muž se otočil a upřeně se na ni díval. "Kde je Srdce Pokemonu?!" Vyjel na ni zostra. "Vás já znám!" Ignorovala Cestler jeho otázku. "Vy jste ten zloděj co Srdce Pokemonu Itaruovi ukradl!" "Jak víš že Srdce Pokemonu je Itaruovo?" "To je jednoduché." Usmála se Cestler. "Píšou to na každé druhé internetové stránce." Muž se zamračil. "Ale nikdo kromě Řádu Nejvyššího neví, k čemu Černý Pokeball je." "Řádu Nejvyššího?" Zajímala se Cestler. "Řeknu ti to cestou." Ukázal muž směrem k Itaruově domu, nad kterým zářila rudá mračna. "Proboha..." Zašeptala Cestler.

"Před několika tisíci lety existoval na zemi Pokemon, který je znám jako Groudon. Bylo to vražedné monstrum a v podstatě nikdo ho nemohl porazit. Ale všechnu svou energii využil k zabíjení a zemřel. Ale jeho smrt byla pouze fyzická, jeho duše se uzamkla do Černého Pokeballu. Jenže ten se ztratil. Několik Groudonových přívrženců ho od té doby marně hledá. Potom ho ale našli nějací vědci a prohlásili ho za Srdce Pokemonu-nejdražší diamant na světě. Ten potom putoval z ruky do ruky mezi boháči a nakonec se dostal k Itaruovi." "Ale mohl byste mi vysvětlit, proč jste ho ukradl?" Zeptala se Cestler když šla vedle muže směrem k Itaruově domu. "Z dvou důvodů-protože Řád Nejvyššího se s Itaruem spojil a slíbil mu ničivou sílu, když dá dohromady Černý Pokeball, Klíč zla a někoho dostatečně silného na to, aby přežil Groudonovo vyvolání. A taky protože vím, že Itaru si vybral Airena. " "Cože?!" Vykřikla Cestler zděšeně.

Konečně doběhli k Itaruově domu-nebo alespoň k tomu, co z něj zbylo. "Co se to tu stalo?" Cestler procházela troskami domu. "Je příliš pozdě..." Zašeptal muž a rozhlédl se. Vypadalo to, že nikdo v domě a jeho okolí nepřežil. "Ale kde je...Airene!" Cestler se rozhlížela víc po okolí než aby se dívala dopředu. Airen se jen ušklíbl. "T-to nemůžeš udělat!"

Raven se válel na posteli v jednom z pokojů Pokecentra a přemýšlel, co si asi tak musela Cestler tak nutně ověřit. Vtom se ozval hrom, který ho donutil zvednout se. "Co zas?" Zavrčel a podíval se z okna. První, co uviděl, byly rudé mraky nad Itaruovým domem až na to, že nikde neviděl Itaruův dům. 'Cestler!' Raven popadl svojí bundu a vyběhl z pokoje. "Hej, Ravene!" Křičela za ním sestra do které málem vrazil. "Co je?" Zastavil se Raven. "Zrovna jsem ti chtěla vrátit tvoje Pokemony. Jsou v naprostém pořádku." Raven si od ní vzal Pokemony a vyběhl z Pokecentra.

Trosky domu na Ravena moc velký dojem nedělaly, trochu jinak to už bylo s mrtvolami všude okolo. "Co se tu ksakru stalo...?" Rozhlédl se. Najednou si něčeho všimnul. "Cestler!" Ležela kousek od místa kde Raven stál a v ruce držela kus nějaké látky. "Cestler...!" Nehýbala se. Byla mrtvá. Raven jí vzal z ruky látku, kterou držela. Čím víc se na ní díval tím víc mu přišla povědomá. Několik metrů od něj bylo něco, co připomínalo vchod do podzemí. Vedle něj ležela bunda, ze které látka byla-Airenova bunda! "Airen..." Zavrčel Raven nenávistně a seběhl po schodech do podzemí.