KIRASU
Jeden z nejlepších nožů který Spitfire měla se vyřítil proti němu. Sukireno jen zvedl ruku a nůž se zastavil těsně před ním. Spitfire se zarazila. Nikdy si nemyslela že má takovou moc... "Už mě nebaví před tebou pořád utíkat. Co proti mě ksakru máš?" Zavrčel. "Nic osobního..." Odpověděla chladně Spitfire. Další nůž se vyřítil proti němu a sekl ho pod oko. Náhle se zvedl silný vítr a dal do pohybu vše, co nestálo pevně na zemi. Spitfire měla co dělat, aby se udržela na nohou. Silný vítr jí ale nakonec zvedl a mrštil jí o strom. "Su-Sukireno..." Vrčela ztěžka Spitfire. Neměla ponětí o tom, jak dlouho ležela pod tím stromem, jediné, co jí bylo jasné bylo, že se právě probrala z bezvědomí. Netušila jak dlouho tam byla ani jestli je den nebo noc. Ale musela dál. Nikdy by ji ani nenapadlo že Sukirenova moc by se mohla přirozenou cestou tolik rozvinout. Spitfire se za pomoci posledních sil dostala na nohy a vydala se dál. Ona slábla, zatímco Sukireno byl čím dál silnější. Bez větší námahy nebo dokonce bez jakékoliv snahy ji připravil o většinu energie. Přesto se snažila jít dál. Naprosto ignorovala chladný déšť a ledový vítr. Musela to udělat. Nemohla zklamat řád. Nemohla ZRADIT řád. "Hej, ty, stůj!" Spitfire se zastavila, ale nenamáhala se otočit a podívat se kdo na ni křičel. Netrvalo dlouho a ucítila v zádech několik mečů a šíp. "Hledáme Sukirena, neviděl jsi ho tu někde?" Zeptal se jeden z nich. "Pletete se do věcí Velké šelmy, zmizte a nechte mě dodělat MOJÍ práci." Zavrčela Spitfire chladně. "MY jsme Velká šelma!" Zasmál se hlas který s ní mluvil. "Kdo jsi, že se opovažuješ s námi takhle mluvit?" Před ni skočil chlapec který s ní mluvil. Mohlo mu být sedmnáct, nanejvýš osmnáct. Jakmile se jí ale podíval do tváře, couvl. "Ale...to není...možné..." Zašeptal. "S-Spit-...Spitfire?" "Nevím o tom že bych tě znala." Řekla Spitfire chladně. mezitím zajela rukou pod svůj plášť. Chlapec se vzpamatoval a znovu na ni namířil šípem. "Kdysi jsem myslel že jsi nejlepší ze všech, Spitfire, ale potom jsi opustila Řád a zmizela. Zradila jsi řád a za to bychom tě teď měli zabít, ale necháme tě jít, protože jsi to byla ty, kdo měl nastoupit na Mistrovo místo. Jdi si najít jiný cíl, Spitfire, ty už jsi odepsaná. Tohle je teď náš úkol, ty už nejsi součástí řádu." Řekl pevně. Spitfire mu upřeně hleděla do očí. Bylo na něm vidět, že to myslí vážně. "Strávila jsem dvanáct let hledáním Nejvyššího a další rok pokusy zabít ho. Teď už to není úkol Řádu, je to osobní věc. Zabiji Nejvyššího a každého, kdo mi bude stát v cestě, ať už se to Řádu líbí nebo ne. To platí i pro tebe, Kirasu." Upozornila ho hlasem ledovějším než Articunův paprsek. Potom vyskočila na větev nad ní, přehoupla se přes ni na strom před ní a zmizela. "Nechte ji běžet!" Zarazil Kirasu chlapce kteří se chystali vyrazit za Spitfire. "Ale tohle není správné! Mistr Kirei tě potrestá, jestli zjistí, že jsme nechali utéct zrádkyni!" Upozornil ho jeden z chlapců. "Já vím...ale ona není zrádce..." "Chceš snad odporovat tomu, co Mistr říká?" "Ne, jen vím..." Kirasu se vydal dál. "Víš CO?" Zeptal se jeden z chlapců když se vydali za ním. Kirasu se jen usmál, ale na nic neodpověděl... |
