Putování tří trenérů

Slavnost Předávání Pokémonů

Svět, kde se moje vyprávění odehrává, je skoro stejný jako ten náš. Žijí tu lidé, existují tu města, louky, jezera, moře, lesy, jeskyně a tak dál, ale je tu jeden podstatný rozdíl - žijí tu stvoření, která se jmenují Pokémoni a každý člověk si je může ochočit. Myslím, že není třeba je více popisovat, neboť je všichni znáte. A teď už k příběhu...

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Byl nádherný, jarní den, slunce pálilo a všichni lidé byli buď na plážích u moře a koupali se a dováděli ve vodě, nebo byli zalezlí doma v chládku s pořádnou horou zmrzliny. Jen jeden chlapec ne. Seděl pod stromem v lese a přemýšlel.

Chlapci bylo skoro deset let a zítra měl narozeniny. Věděl, že se zítra má vydat na svojí cestu se svým prvním Pokémonem, aby pochytal co nejvíc dalších stvoření a stal se Mistrem. Chlapec toužil po tom, aby se na tu cestu mohl vydat se svým nejlepším kamarádem, ale nebylo to možné. Rozplakal se.

Někdo mu náhle poklepal na rameno. Chlapec rychle otřel slzy a otočil se. Uviděl rozesmátou tvář svého kamaráda. "Nazdar Aku, já tě hledám celé dopoledne a ty nikde nejsi," řekl příchozí. "Ahoj," řekl Ak a vážně se na svého kamaráda zadíval. "Musím ti něco říct, Joshi. Nemůžeme se zítra na cestu vydat spolu.". Josh překvapeně otevřel pusu a zadíval se na Aka. "Dobrý vtip - ale teď vážně, těšíš se? Já strašně!". "Ne, ne, Joshi, já si legraci nedělám," zamračil se Ak a měl co dělat, aby opět nezačal brečet. "Ale...ale...jak to?" zakoktal Josh. "Zítra se stěhujeme do Hoennu," odvětil smutně Ak.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Neviděl jsi někde Aka?" zeptala se mladá žena muže, který přelepoval krabici izolepou a něco na ni psal. "Ne, neviděl, a ty?" odpověděl muž a stále se věnoval krabici. "Taky ne, kde jen může být?" zneklidněla žena. "Nejspíš se loučí s kamarády," povzdychl si muž a odložil izolepu. "Víš přece, že to pro něj byl šok, když jsme mu řekli o tom stěhování," dodal a napsal něco na krabici. "To ano," souhlasila žena a zamyšleně se podívala na svého manžela, který uchopil krabicici a odnášel jí do nákladního auta.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Aku, to nemyslíš vážně," zavzlykal Josh a sáhl na Aka, jako by se přesvědčoval, že tam ještě pořád sedí. "Bohužel ano," zesmutněl Ak a zahleděl se do prázdna. Oba chlapci mlčeli.

Zazpípal mobil. "Musím domů, Aku," řekl Josh a zandal telefon do kapsy. "Kdy odjíždíte?" zeptal se. "Zítra dopoledne, v jedenáct hodin, abychom tam byli do šesti do večera, kdy začíná slavnost Předávání Pokémonů," řekl Ak a Josh přikývl. "Přijdu za tebou ráno," řekl, zvedl se a odešel. Ak se dal znovu do pláče.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Ak ležel v posteli a celou noc se neklidně převaloval. Jednou, to bylo asi v jednu hodinu ráno, vstal a šel do ložnice svých rodičů a vzbudil je. "Vždyť je jedna hodina, Aku, tak proč nás budíš?" zeptal se rozespale jeho otec. "Vážně by nešlo, abych zůstal tady v Johto a trénoval Pokémony tady?" zeptal se smutně Ak. "Jsi ještě malý, bude ti deset a my tě chceme být blízko. Víš přece, že Hoenn je odsud přes moře. A vůbec, tohle jsme už probírali, tak mazej spát. Dobrou noc," řekla jeho matka a usnula. Ak odešel do svého pokoje a zalezl si do postele taky. Dal se znovu do pláče.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Nastalo ráno. Hodiny na stěně ukazovaly devět hodin. Ak a Josh seděli na posteli a mlčeli. "Máme poslední dvě hodiny, a pak už se nejspíš v životě neuvidíme," povzdychl si Josh. "A proto bych ti chtěl něco dát, Aku," řekl. "Moc dobře vím, že máš rád travní Pokémony, a tak jsem ti udělal tohle.". Vytáhl z kapsy malý zelený kamínek, který byl zavěšený na koženém řemínku. "To je vzácný Listový kámen," řekl Josh a zavázal řemínek Akovi kolem krku. "Dík," řekla Ak. "Já jsem dostal ten samý nápad, protože vím, jak rád máš vodní Pokémony," řekl a vytáhl z kapsy modrý kamínek, zavěšený na řetízku. "Tohle je zase Vodní kámen, tak ať ti přinese štěstí," řekl a zapnul Joshovi řetízek na krku.

Hodiny odbily jedenáctou. Ak a Josh sebou trhli. "Aku, tak pojď, odjíždíme," ozval se hlas jeho maminky zpoza dveří. "Ano, mami, už jdeme," zakřičel Ak a spolu s Joshem se zvedli a vyšli ven před dům.

Tam už stálo plno lidí, kteří se přišli s Akovou rodinou rozloučit. Ak s Joshem si ještě povídali o různých bezvýznamných věcech, ale najednou Josh ztišil hlas a začal šeptat: "Hele, mám pro tebe ještě jedno překvapení. Vzal jsem si všechny své peníze, co mám ušetřené a šel jsem za rodiči. Začal jsem brečet a vyřval jsem si, že můžu odletět do Hoennu a svého prvního Pokémona dostat tam. Už je to domluvené a za půl hodiny mi letí letadlo.". Ak oněměl. "To nemyslíš vážně," řekl. "Ano, kamaráde, myslím," řekl Josh a přikývl. "Ale teď už musím běžet, aby mě naši stihli odvézt na letiště. Tak zatím," řekl a odběhl. Ak se začal usmívat.

"Aku?" ozval se chlapcův otec. "Tak už jsi se se všemi rozloučil?". "Ano, tati," přikývl Ak. "Tak v tom případě si naskoč do auta a jedeme na letiště. Věci, které tam ještě nejsou, nám tam dopraví zvlášť.". "Ano, tati," zopakoval šťastný Ak a vlezl si dozadu do auta.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Letiště nebylo příliš vzdálené. Ak a jeho rodiče našli své letadlo, vstoupili do něj a pohodlně se usadili v měkkých sedačkách. "Let nám bude trvat tři hodiny, takže máme čas," řekl Akův otec Akovi, ale ten ho nevnímal. Rozhlížel se, jestli někde neuvidí Joshe. Neviděl. Povzdychl si a otočil se zpátky k otci. "Ano, tati?" zeptal se ho. "Říkal jsem, jestli už víš, jakého Pokémona si vybereš za svého partnera," ptal se otec. "Odjakživa se mi líbili travní Pokémoni, takže travního. Ale ani nevím, jak se jmenuje a jak vypadá," řekl Ak. "Takže, travní Pokémon, kterého na Předávání Pokémonů můžeš dostat, je Treecko," řekl Akův otec a ukázal chlapci obrázek travního Pokémona v časopise. Pokémon vypadal jako velká zelená žába se žlutýma očima a zatočeným, zeleným ocasem. "Nádherný," řekl Ak a usmál se. Už se moc těšil.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Přistáli jsme na letišti města Littleroot," ozval se hlas z reproduktorů. "Prosím, můžete vycházet z letadla.". "Tak pojďte," řekla Akova matka svému synovi a manželovi a vystoupili z letadla tunelem do letištní haly. "Aku!" ozval se Joshův hlas. Ak i jeho rodiče se překvapeně otočili a uviděli Joshe, jak běží za nimi. "Joshi, co tady děláš?" zděsila se Akova matka. "Vydám se na svou trenérskou cestu tady v Hoennu," řekl Josh a usmál se. "Naši mi to dovolili. A mohl bych jít teď s vámi, než začne Předávání Pokémonů?" zeptal se Josh Akových rodičů. "Ale jistě," přikývl Akův otec. "Tak pojďte.".

"Jsou tři hodiny, tak máme ještě čas," řekla Akova matka, když dorazili do jejich nového domku. "Všechno už by mělo být zařízené," řekl Akův otec a všichni vešli dovnitř. Uviděli nádherný vnitřek domku. "AKu, tvůj pokoj i se všemi tvými věcmi je nahoře," řekla Akova matka, "tak tam jděte a ty si sbal věci, které si chceš vzít sebou na svou cestu.".

Ak a Josh vsoupili do pokoje. Na zemi byl koberec, na kterém byli vyšiti travní Pokémoni, na posteli byla přehozená zelená přikrývka a zelený polštář a na stole stál úplně nový počítač. "Tyjo," řekli Josh i Ak najednou. "Nádhera.".

Josh si prohlížel mapu Hoennu, která visela na stěně a Ak zatím zapnul PC. "Podívej, tady jsou informace o Předávání Pokémonů," řekl Ak a Josh k němu rychle přiběhl. Ak začal číst nahlas: "Dnešní Předávání Pokémonů začíná v osmnáct hodin a to v laboratoři profesora Birche, která je na kraji města. Každý zájemce si může vybrat ze tří různých Pokémonů - travního Treecka (Ak klikl na slovo Treecko myší a na obrazovce se objevil travní Pokémon, Akovi známý už z časopisu), ohnivého Torchica (Teď se na obrazovce objevilo oranžové kuře se žlutým zobáčkem a křídly) anebo vodního Mudkipa (Chlapci spatřili modro-bílého plyšáčka s oranžovými tvářičkami a ploutví na hlavě)."

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

"Tak chlapci, je čas vyrazit," řekl Akův otec, když přišel do pokoje. "Ano, tati, už jdeme," řekl Ak a ještě jedou se podíval do zrcadla. Měl na sobě černé rifle, a světle zelené tričko, přes které si přehodil ještě tmavě zelenou vestu. Na hlavě měl zeleno-černou kšiltovku s Pokéballem a na zádech měl batoh s vyšitým Treeckem. Na krku měl Listový kámen od Joshe. Ten se vystrojil takhle: Vzal si tmavě modré kalhoty, světlounce modré tričko a námořnicky modrou vestu. Na hlavu si posadil černou kšiltovku s modrým Mudkipem. Batoh měl pověšený přes rameno a byl na něm černý Pokéball. Na krku měl samozřelmě Vodní kámen od Aka.

"Vypadáte dobře," řekla Akova maminka, když chlapci s Akovým otcem sešli dolů k autu. "Tak nasedat a jedeme k laboratoři profesora Birche.".

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

U laboratoře už stálo plno lidí, ale Ak ani Josh nikde neviděli žádné děti. Vylezli z auta celí nervózní a než se stačili rozkoukat, popadl je nějaký muž v bílém plášti za ruce a řekl: "Honem, chlapci, už jste měli být támhle," ukázal ke stolu, na kterém leželo plno Pokéballů a u kterého stály čtyři další děti, jeden chlapec a tři dívky. Ak a Josh je stačili jenom pozdravit a muž, který je sem dovedl, se postavil k mikrofonu a začal mluvit. "Dobrý den přeji vám všem. Jmenuji se Birch a jsem pokémonním profesorem. Dnes se nám tu sešlo šest dětí, které si vyberou svého prvního Pokémona a vydají se s ním na trenérskou cestu po celém Hoennu. Abych nezdržoval, jako první je tu milá dívka se jménem Jamie.". Drobounká dívka přišla ke stolu a vzala si červeno-bílý Pokéball. Otevřela ho a z něj v jasném záblesku světla vyskočil ohnivý Pokémon Torchic. "Děkuji, profesore," řekla a i s Torchicem kamsi odešla.

"A jako polední jsou tady chlapci Ak a Josh, kteří sem přijeli až z Johto. Tak jaké Pokémony si chlapci vyberete?" zeptal se profesor a chlapci přistoupili k pultíku. Ve svém výběru měli jasno. Ak popadl zeleno-bílý Pokéball a Josh si vzal modro-bílý. Hodil ho před sebe a z něj vyskočil vodní Pokémon Mudkip, přesně takový, jak si ho Josh představoval. Ak svůj Pokéball hodil taky na zem a z něj vyskočil travní Treecko. "Vítejte u svých trenérů, kamarádi," řekli Ak a Josh najednou.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Lidé se pomalu začali rozcházet a ani první čtyři čerstvé trenéry už také nebylo nikde vidět. Ak a Josh stáli u Akových rodičů a povídali si s nimi. Najednou k nim přistoupil profesor Birch a povídá: "Chlapci, ještě bych vám řekl pár poznámek k vaší nastávající cestě. Tak tedy - jako první věc bych vám rád předal každému tyhle Pokébally. Do nich můžete chytat Pokémony, které se vám napřed povede oslabit. Nesmíte však chytat Pokémony jiných trenérů!.". Podal každému z chlapců pět červenobílých míčků. "Pokéballů existuje mnoho druhů a každý z nich je něčím výjimečný. Tyhle jsou ty nejobyčejnější. Jako další věc vám dám Pokédexy, to jsou věci, které vám umožní identifikovat Pokémona, kterého neznáte. A jako poslední vám chci říct, že musíte nasbírat osm odznaků na různých stadionech v různých městech po celém Hoennu a pak se můžete zúčastnit turnaje Pokémonové ligy. Jo, a abych nezapomněl - každý trenér u sebe může mít jen šest Pokémonů, ostatní chycení se odešlou ke mě do laboratoře. Je vám všechno jasné?" zeptal se profesor. "Ano, a děkujeme," řekl Ak.

"Tak, myslím, že je na čase, abyste se vydali na cestu," řekla Akova matka. "Ano, to je," řekl Ak a i s Joshem se rozloučili s jeho rodiči. "Ale kam se vlastně máme vydat?" zeptal se Josh. "No, takže první stadion, kde můžete získat odznak, je asi v Petalburg City. Hodně štěstí, chlapci, a dávejte o sobě vědět," řekl Akův otec a s jeho matkou nasedli do auta a odjeli. Ak a Josh se tedy vydali směrem za město Littleroot, plní očekávání a dobré nálady z toho, že konečně mají své Pokémony a mohou se vydat na svojí cestu.