Putování tří trenérů

První střet

Amy a Ak se okamžitě rozběhli tam, odkud uslyšeli Joshův zoufalý výkřik. Když prolezli hustým křovím, celí odření spatřili Joshe, jak sedí na větvi stromu a okolo něj po zemi běhají divocí Poochyenové. „Joshi!“ vykřikl Ak. „Pomozte mi!“ zavolal Josh ze stromu. „Ale jak?“ zavolal na něj Ak a to neměl dělat. Poochyenové se otočili k němu a začali útočit na něj. „Treecko, volím si tebe!“ zakřičel Ak a vyhodil před Poochyeny Pokéball s Treeckem. Travní Pokémon vyskočil ven, protáhl se a dal si do tlamičky větvičku. Pozornost Poochyenů se zaměřila na něj.

„Joshi, honem polez dolů,“ zašeptala Amy, zatímco Poochyenové zvědavě chodili kolem Treecka. Josh se pověsil na větev a seskočil. V tom okamžiku vyrazil první z Poochyenů vpřed, na Treecka. Použil na něj útok Bite a Treecko už už vypadal, že omdlí. Ale tak se naštěstí nestalo. „Treecko, teď použij Pound,“ přikázal Ak. Treecko vyskočil do vzduchu a plácl Poochyenu ocasem přes hlavu. Vlčí Pokémon zakňučel a poodběhl k ostatním. Chtěli se dát na útěk, ale Amy zakřičela: „Stop. Já si jednoho z vás chytím. Torchicu, pojď ven a bojuj!“. Ohnivé kuře vyskočilo ven a protáhlo se. „Ember!“ zavolala Amy a Torchic rozevřel doširoka zobáček. Poochyenu, který se rozhodl, že bude s Torchicem bojovat, ošlehly plameny, ale nic vážnějšího se mu nestalo. Odpověděl útokem Howl, při kterém se zvýšila jeho schopnost útočit. „Torchicu, teď Peck!“ řekla nervózně Amy a Torchic začal do Poochyeny klovat. Vlčí Pokémon to už nevydržel a padl do trávy. „Pokéballe, leť!“ řekla Amy a hodila na Poochyenu Pokéball. Ten ho vtáhl do sebe a spadl do trávy. Začal se kývat sem tam, sem tam, sem tam… a nakonec se uklidnil a červené světélko v jeho středu pohaslo. „Mám Poochyenu, jupí!“ začala se radovat Amy a začala tancovat kolem Pokéballu.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Kamarádi se už blížili ke konci lesa. Už bylo vidět i na těch pár domků města Oldale. Konečně se zastavili před Pokémonním centrem, střediskem, kde si cestující trenéři mohli odpočinout a přebýt přes noc a kde jim zdarma vyléčili Pokémony.

Ak, Josh a Amy vešli dovnitř a rozhlédli se kolem. Stále v prostorné hale, kde podél jedné stěny stály stoly a židle, přímo lákající k sednutí a odpočívání, na druhé straně byly široké schody a naproti nim stál pultík s počítačem. Za ním stála dívka s růžovými vlasy, svázanými do dvou drdolů.

„Dobrý den,“ pozdravil Ak a Amy s Joshem se přidali. „Ahoj,“ řekla dívka za pultem. „Vy budete asi noví trenéři, že?“ zeptala se. „Ano, začali jsme včera v Littleroot Town,“ prohlásil Ak. „Tak to jste dobří, že už jste tady,“ podivila se dívka. „A mimochodem – já jsem Joy, zdravotní sestra, která léčí Pokémony,“ dodala. „Chcete ty vaše vyléčit?“ zeptala se. „Kdybyste byla tak hodná,“ řekli všichni tři najednou a podali jí své Pokébally.

„A vy se můžete zatím najíst a přespat tu přes noc,“ řekla sestra Joy a podala Akovi a Amy klíče od pokojů. „Děkujeme,“ kývl Ak a všichni tři se vydali k části centra, kde se prodávalo jídlo.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Po vynikající večeři se všichni tři usnesli, že půjdou ke chlapcům do pokoje a budou si ještě chvíli povídat.

„Tak, kam vůbec máme namířeno teď, když jsme tady, v Oldale?“ zeptal se Josh. „Už jsem vám říkala, že v Petalburg City je první stadion,“ ozvala se Amy. „A první Contest Hall, místo, kde se soutěží o Ribbony v Pokémon Contests, je poblíž Rustboro City. Tam je každopádně taky druhý stadion.“. „Super, takže už víme, kam půjdeme,“ řekl Ak. „A teď už pojďme spát, jsem unavený,“ dodal.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Celé Oldale Town pokojně spalo. Ale na vrcholku kopce, který byl hned za Poké-centrem, se dělo něco podivného. Odjakživa na tom kopci stála jakási zřícenina, o které se povídalo, že se v ní kdysi dávno stýkali starověcí lidé a Pokémoni. Vždycky tam bylo liduprázdno, ale teď, v noci, tam stály čtyři postavy v dlouhých, červených kápích. Něco tiše mumlaly.

„Klíče máme,“ zašeptala první dívčím hlasem. „A co nám tedy schází?“ zeptal se druhý hlas, hluboký mužský. „Chybí nám to, že nevíme, jak je rozmístit do těchto otvorů,“ řekla první dívka. „A nezkusíme to náhodou?“ zeptal se třetí hlas, tentokrát mladého chlapce. „Náhodou to zkusit můžeme, ale pochybuju, že se to povede. A když to nepovede, zřícenina se zničí a šéf nás zabije. Tedy jestli to mělo něco společného s…“. „Psst!“ vyštěkl čtvrtý hlas, který podle všeho patřil staré ženě. „Chceš, aby nás slyšel někdo třeba z týmu Aqua?“. „To ne,“ řekla polekaně dívka. „Ale co s těmi klíči?“ zeptala se. „Dej je sem, zkusím to,“ řekl chlapec a vytrhl jí z rukou čtyři malé barevné kuličky a přistoupil k jednomu ze sloupů, které tvořily zříceninu (mimochodem připomínala Stonehenge). V kameni byla zasazená kulatá ocelová destička a v ní byly čtyři otvory, přesně na kuličky, které chlapec držel. Chlapec se zhluboka nadechl, černé písmeno M na prsou se mu vyplo a on vložil první, červenou kuličku, do otvoru úplně nahoře. Kolem kuličky se vytvořil malý železný kroužek, což nejspíš značilo, že ji tam dal dobře.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Chlapec vložil poslední, žlutou kuličku, do otvoru uprostřed destičky a také kolem té se stáhl železný kroužek. Všechny čtyři postavy poodstoupily. Země se začala neznatelně třást. Mezi šesti sloupy vyjel ze země další, širší a vyšší než ty ostatní. V něm se otevřely ocelové dveře.

Skupinka vběhla dovnitř. Začala si prohlížet nástěnné malby v místnůstce a fotili je a dokumentovali. „Není tu nic, co by se týkalo…“ začala dívka, když přiběhla k muži, jenž se zdál být velitelem akce a náhle ztišila hlas, „Groudona, pane.“. „Jste si jistí?“ zeptal se muž a když všichni tři ostatní členové týmu přikývli, mávl rukou. „Dobře. Odlétáme.“.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Nad Poké-centrem zazněl zvuk odlétajícího vrtulníku. Amy, Josh a Ak se vzbudili a vyběhli na chodbu. „Co se stalo?“, ptali se sebe navzájem a pak se rozesmáli a odešli znovu spát.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Ráno, když se probudili, sešli dolů po schodech a pozdravili se se sestrou Joy. „Co to bylo v noci za hluk?“ zeptal se Ak. „Byl to nějaký vrtulník, myslím,“ řekla sestra Joy. „A zdálo se mi, jakoby vylétal z Oldalské zříceniny.“. „Co je Oldalská zřícenina?“ zeptali se Josh a Amy zároveň. „To je zřícenina, která stojí támhle na kopci,“ ukázala Joy z okna. „Jééé,“ vydechli všichni tři. Na kopci se tyčilo sedm úzkých, kamenných sloupů. Zřícenina, kterou my už známe.

„Nepůjdeme se tam podívat?“ zeptal se Josh. „Můžeme,“ souhlasili Ak a Amy. Rozloučili se se sestrou Joy, ještě jednou poděkovali za vyléčení svých Pokémonů a pak se vydali na kopec.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

Tam nikdo nebyl. Všechny ty kamenné sloupy byly až nudně jednotvárné. Vlastně všechny ne. „Podívejte,“ zavolal Ak a Josh s Amy k němu přiběhli. „To jsou nějaké dveře. A uvnitř někdo je!“. Skupinka vběhla do sedmého sloupu a v přítmí uviděli člověka, oblečeného do červené mikiny s kapucí na hlavě. „Eh?“ otočil se. Byl to mladý muž, kterého už také známe z předchozí noci. Člen týmu Magma. „Co jste zač? Vypadněte odsud!“ rozkřikl se na děti, když je uviděl. „A proč?“ zeptal se kurážně Ak. „Protože… protože tu nemáte co dělat,“ vyhrkl Magmaťák. „Ale, a vy tu co dělat máte,“ přidala se k Akovi Amy. „Ano, já ano. Něco jsem tu totiž ztratil. A teď koukejte vypadnout!“ zařval na ně mladík a tak se všichni tři kamarádi raději dali na ústup.

-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*-*

„Ten byl ale nervní,“ poznamenal Josh, když skupinka kráčela po cestě s číslem 103, která je podle všeho měla zavést do Petalburg City, kde byl první stadion Pokémonové ligy v Hoennu. „To tedy,“ přisvědčila Amy. „A vůbec, Joshi, ještě nemáš chyceného druhého Pokémona,“ dodala. „A vy dva snad ano?“ zeptal se Josh. „Ano, máme – já Wurmpla a Amy Poochyenu,“ řekl Ak. „No tak to abych začal nějakého hledat,“ řekl Josh. Amy a Ak kývli.

Nemuseli hledat dlouho. Jak kráčeli po cestě, tak před ně vyskočil Pokémon. Byl to hnědo-béžový plyšový medvídek. „Ale to je Zigzagoon,“ řekla Amy a vytáhla Pokédex. „Zigzagoon, medvídkovitý Pokémon. Má strašně rád sladké ovoce a má také zvláštní schopnost – umí hledat ztracené věci.“. „Tak toho si tedy chytím,“ zaradoval se Josh a vytáhl Pokéball s Mudkipem. „Tak toho si tedy nechytíš,“ ozvalo se v tu chvíli za ním. Všichni tři se otočili a uviděli kluka, asi o dva-tři roky staršího, než oni. „Ten Zigzagoon je můj a já tě vyzývám na zápas.“.