Joshiho první dobrodružství

Trenér, nebo podvodník?

Trenér, nebo podvodník?

„Hej! Moje Rattata! Vy jste ji přemohli?“ Vylezl náhle z keře nějaký chlapec. Joshi a Chikorita na něj vyděšeně pohlédli.

„Promiň, nevěděl jsem, že ti patří!“ Pohlédl na zmoženou Rattatu, která se ani nepokusila dostat na nohy.

„Nemáš se za co omlouvat, jsem ti neskutečně vděčný! Chytil jsem si ji před týdnem, ale vůbec mě neposlouchá! Stále mi utíká a dělá si co chce. Před chvílí jsem ji pustil, abych ji trochu potrénoval a ona mi utekla. Utíkala by určitě dál, kdybyste ji tak nevyčerpali.“ Přistoupil chlapec blíž a podíval se na Chikoritu v Joshim náručí.

„Ty jsi začínající trenér? To ale není možné, jak by tvoje Chikorita mohla...“ Zajíkl se chlapec a pohlédl na Chikoritu v Joshim náručí a pak na svou ležící Rattatu.

„Vše je možné, když tě tvůj Pokémon bezmezně miluje.“ Zasmál se Joshi a s ním i Chikorita.

„Nejspíš bych ti měl zaplatit, co. I když to nebyl oficiální zápas.“ Chlapec si sáhl do kapes, ale nic co by se podobalo penězím nenahmatal.

„Víš ty co? Místo peněz ti dám Pokémona.“ Ťukl se do hlavy.

„Pokémona? Ale já nemám žádného na výměnu, jen Chikoritu!“ Zděsil se jak Joshi, tak Chikorita.

Neboj, prostě ti ho dám a nic za něj nechci, tady máš, to je má odměna za přemožení Rattaty.“ Podal mu chlapec Pokéball. Joshi ho pevně uchopil v dlani.

„A co v něm je?“ Užasl.

„Můj Slowbro. Určitě bude dobře sloužit i tobě. Je hodně silný a rozumný.“ Chlapec se jen na Joshiho usmál a šel za svojí Rattatou.

„Je ti už líp?“ Sklonil se k ní. Rattata beze slov zakývala hlavou na souhlas. „A budeš mě už konečně poslouchat?“ Rattata opět opakovala svůj pohyb hlavou. Chlapec ji vzal do dlaní a odešel do hustého křoví, z kterého vyšel. Joshi se chtěl podívat do darovaného Pokéballu, když náhle ze křoví opodál se vypotáceli tři Pokémoni. Togepi, Cleffa a Igglybuff. „Myslíš, že tihle zase někomu patří?“ Podíval se Joshi na Chikoritu. Ta se jen šibalsky usmála a seskočila mu z náručí na zem. „Stačí jen Tackle!“ Zavelel Joshi. Chkorita sklonila hlavu a rozeběhla se. Togepi a Igglybuff se sešli kolem Pokéballu a začali vydávat srdcervoucí skřeky. Joshi přistoupil blíž.

„Copak se stalo?“ Zvedl Pokéball do ruky a shlédl na dva malé Pokémony. „Vzal jsem vám kamarádku, co. Promiňte, netušil jsem to.“ Zmáčkl tlačítko na Pokéballu a zase před nimi stála Cleffa.

„Běž, jsi volná. Tví kamarádi tě budou potřebovat víc než já.“ Řekl Cleffě, která na něj nechápavě koukala. Togepi a Igglybuff skočili Cleffě kolem krku a všichni tři odešli, zatímco Joshimu radostně mávali.

Joshi se ohlédl na Chikoritu. Z hluboka dýchala a byla již vyčerpaná. Vzal ji tedy do náručí a šel s ní do Pokémonního střediska v Charrygrove city. Tam mu rychlostí blesku vyléčili Chikoritu a mohli se pustit cestou dál.

Když procházeli vysokou trávou, náhle narazili na elektrickou ovečku Mareep. „Chikorito! Zkus svůj Ancient power, tohle bude oříšek a nemůžu poslat Slowbroa, elektrický proti vodnímu? To bychom se museli hned rozloučit s úspěchem!“ Zvolal Joshi.

Chikorita udělala, co jí poručil. Mareep zasáhl její útok. Začala celá jiskřit. Vyšlehl jí ze zelektrizované vlny oslnivý blesk. Nešťastně zasáhl Chikoritu, ale naštěstí odvedla elektřinu do země a čekala na další Joshiho příkazy.

„Tackle a je naše!“ Zvolal Joshi a Chikorita to uskutečnila. Mareep ležela slabá na trávě a Joshi po ní hodil svůj Pokéball. Celý sebou cukal a červená kontrolka blikala. Když už si myslel, že je Mareep jeho, Pokéball se prudce rozevřel a znovu tu stála v celé své síle Mareep. Nečekala na nic a pustila na Chikoritu svůj blesk. Chikorita se ale napodruhé převést nedala a uskočila. Joshi hodil další Pokéball. Mareep byla ale už zmožená. Chvíli sebou v Pokéballu cukala, Joshi a Chikorita na Pokéball hleděli s otevřenou pusou. Joshi si stále šeptal: Chyť se, chyť se! Kontrolka přestala blikat a Pokéball se uklidnil. Mareep byla chycená! „Jo, jo, jo!“ Skákal skoro dva metry do vzduchu. Chikorita mu skočila do náručí a začala mu olizovat obličej, drsným růžovým jazýčkem. „Vidím, že máš dobré Pokémony, dáš si zápas nebo se vzdáš?“ Ozval se za ním dívčí hlas. Joshi se otočil na dívku, asi v jeho věku s dlouhými modrými vlasy, která si z jedné ruky do druhé házela s Pokéballem.

„Vzdát se? Nikdy! Abys věděla, dám ti možnost zvolit si tvého nejlepšího Pokémona, pokuď tedy bude stačit na mého Pokémona.“ Mrkl na Chikoritu. „Opravdu? Vypadáš jako začátečník, tak to mě tedy zajímá tvůj Pokémon. Je to na tobě, Timbo!“ Zavolala dívka a hodila Pokéballem. Timbo? Pomyslel si Joshi, co je to za neznámého Pokémona, ale před ním se objevil Hitmontop.

„Tohle je můj Timbo na šedesátém levelu. Ještě si troufáš?“ Hrála si stále dívka s Pokéballem v ruce. „Je na šedesátém?“ Zasmál se Joshi. Chtěl poprvé vypustit svého Slowbroa. Začalo ho ale hlodat svědomí, jestli se tu jen nenaparuje a Slowbro bude na nižším levelu.

„Tak běž, Slowbro!“ Hodil Joshi Pokéballem a tvářil se naprosto sebevědomě. Pokéball dopadl na zem a otevřel se. Joshi se vzrušeně nadechl, už si představoval statného silného Pokémona s krutým pohledem a neskutečnou sílou, ale ať koukal, jak koukal Pokéball ležel na trávě, otevřený a nic se nedělo. Dívka se rozesmála. „Vždyť to je úplně prázdný Pokéball, ty hlupáčku.“ Začala se smát na celé kolo a s ní i Hitmontop.

„Cože?“ Vykřikl Joshi a přiběhl až k Pokéballu. Chikorita přicupitala k němu. „To se začátečníkům stává, že nechají Pokémona v boxu a nosí s sebou prázdný Pokéball. Až ho opravdu budeš mít, dej mi vědět!“ Odešla dívka se smíchem.

Joshi klečel na zemi a v rukou držel rozevřený Pokéball. Chikorita na něj zvědavě koukala. „On nás podvedl!“ Začal Joshi rudnout vztekem. A znemožnil nás před jinou trenérkou!“ Chikorita smutně sklopila zrak. „Musíme se vrátit a ukázat mu zač je toho loket!“

To se už ale začalo stmívat a na svou pomstu si musel Joshi počkat v Pokémonním středisku, ale to co tam slyšel! „Tomu vážně neuvěříš! Tuhle jsem bojovala s nějakým klukem. Vyhrála jsem, ale on neměl žádné peníze, tak mi dal Pokémona. Ovšem, Pokéball byl úplně prázdný! Musela jsem si téhle důležité informace všimnout až několik měst daleko!“ Stěžovala si nějaká dívka chlapci v hale. „Tak toho znám! Slíbil mi, že v tom Pokéballu je Dragonite, ale nemám ho ještě otevírat, protože je hodně vyčerpaný. Tak jsem utíkal k nejbližšímu středisku a až tam jsem se začal bít do hlavy, jak jsem mohl naletět.“ Mávl chlapec rukou. „Já bych se tím stejně nijak nezatěžoval. Je to jen nějakej vtipálek. Alespoň mám Pokéball navíc. Sice mě mrzí, že v něm opravdu nebyl Donphan, ale kde ho chcete najít a vrátit mu tu potupu?“ Začal mluvit i chlapec sedící opodál.

Joshi poznal, že není jediný podvedený, ale hodně ho to štvalo. Nějaký hlupák se teď směje, jak vypekl naivního začátečníka.