Joshiho první dobrodružství

Radost z výhry

Radost z výhry

Ten večer opět spal v Pokémonním středisku, kde se strhla obrovská demonstrace. Sešlo se tam plno podvedených trenérů a chtěli co nejrychleji dopadnout onoho podvodníčka.

„Nabízel mi hory doly a já přijdu do města a zjistím, že Pokéball je prázdnej. Nejdřív jsem to bral jako dosti hloupý žert, ale teď když vidím, kolika z vás se to taky stalo, mě začíná napadat, že to je vlastně už zločin, nebo ne?“

Nějaký clapec řečnil na vysokém stupínku a každý křičel na souhlas. Strážnice Jenny seděla u dlouhého stolu, kde si zapisovala, kde všude kdo kdy viděl. Měla úplně vrásčitý obličej od samého mračení. Poté s všech kolem nakreslili jeho podobu a vyvěsili ji na nástěnku ve středisku.

Joshi věděl, že musí něco už doopravdy udělat, aby ho dostal. Ani nečekal do úplného rozbřesku, nechal Chikoritu a Mareep pořádně vyléčit a vyšlápnul si to dál cestou do Azalea Town, kde ho potkalo nejvíc dotázaných trenérů.

Vlastně ani nemusel hledat dlouho, protože na začátku města se rozprostírala velká louka, na které trénovalo plno mladých trenérů. Místo jako stvořené pro podvodníka, který ví, že začátečníčci o světě Pokémonních podvodů moc neví. Hned narazil na brečícího chlapce, který v rukou držel otevřený Pokéball. „Co se ti stalo?“ Optal se Joshi. „Nějaký kluk mi dal Suicena a přitom je ten Pokéball prázdný!“ Vzlykal a utíral si rukávem oči. „A kampak šel?“ „Támhle!“ Ukázal chlapec na vysoký dům. Joshi přistoupil až k němu a na zahradě uviděl onoho chlapce, jak tam trénuje svou Cleffu. Stále po ní křičel, proč se nechce vyvinout a jestli toho nenechá, tak ji skutečně někomu dá, ovšem pod názvem Heracross. Že tě to stále baví, chodit po světě a bojovat s Pokémony, kde vůbec pořád bereš peníze za prohrané zápasy a proč tolik utrácíš za Pokébally?“ Vstoupila na zahradu nějaká paní, samozřejmě chlapcova matka. „Hele, mami. Nestarej se, jo?“ Odpálkoval ji chlapec a stále něco ošklivého křičel na Cleffu. „Togepi se co nevidět vyvyne, dokonce i Igglybuff se podle té paní z Goldenrod city chystá dostat na nejvyšší stupeň radosti, jen ty musíš dělat problémy a nemít mě ráda. Přitom jsem jeden z nejhodnějších trenérů vůbec!“ Křičel na Cleffu, která se skoro zarývala do země strachem.

„Když jsi teda tak hodný trenér, proč podvádíš jiné trenéry?“ Ozval se zpoza plotu Joshi a Chikorita mu s odhodlaným výrazem skočila na rameno. „O čem to ten chlapec mluví?“ Ohlédla se chlapcova matka na Joshiho. Chlapec se zvedl. Joshiho si už pro tentokrát pamatoval. „Měl bych tě jít udat na Policejní stanici, ale dám ti šanci. Dáme si zápas. Když vyhraju, půjdeš se mnou do Pokémonního střediska a omluvíš se každému trenérovi, kterého jsi kdy podvedl a dáš jim peníze, které jim dlužíš.“ Smlouval Joshi. Chlapec se přiblížil blíž k plotu, o který se Joshi opíral. Chikorita se mu zadívala z očí do očí. „A pokuď vyhraju já,“ ušklíbl se chlapec, „necháš mě napokoji a ke všemu mi dáš svou Chikoritu!“ Joshi zkoprněl, i Chikoritin sebevědomí obličej trochu roztál. „Platí!“ Natáhl Joshi k chlapci ruku a opět se mu vrátila všechna síla. Chlapec vložil svou dlaň do Joshové a silně si potřásli, zatímco jeden se snažil rozdrtit ruku tomu druhému. Poté od sebe odstoupili a chlapec vypustil Raticate. Joshi samozřejmě Chikoritu. „Když byl tvůj Pokémon Rattata, zvládl jsem ho i bez tvých příkazů. Bude to hračka!“ Mávl Joshi rukou. „Nepředseňuj mě. Sice se snažím, aby mí Pokémoni v zápasech prohrávali, ale i k prohře se potřebuje plno síly.“ Mluvil chlapec a přitom Raticate naznačil rukou jejich tajnou abecedou, co má udělat. Rozeběhla se přímo k Chikoritě a vší silou ji kopla. „Hyper Fang je můj nejoblíbenější.“ Usmál se chlapec. Chikorita si ani neuvědomila, co se stalo. Ležela na zemi a mžourala všude kolem, dokuď její zrak nepadl na Joshiho. Hned co ho uviděla, jako by jí do žil vlil nový život. Rozhodně se zvedla a čelem se postavila nepříteli. „Chikorito, Razor Leaf.“ Chikorita vyslala proti Raticate několik listů, ostrých jako břitva. Raticate se snažila uhnout, ale dva ji zasáhli, až zaskučela. „Zkus Cut. Ten jsem ji včera naučil.“ Vychloubal se chlapec. Než se ale Raticate pohla, Joshi rychle zavelel: „Chikorito, pokuď jsi tak vzácně vyšlechtěná, umíš Aeroblast?“ Chikorita se zase šibalsky usmála a zakývala hlavou na souhlas. Otevřela svou pusinku a vyslala z ní silný bílý paprsek. Velice vzácný útok, který často ovládají jen legendární Pokémoni. Paprsek zasáhl Raticate právě při běhu vstříc Chikoritě. Padla jako podťatá. Joshi se začal radovat, ale chlapec se tvářil stejně sebevědomě jako celou dobu.

„Pokuď vím, neřekli jsme si, kolik Pokémonů použijeme. V tom případě musíme bojovat tak dlouho, dokuď ten druhý už nebude mít žádného Pokémona.“ Vytáhl chlapec Pokéball a vypustil ven Togepi. Joshimu sklesla čelist zklamáním. „Togepi? Proč mi to tak usnadňuješ?“

Chikorita se jen pousmála a podívala se na maličkého Pokémona, roztomilost sama. „Chikorito, tak zkus jen Tackle, nerad ubližuju malým Pokémonům.“ Mávl Joshi rukou, ale Chikorita nemohla. Stála jako přimražená, očička jí svítily a hleděla na malého Pokémona, s kterým by raději byla kamarádka, než-li nepřítelkyně. „Bezvadný útok Charm, že? Natolik zmate Pokémona, hlavně pokud má mateřské pudy.“ Usmál se chlapec. „Chikorito!“ Volal Joshi, ale jeho Pokémon nemohl zaútočit na tak roztomilou bytost. Joshi vytáhl Pokéball a zavolal Chikoritu zpátky. Vypustil ven Mareep, které po vlně na celém těle přecházeli jiskřičky vzrušení ze zápasu. „Thundershock!“ Zavelel Joshi, ale Mareep namísto útoku jen sedla na zadek a sledovala Togepiho.

„ Jak už jsem řekl, mě nepřemůžeš.“ Zívl chlapec. Joshi rychle zavolal Pokémona zpátky. Vzal do rukou další Pokéball. Chlapec ztuhl. „Ty přece víc Pokémonů nemáš!“ „Jsi si tím jistý?“ Pohlédl na něj Joshi. Chlapcova sebevědomost klesla na bod mrazu. „Samozřejmě že jsem. Máš jen dva Pokémony, proč jinak bych si na tebe tak troufal?“ „A co ten Slowbro, kterého jsi mi daroval?“ Uchopil Joshi Pokéball silněji do dlaně. „Byl to prázdný Pokéball!“ Zakoktal se chlapec. „Jsi si tím jistý?“ Ušklíbl se Joshi a vypustil ven Pokémona. Před nimi stál opravdový Slowbro s vážným výrazem. Chlapec až zděšením uskočil dozadu. Nemohl tušit, že si v Pokémonním středisku Joshi od jednoho trenéra půjčil Slowbroa. „Je opravdu bezvadný, stejně jak jsi mi sliboval.“ Pochvaloval si Joshi.

„Už mě to přestává bavit, Slowbro. Předveď Psychic, ať můžeme jít do Střediska, omluvit se trenérům!“ Zavelel Joshi a než se nadál, Togepi ležel vysílený na trávníku zahrady. Stejně dopadl i Igglybuff. Na řadu přišel poslední chlapcův Pokémon Cleffa. Ta nastoupila na bojové pole, ale zničeho nic se kolem ní vytvořila bílá zář, která se pomalu zvětšovala. Když zmizela, před Joshim místo Cleffy stála Clefairy. Chlapec byl na svého Pokémona pyšný. Nadmula se mu hruď, jako by věděl něco, co Joshi neví. Než se stačil Joshi rozmyslet, jaký útok použije Slowbro, aby byl originální, hodil chlapec do ringu nějaký bílý kámen. Byl to Moon Stone. Jako by to měla Clefairy nacvičené, bez čekání přiskočila ke kamenu, dotkla se ho, následovalo znovu oslnivé bílé světlo a pak tu stála obrovská Clefable. „Hej!“ Vyděsil se Joshi. Být tebou, dám si pozor. Metronome!“ Zavelel chlapec. Clefable začala do podivného rytmu točit ukazováčky svých tlapiček. Když ustaly, utvořil se kolem Slowbro silný vír, který ho odhodil až k vzdálenému stromu. Slowbroovi praskla skořápka měkkýše na ocasu. Joshi rychle zavolal Slowbroa zpátky do Pokéballu a vyslal ven trochu odpočinuvsí Mareep. Než jí ale stačil cokoliv zavelet, Clefable začala zpívat nádhernou písničku, u které se mu začali klížit víčka a myslel, že upadne do hlubokého spánku, kdyby nepřestala. Když pořádně otevřel ospalé oči, spatřil před sebou spící Mareep. Rychle ji zavolal zpět a vyslal svou poslední šanci, Chikoritu. Ta byla z roztomilého poblouznění již vpořádku. „Chikorito! Aeroblast!“ Chikorita tak udělala. Clefable se ale jen zapotácela a přistoupila k Chikoritě. Začala ji pleskat po tvářích. Chikorita udělala další Aeroblast. Clefable ale stála pevně na nohou. Sice zhluboka oddychovala vyčerpáním, ale začala znovu zpívat. Joshi se už loučil s vítězstvím, ale když pohlédl před sebe, Chikorita stála pevně na nohou a nehodlala usnout. Clefable dopěla poslední tón své písně a zmoženě padla na zem. Joshi vykřikl radostí a nadšeně začal hopkat dokola.

Chlapec nic nezmohl. Dohoda byla dohoda. Zápas byl podle pravidel, všemu dohlížela jeho matka. Musel jít z Joshim do Pokémonního střediska, kde byl sraz všech podvedených trenérů. Ti, když ho uviděli, měli chuť mu skočit po krku. Po dohodě ale utvořili řadu, kde se jim musel jednotlivě chlapec omluvit a dát jim vytoužené peníze. Na oplátku své férovosti mu vrátili Pokébally, které jim dal jako prázdné. Joshi se konečně cítil jako právoplatný trenér. Vrátil zmoženého Slowbroa, s kterým dal chlapci pořádně na frak, ozdravil svou Chikoritu a Mareep a vydal se vstříc svému osudu, novým Pokémonům a zážitkům.