Joshiho první dobrodružství

Joshiho lítostný pohled na Poliwaga

"Myslíš, že Lugia existuje, Chikorito?" Ležel zatím Joshi na trávníku a spolu se svým Pokémonem, taktéž ležícím na zádech sledoval hvězdnou oblohu, která se rozprostírala nad nimi. "Chikorita by přece měla věřit v existenci jiných Pokémonů, nebo ne?" Chikorita se dívala na nebe. "Neznáš odpověď? Inu, uvidíme. Po Lugiovi už sním od dětství. Když jsem ho poprvé viděl v jedné pohádkové knížce a pak v Encyklopedii vyhynulých Pokémonů, byl jsem z něj přímo nadšený. Slíbil jsem, že jednou ho chytím, i kdyby mě to mělo stát cokoliv."

Joshi by jistě rád povídal dál, kdyby mu na břicho neskočil vyděšený potlučený Poliwag, jako by si chtěl někomu postěžovat. "Co se ti stalo?" Pohlédl Joshi na nebohého Pokémona. Vzal ho do náruče a s Chikoritou v patách upaloval odnést Pokémona do střediska.

"Prokrista, co se tomu Poliwagovi stalo?" Zhrozila se sestra Joy, když jí Joshi vložil do náruče Pokémona. "Tak jsem ho chudáčka našel přímo před Pokémonním střediskem." "Někdo na něj musel být moc zlý. Koukej, jak je potlučený. To je bezohlednost." Joy už dál neváhala a Pokémona odnesla na sál. Joshi nemohl ani celou noc spát, jak myslel na nebohého Pokémona.

Druhý den ráno, když jen na pár minut zamhouřil oči, se dveře ze sálu rozletěly dokořán a na povozné posteli před sebou Chansey tlačila malého Poliwaga. "To je váš Pokémon?" Přistoupila další Joy k Joshimu. "Ne, našel jsem ho venku." Probral se Joshi během chvilky. "To je smůla. Nemáme tu už dost místa. Jako by se slavil svátek zraněných Pokémonů. Tenhle Poliwag už je vpořádku a jediné, co potřebuje je domácí ošetřování trenéra. Když ale žádného nemá, pak nemáme právo ho vyhodit ven, mohlo by se to sním zhoršit, ale když tu zůstane, bude zabírat místo nějakému možná o mnoho víc nemocnějšímu Pokémonovi." Vysvětlovala Joy.

Joshi se podíval na Chikoritu, která se na Poliwaga dívala tak lítostným pohledem, že sám ihned věděl, co má udělat. "Mohl bych si ho k sobě vzít, na to domácí ošetřování?" "To byste vážně udělal? To bychom vám byli moc vděčni a ten Poliwag zajisté jakbysmet." Joy vytáhla z kapsičky nějaké kapky a vložila je Joshimu do dlaně. "Každé čtyři hodiny pět kapek sirupu. A nezapomeňte, že potřebuje klid a teplo." Joy odešla a Chansey podala malého Poliwaga do Joshiho náručí. Ten jej potěžkal. Ačkoliv Pokémon vypadal na první pohled těžce, byl velice lehounký. Otevřel svá velká kukadla a pohlédl na Joshiho. "Chikorito, vypadá to, že máme v naší partě nového kamaráda." Poliwag se na Joshiho usmál a Chikorita vyskočila Joshimu na rameno, aby také co nejlépe na svého nového kamaráda viděla. Joshi už dál nečekal a vidal se na cestu vstříc Lugiovi. Poliwag zatím odpočíval v Pokéballu. Jejich kroky vstříc novému ale nebyly osamoceny.

Po cestě, pár metrů za nimi si to šinuli tři Rakeťáci. James měl přes oko velký monokl, a nemohl si nestěžovat: "Musela jsi mě praštit tím koštětem?" "Chtěla jsem ti jen z hlavy setřást tu slizskou obludu. Buď rád, že jsem strefila i jí!" Štěkala za ním naštvaně Jessie. "Nebyla to obluda, ale Poliwag. A kdybys ho z Jamesovi hlavy nesetřásla, mohli jsme ho donést šéfovi do tajné základny. Už se ale nedivím, proč vás nazývá totálními břídili, když nedokážete polapit ani tak malého Pokémona!" Nemohla si Candy nestěžovat. "Víte vůbec, kam jde?" "Včera jsem slyšela nějakého kluka, jak se vyparoval s fotkou Lugii. A pokud mě můj rozum nešálí, jde směrem k Olivine city, odkud se nejlépe dostane na ostrovy, kde podle pověsti žije." Naparovala se Jessie. "Jak dlouho ti trvalo vymyslet tuhle dlouhou větu?" Uchechtl se James. Jessie se napřáhla na další pohlavek, ale James jí chytře uhnul. "Pak bychom mu mohli ukrást jak Chikoritu, tak i Lugiu. No není to bezvadné!" Užasla Candy a přidala do kroku. "To je úžasné! Ale nezapomeňte, že to byl můj nápad!" Vykřikla Jessie a rozeběhla se za Candy.