Joshiho první dobrodružství

Legenda o Lugii

Kam vůbec máš namířeno?" Optala se Toky. Dala se do kroku a Joshi šel s ní. Jejich Pokémoni cupitali za nimi a něco si mezi sebou štěbetali. "Znáš ty ostrovy, kde by měl podle legendy žít Lugia?" Načal Joshi. "Myslíš Whirl Islands?" Doplnila ho Toky. "Přesně tak." Zakýval Joshi. "A co s nimi?" Nepochopila Toky.

"Rád bych chytil Lugiu." Řekl, jako by se nechumelilo. Toky se zase začala řehtat. "To si snad děláš legraci!" Chechtala se. "Ne, nedělám." Zatvářil se Joshi trošku naštvaně, když mu Toky nevěří.

"Je to legendární Pokémon a vědci tím slovem legendární, chtějí trochu citlivěji naznačit, že neexistuje!"

Vysvětlila mu Toky. "Proč nikdo nevěříte v Lugiu!" Odsekl Joshi trochu rozzuřeně. "Tak dobrá, možná ho chytíš, ale jak? Kolem toho ostrova nejezdí lodě. Je to tam moc nebezpečné kvůli těm vodním vírům. A i kdyby ses dostal do těch jeskyní, je to jen jedno velké tmavé bludiště. A vůbec, Lugia je podle pověstí velice silný Pokémon, myslíš si, že ho chytíš do obyčejného Pokéballu?" "Mám to už všechno promyšlené. Víš ty co, Toky? Až budu mít Lugiu, tak si s tvými Cyndaquili hodím zápas a uvidíme, co to je legendární Pokémon."

"Tak dobrá, tvou nabídku přijímám, ale ráda bych se jí dočkala ještě v tomhle životě." Toky se zase zasmála do dlaně, ale Joshi si už jejího výsměchu nevšímal.

Noc se přihnala stejně rychle jako den, takže než se Joshi naděl, ležel v pokoji Pokémonního střediska a koukal do stropu. Stále mu v hlavě pochodovaly myšlenky, jestli je Lugia skutečný, nebo jen výplod fantazie. V hlavě si znovu prohlížel onu fotku. Předtím tam čistě viděl Lugiu, ale čím víc o tom přemýšlel, obrázek v jeho mysli se začal měnit na nějakého čápa nebo aeroplán. Nevěděl, čemu má věřit. Jestli sám sobě, nebo všem ostatním. Dveře se otevřely a malou škvírou do pokoje vniklo světlo z chodby. Joshi se zvedl a pohlédl na Chikoritu, která přišla. Byla se trochu poohlídnout po místní kuchyni a podle spokojeného přežvykování našla co hledala.

"Chikorito, co si myslíš, jsem jen blázen, co věří v něco co nikdy nikdo neviděl?" Chikorita za ním vyskočila na postel a sedla si mu do klína, podívala se na něj tak roztomilým pohledem, jako by říkala, že všemu, čemu on věří, tomu věří i ona.

Zatím je za oknem sledovaly tři ponuré postavy. "Tentokrát to už musí vyjít." Pronesla Candy. "Notak Jamesi, co se tak třepeš?" Okřikla Jessie modrovlasého chlapce vedle sebe. "Není tam nikde ten Poliwag, že ne?" Koukal se dovnitř jen s obavou. "Až dnes večer usne, tak mu sebereme jak Chikoritu, tak všechny ostatní Pokémony, a tentokrát nic nezvrtejte!" Zavelela Candy. "Přesně tak, ale nezapomínejte, že je to můj plán!" Pronesla Jessie a Candy jen dala oči v sloup. Čekali tam dost dlouho, dokud si nebyli stoprocentně jisti, že celé středisko spí. Poté opatrně nadzvedli okení tabulku a jeden po druhém s lehkostí pírka vklouzli dovnitř. "Jestli vy dva jen něco ceknete, tak zařídím, aby vás Giovanni vyhodil nadobro! Vím, jaké má s vámi slitování." Zašeptala Candy na adresu Jessie a Jamese.

Prošli kolem postele, na které už Joshi nějakou chvíli řezal dříví, až se to rozléhalo i na chodbu. "Vy dva rychle svážete té Chikoritě pusu, aby ho nestačila vzbudit, a já poberu Pokébally." Rozkázala Candy. James přistoupil k Joshiho dece, na které odpočívala Chikorita. Už se jí chystal rychle popadnout a svázat, ale všechny tři vyrušil nevítaný host. Dveře se pootevřely a světlo z chodby zalilo celý pokoj. Rakeťáci ztuhli strachem a pohlédli, kdo vešel dovnitř. Až na podlaze spatřili malého modrého Pokémona, který přežvykoval svou noční svačinku. James vyjíkl. Jessie si raději sama zacpala pusu a Candy už věděla, co bude následovat. James dvěma skoky přihopkal k oknu a snažil se jím vylézt ven, stejně tak jako vnikli dovnitř. Poliwagovi však stačil jen jediný skok, aby Jamesovi přistál na hlavě. Jessie popadla do rukou pometlo, které bylo opřené za dveřmi a už utíkala za Jamesem, kterému se podařilo vyskočit z okna ven. Jessie ho následovala. Candy se rozhodla, že když už se tu ocitla sama, vezme alespoň Chikoritu. Joshi se ale začal nebezpečně převalovat, a tak Candy rychle zmizela za svými druhy.

Joshi vykulil oči a sedl si na postel. "Chikorito, vstávej. Už za pár hodin bude ráno. Musíme vyrazit už teď, abychom to stihli do rozbřesku na pobřeží." Joshi vyskočil na nohy a rychle na sebe začal natahovat košili, hlavu ozdobil kšiltovkou a ze stolu pobral Pokébally.