Joshiho první dobrodružství

Lugia a Joshiho šťastný konec

Chtěl už otevřít pusu a rozloučit se s ní, ale všechen ten jekot, který Rakeťáci vydávali přehlušil podivný zvuk, který se jako by blížil. Rakeťáci zmlkli a všichni poslouchali při svém zdlouhavém pádu bůhví kam onen melodický zvuk. Jako by někdo hrál na obrovskou píšťalu. Zvuk se stále přibližoval a zněl krásněji a krásněji. Joshi si myslel, že už nejspíš slyší andělskou hudbu, ale v tu samou chvíli si vzpoměl na knihu o legendárních Pokémonech, ve které stálo, že Lugia má tak líbezný zpěvný hlas, že zní jako hudební nástroj.

Joshi se ohlédl na místo, odkud ona melodie vycházela. Uslyšel zvuk, jako by opodál mávala mohutná křídla a rozvívala pustý vzduch. Něco se zalesklo, jako velké oči a melodie se ozvala znovu, tentokrát úplně vedle něj. Než stačil domyslet, co se to tu děje, pocítil, že na něčem měkkém přistál. Dosedl na něco hebkého. Ohlédl se. Těsně za ním na té samé věci seděla Chikorita a za ní Rakeťáci.

Joshi se dotýkal věci, na kterou všichni dosedli. Cítil malé škručení v břiše z napětí. Bylo to tím, že stále letěli. Tentokrát ale ne dolů, ale něco je vezlo na svém hřbetě ve vodorovné poloze. Joshi hned vedle sebe po stranách cítěl dvě velká křídla. Ze předu se ozývala ona melodie, kterou si zvíře prozpěvovalo ze svého hrdla. Joshi pohladil Pokémona po zádech, na kterých seděl. Kůži měl hebkou jako plyš. Pomalu mu to docházelo. Začal chápat, kdo je zachránil, ale veskutečnosti se to trochu bál přiznat. Pomalu se blížili k velké díře, která do propasti propouštěla světlo. Proletěli ní tak rychle, že je osvětlenost přímo liskla. Konečně se mohl ve světle Joshi pořádně podívat na čem sedí.

"To... to... to je..." Začal James koktat. Na nic víc se nezmohl. "Lugia." Zašeptal Joshi sám pro sebe a Pokémon po zaznění svého jména vydal krásný melodický zvuk, jako by říkal své jméno. Střemhlavým letem je odnesl až do svého doupěte, což byla obrovská místnost na vrcholu ostrova, kam světlo pronikalo dírou ve stropě. Celá podlaha byla zatopená jezírkem.

Lugia proletěl nad malým ostrůvkem uprostřed vší té vody a shodil je ze svého hřbetu. Joshi spadl na záda, ale ještě na poslední chvíli polapil do náruče Chikoritu, aby se jí náhodou nic nestalo. Rakeťáci na sebe popadali jako domino, ale Poliwag se stále pevně držel Jamesovi hlavy. Joshi se zvedl na nohy a pohlédl na Pokémona, který jim ještě jednou zakroužil nad hlavami, a pak usedl na rozvlněnou vodní hladinu. Složil svá mohutná křídla a začal si olizovat svou plyšovou srst, jako by si vůbec nevšiml, že sem právě přinesl nějaké lidi.

Jako první se vzpamatovala Candy: "Teď ho chytíme a doneseme šéfovi. Jamesi, ty vezmeš toho Poliwaga a ty Jessie, ty vezmeš tu Chikoritu." Ukázala Candy na Pokémona vedle Joshiho. "Tak to bychom měli a můžeme pak odtud vypadnout." Zamnula si ruce.

"Co to povídáte! Nedovolím vám, abyste vzali toho Lugiu, ani mé Pokémony!" Joshi skočil k Jamesovi a sebral mu Poliwaga z hlavy. James si jen oddechl a rychle uskočil od Poliwaga co nejdál.

"A v tom nám chceš jako sám zabránit, chlapečku?" Změřila si ho Candy pohledem. "Mám férový návrh. Pokusíme se Lugiu chytit. Ten, kdo ho polapí, ten si ho taky odnese!" Navrhl Joshi. Candy se poškrábala na hlavě. Jessie a James jí naznačovali, aby vzali všechny Pokémony, kteří se vzít dají a byli odtud už pryč, ale Candy nemohla takovému návrhu odolat. Od té doby, co se dostala k Rakeťákům, tak jen Pokémony kradla. Jistě by neuškodilo si zase zopakovat, jakou to dá námahu Pokémona chytit do Pokéballu.

"To zní dobře." Podala Candy Joshimu ruku a oba si potřásli. "Chikorito! Zaútoč!" Zavelel Joshi a Chikorita skočila z malého ostrůvku na Lugiu, který si čechral peří na křídlech a proplouval právě kolem. Chikorita nevěděla, jak má zaútočit na Pokémona na vodě, tak ho jednoduše kousla. Lugia zakvílel a vyletěl do výšky. Chikorita se schoulila a padala z něj dolů, přímo do náruče Joshiho.

"Nic víc tvůj Pokémon nedokáže?" Vytáhla Candy svůj Pokéball a vypustila ven Gligara. Netopýru podobný Pokémon vystoupal do výšky za Lugiou. "Nebudem to nijak protahovat, použij Guillotine!" Zavelela Candy. "Ale to nemůžeš!" Vykřikl Joshi.

"Proč bych nemohla?" Osopila se na něj Candy s pohledem, co jí má do toho co mluvit. "To je odporný útok! Může i Pokémona zabít, to nevíš! Je to podlé!" Joshi by v tu chvíli i vyletěl z kůže, ale Candy se tvářila, že ho vůbec neposlouchá. Gligar se ve vzduchu rozmáchl, ale než stačil cokoliv udělat, Lugia se zhluboka nadechl a vypustil na nepřítele Aeroblast. Gligar začal pomalu padat níž a níž. Candy se strachovala, že bude muset Pokémona statečně chytit do náruče jako předtím Joshi Chikoritu, ale skoro nad zemí se Gligar vzpamatoval a znovu vzlétl.

Lugia vypadal dost naštvaně, když zpozoroval, že na něj chce ten otravný Pokémon zase zaútočit. Znovu se nadechl a vyslal svůj útok. Ani potentokrát se Gligarovi nepodařilo uniknout. Útok ho přímo zasáhl a padal střemhlav své trenérce do dlaní.

"Už mě to přestává bavit!" Zamračila se Candy a vytáhla zpoza pasu Pokéball. Mrštila ho po Pokémonovi a stříbrné světlo ho vcuclo do koule. Pokéball spadl na vodní hladinu a ploval na ní. Celý sebou třásl a indikační světélko blikalo jako zmatené.

Joshiho přejel mráz. Představa, že by Rakeťačka vlastnila Lugiu ho moc netěšila. Pokéball se začal pomalu uklidňovat. Candy začala nadšeně výskat. "Vidíte? Takhle má pracovat správný Rakeťák..." Její přednášku k Jessie a Jamesovi ale vyrušil znovu známý melodický Pokémonní hlas, když se Pokéball prudce rozevřel a z jeho útrob vyletěl Lugia.

Joshi věděl, že to byl zázrak. Neváhal už ani minutu a zavelel: "Ancient power!" Chikorita uskutečnila jeden ze svých nejsilnějších útoků. Lugia to dostal naplno. Candy jen zmateně v náručí držela svého omráčeného Gligara a sledovala, jak Chikorita stále dokola uštědřuje Lugiovi již vrozený útok. Lugia čím dál tím víc létal níž, až se jeho křídla dotýkala vodní hladiny. Nezmohl se ani na žadný útok.

Joshi věděl, že nastal čas. Vytáhl svůj Ultraball a mrštil ho po Pokémonovi. Koule dopadla na hladinu a bez jakéhokoliv zápasení jen poklidně zhaslo světélko na jeho obvodu. Joshi tomu nemohl uvěřit. Dokonce ani Rakeťáci se nezmohli na jediné slovo.

Vše přerušil Poliwag, který skočil do vody a poslušně Joshimu přinesl v tlamičce jeho Ultraball. Joshi nastavil ruku, a když mu do dlaně spadl Ball s Lugiou uvnitř, pocítil po celém těle podivné mrazení.

"Dej ho sem!" Vykřikla náhle Jessie a vrhla se na Joshiho. Chikorita byla ale odhodlaná svého trenéra chránit. Skočila před něj a uštědřila Jessie ránu do břicha. "Férově jsem si Lugiu vybojoval, takže mě nechte!" Vykřikl Joshi a vypustil Lugiu z Ballu. Skočil mu na hřbet a po něm nasedli i Chikorita s Poliwagem. "Lugio, odleťme odtud. Odnesu tě do Pokémonního střediska, kde tě vyléčí a budeš jen můj." Zavelel Joshi a Lugia radostně vzlétl. "A co bude s námi!" Zděsila se Candy a rozhlédla se po ostrůvku uprostřed obrovského jezera, na kterém stáli.

"To je už vaše věc. Alespoň na nějaký čas nebudete myslet na to, jak krást Pokémony. Nebo můžete počkat, až se tu někde zrodí nový Lugia a chytnou si ho." Vysmíval se jim Joshi.

"Přece nás tu tak nenecháš! Vždyť ty jsi tak milej, tak hodnej..." Začal žebrat James. "Víte vy co? Hned co se dostanu do města, pošlu sem pobřežní policii, že na Whirl Islands uvízli tři zločinci. Tak si to tu zatím užijte, já musím najít svého kamaráda Sama a kámošku Toky, a dokončit naši sázku..." Joshi jim zamával. Tak učinila nadšeně i Chikorita a Poliwag jen na Jamese vyplázl malý růžový jazýček.

Hned co Joshi vyletěl ven z jeskyně a vítr si pohrával s jeho vlasy, uvědomil si, že se mu vlastně splnilo velké přání z dětství. Nemohl myslet na nic jiného než na Lugiu. Napadalo ho, jak asi bude s ním bojovat v trenérských zápasech a jak se s ním všichni jeho ostatní Pokémoni sžijí. Na víc v tu chvíli ani myslet nechtěl. Hlavně že byl se svou Chikoritou, která by za něj dala i tlapku do ohně. Moc si vážil tohohle přátelství. Když v dáli zahlédl Olivine city, první věc, která mu proletěla hlavou bylo:

"Co mě asi potká příště?"