Joshiho první dobrodružství

Návštěva místního Pokémonního střediska

Když se Joshi dostal z Whirl Islands na svém novém Pokémonovi Lugiovi, spolu se svou Chikoritou, nemohl zmeškat návštěvu místního Pokémonního střediska. Hned co vešel dovnitř, na rameni Chikoritu a za sebou Lugiu, nemohl se pýchou nenadýmat. Každý se za ním otáčel a jejich pohledy byly nevýslovné. Joshi udělal rázný krok vpřed a jeho stříbřitý Pokémon ho následoval.

Joshi došel až k přepážce, u které s vyvalenými oči hleděla sestra Joy. "Rád bych si tu nechal vyléčit své Pokémony." Sáhl si Joshi do kapsy a ladně před ni pohodil svými Pokébally. "A pak také svou Chikoritu a abych nezapoměl, Lugiu." Otočil se a pohlédl na Pokémona, který se na něj usmíval a z hrdla mu vyšel melodický zpěv.

Joy se stále nemohla rozmluvit. Jako nemocniční sestra znala všechny Pokémonní nemoci, vyrážky a parazity, ale náhle před ní stál Pokémon, o jehož nemocích se nikdy nikde naučit nemohla, neboť polovina lidstva byla přesvědčena, že již neexistuje a ta druhá ho uctívala jako legendu.

"Haló!" Zamával jí Joshi před nosem dlaní. Joy rychle zamrkala a probrala se ze svého malého komatu. "Opravdu krásný Ditto. Jak jste ho naučil se takhle proměňovat?" "To není Ditto." Zakroutil Joshi hlavou a pousmál se. "Je to nefalšovaný Lugia z Whirl Islands. Zde máte mé Pokémony, jsou moc unavení, tak je prosím vyléčte." Poposunul k ní blíž Pokébally a Chikoritu sesadil ze svého ramene na pult.

"Máte tu telefon?" Optal se ještě Joy, která do náruče vzala Chikoritu a Chansey vedle ní pobrala Pokémony, zatímco další Chansey si povídala pokémonní řečí s Lugiou a vedla ho na sál. "Samozřejmě, támhle v rohu." Ukázala Joy na několik zelených telefonních budek. Joshi k jedné z nich zasedl a vytočil policejní číslo. Na druhém konci se mu ozvala policistka Jenny. Joshi jí nahlásil, že na Whirl Islands jsou tři Rakeťáci. Jenny ho ujistila, že se již nemusí ničeho obávat, protože pobřežní policie je již na cestě. Joshi s poklidem zavěsil a šel si dát něco k pití.

Druhý den ráno se Joshi vydal na obhlídku města. Lugiu raději nechal v Pokéballu, aby na něj lidé nekoukali jako na přízrak, ale svou věrnou Chikoritu nadále nesl za svým krkem. Právě procházel kolem místního stadionu, když z něj vyběhl chlapec s červenými vlasy. Nadával a naštvaně odcházel pryč. "Prohrál jsi, co?" Nemohl si Joshi dloubnout. Chlapec se v chůzi zastavil a jako by začal vřít. "Když jsi tak chytrej, tak ji zkus porazit sám!" Vyštěkl na Joshiho. "Proč ne?" Pokrčil Joshi sebevědomě rameny. "Co může být tak těžkého na Jasmine a jejích ocelových Pokémonech? Mimoto mám eso v rukávě." Joshi samozřejmě ihned pomyslel na svého Lugiu. Červenovlasý chlapec jem mávl rukou a šel naštvaným krokem dál.