Joshiho první dobrodružství

Druhý zápas s Chikoritou

Když se prodral až dolů, kde měla policie práce nad hlavu, aby dovnitř už nikoho nepustila a sama se tam dostala a zatkla Rakeťáky, Chikorita mu vyskočila radostně na rameno. "Ty se už na mě nezlobíš?" Podíval se na ni. Chikorita jen zakroutila hlavou a usmála se. "Takže to byla jen kamufláž, jak sem dostat Enteie?" Zamračil se chytře Joshi. Chikorita nadšeně zakývala hlavou. "To jsi celá ty! Nejdřív mě pořádně vyděsíš, a až potom zjistím, že se bojím zbytečně." Poplácal ji po ovázané hlavičce. Chikorita se jako by začervenala, ale na její zelené kůži to ani nebylo znát. Joshi se podíval do dálky, kam utekl Entei. "Myslíš, že se s ním ještě někdy setkáme?" Chikorita jen pohlédla do dáli jako on. Nejistě pokrčila rameny. "Ale vím, co bychom měli udělat určitě." Podíval se na ni a pokynul hlavou na stadion, který bylo v dálce vidět.

Chikorita zakývala hlavou a už oba neváhali a šli vstříc svému osudu. Když vstoupili na starý známý stadion, všude byla stejná ozvěna, jako minule. Jasmine už stála na druhém konci, jako by čekala, že Joshi přijde. Kdo ví, třeba to vážně věděla. "Tak jsi tady? Můžeme začít?" Neváhala a hodila před sebe Pokéball. Před Chikoritou se zjevil Magnemite a z jednoho magnetu na jeho hlavě mu do druhého přecházela elektřina. Chikorita už na nic nečekala a hned na něj vyrazila s Headbuttem. Magnemitea odmrštila do dáli, až sebou uhodil o zeď. Nic víc dělat nemusela, protože se už nezvedl. Jasmine ani nebyla naštvaná. Zavolala Pokémona zpátky a jako by jí dělalo dobře, že prohrává. Její další volba byl Ampharos. Chikorita mu udělila stejně silný vpád jako předtím Magnemiteovi, ale Ampharos se na nohou udržel. Ihned na ni vyslal salvu blesků, ale ty jen prošly jejím tělem až do písčitého povrchu. Stačil její Ancient power a Ampharos zmoženě klesl k zemi, aniž by se už zvedl. Jasmine byla v sedmém nebi. Dalo by se říci, že byla v tu chvíli šťastnější než Joshi. Neváhala a poslala ven svého třetího Pokémona.

Joshi trochu vyděšeně polkl. Při pohledu na Steelixe se mu udělalo špatně od žaludku. Zase viděl, jak leží na nebohé Chikoritě, která se ani nemůže pořádně pohnout. "Chikorito, zvládneš to? Nechceš vyměnit?" Zavolal na ni, ale Pokémon jen na něj s úsměvem zakroutil hlavou.

Steelix se jako první vyřítil vstříc Chikoritě. Chtěl ji nabrat hlavou, ale Chikorita byla od minule dost chytrá. Když se shýbl až k ní, vyskočila mu na hlavu a dál věděla, co má dělat. Moc dobře věděla, jak ho odrovnala ránou do očí. Stačilo jen se pořádně držet na kovové hlavě Steelixe a když se ji snažil setřást, silně ho tlapkou píchla do oka. Steelix opět začal křičet a řvát, až se to rozléhalo po celém stadionu. Joshi měl malé obavy, ale když viděl, jak Steelixovi slzí oči a nemůže je bolestí otevřít, věděl, že mají vyhráno. Jasmine rychle Steelixe zavolala zpátky, aby nedopatřením zase nespadnul na Chikoritu. Měla by být naštvaná, ale v její tváři byl smích. Přistoupila za Chikoritou a pohladila ji po hlavičce. Pak si stoupla před Joshiho a podala mu svůj odznak. Joshi si ho prohlížel a nemohl tomu stále uvěřit. Tak rychlý zápas ještě nikdy neviděl. "Tvá Chikorita byla moc silná díky Moo moo mlíčku, to ostatní odvedl její chytrý mozek a důvtip. Odznak si zasloužíš právoplatně." Usmála se Jasmine na Joshiho. Ten se už dál nezdržoval. Vystoupili s Chikoritou na světlo, aby si mohl pěkně z blízka prohlédnout Mineral badge.

Jeho další zrak ale padl i na maják, ve kterém už kolem dokola obíhalo světýlko po jeho obvodu. Co se to ale stalo s Rakeťáky? Chytli je, nebo zase utekli? A co Entei? Uvidí ho ještě někdy? Na to mu možná někdy odpoví jeho pěšina, po které se vydal s Chikoritou ven z Olivine city.

Pokračování příště...