Cesta šílenství

Po zelené cestě (lol ^o^''')

Chvátám, chvátám, nemám chvíli klid...@.@'''

NONSENSE WARNING

Tato povídka je pouhým výplodem autorčiny náhlé nestálé fantazie. Za to, co, nebo kdo, se v ní objeví, proto neručí...^^'''

---Po zelené cestě (lol ^o^''')---

Půlnoc. Tichá, temná, tajemná, trýznivá...mohli bychom tu být donekonečna a vyjmenovávat slova na T popisující půlnoc. Ale tohle není poezie o půlnoci.

Tak, tedy...půlnoc. Tichá a tajemná...a temná. Goldenrod city je jedním (a taky jediným) z těch zářivých bodů, co uvidíte, když se v noci vyplížíte z Ilex Forest severním směrem.

Čtvero něžných, tichých tlapiček a čtvero měkkoučkých, ale ne tak tichých tlap se právě teď přesně takhle plížilo. Houndoom i Arcanine se na povel jednoho z jezdců zastavili. Podrbal svého Houndooma za uchem a proklel město před nimi. Druhý ospale zvedl hlavu a zamžoural. "Už sme tam...?" Postěžoval si a podíval se na svého společníka. "Skoro..." Zněla zjevně otrávená, vyčerpaná odpověď. Arcaniní jezdec si povzdechl a znovu zabořil hlavu do hřívy svého Pokemona.

"Myslím, že nedostatkem spánku UMŘU!"

"Přestaň si na chvíli stěžovat..." Zavrčel jezdec na Houndoomovi a energeticky vyrazil vpřed. Arcanine a jeho vlastní jezdec se neochotně pustili za ním.

---ráno, ráno, raníčko...---

Ach, jaký to veselý den, kdy sluníčko protivně svítí do okýnek domečků v New Bark Town už v půl sedmé ráno. Kdo by si ještě New Bark nestačil spojit s vybíráním prvních Pokemonů, dáme mu příležitost, neboť to je přesně to, co se zde dnes bude dít.

Ti, kdo so myslí, že všichni trenéři se na své Pokemony těší, těm přeci nebudeme brát iluze, protože Atara se na svého prvního Pokemonka skutečně těší.

Kdo byste byl tak naivní, abyste v laboratoři profesora Elma čekali profesora Elma, máte smůlu, neboť profesor Elm odjel zkoumat za Birchem, a tak si laboratoř už šest let vede Ryan po svém.

Atara chodil Ryanovi občas pomáhat s různými maličkostmi, no maličkosti se vršily a tak měl Atara svého Cyndaquila jistého.

"Ještě pořád si pamatuju, když sem před deseti lety poprvé rozdával Pokemony sám..." Zasnil se Ryan a opřel se lokty o stůl.

"A potom přišlo druhé rozdávání, a třetí a čtvrté..." Prohodil Atara, zatímco vyčesával svého Cyndaquila Pyriiho. Ryan nad tím jen mávl rukou.

"Jenže ty další už jsou takové...monotonní...to první by bylo zvláštní i kdyby bylo padesáté."

Atara se zájmem zvedl hlavu a zkoumavě se na Ryana podíval. O svém prvním předávání Pokemonů mu nikdy nic neříkal.

"Proč?" Zeptal se nakonec.

"No, normálně bych ti to neměl říkat, to je mezi trenérem a profesorem, ale vzhledem k tomu, že jsem v té době ještě nebyl profesor, tak by to teoreticky..."

"Hlavně už mluv!" Přerušil ho Atara.

"Tak jo..." Pousmál se Ryan odevzdaně.

"Sice jsem měl první Pokemony rozdávat až o dva roky později, ale profesor Elm musel narychlo odjet kvůli nějakému výzkumu, takže pocta byla svěřena mě. Přišly dvě vcelku fajn děcka, té holce bylo asi čtrnáct, tomu klukovi jedenáct. Vzali si Pokemony a odešli. Zbyl mi už jenom Totodile, no Elm nikoho dalšího nečekal, takže jsem si pěkně zase hleděl svého. A pak slyším uprostřed New Barku přistávat helikoptéru."

Atara vyprskl šťávu, kterou během Ryanova vyprávění usrkával. "Helikopotvora? Tady v New Bark? Co tu proboha prováděli, nacvičovali do cirkusu?"

Ryan jen pokrčil rameny. "Každopádně helikopotvora dozněla a do laboratoře, přesněji mě k nohám, přicinkala taková malá hromádka zlata."

"Egoisto..." Poznamenal Atara, Ryan jeho poznámku ignoroval.

"No, za hromádkou zlata přiklusala taková obrněná hora a hromádka se vyjevila jako asi šestiletý kluk, který mě začal prosit o Pokemona."

"Takže ti přiklusal papalášek a gorilka a že chtejí Pokemona nebo život?" Ušklíbl se nedůvěřivě Atara.

"Přibližně..." Zamyslel se Ryan. "Každopádně, od Nefera jsem se dozvěděl, že prý jde o něco důležitého, že nějaká bohyně je v nebezpečí a že by to mohlo ovlivnit budoucnost celého Johto. Dostal Tota, poslal gorilu domů a zmizel. No, potom sem ho už nikdy neviděl..."

"Hm...zajímavý..." Ohodnotil Ryanův příběh značně nezaujatě Atara. Potom vyskoči, sebral Cyndaquila a vydal se na cestu.