NoName

4

"Hej, Anakiri!" Anakiri se vrátila zpátky do reality. Seděla v jídelně Pokecentra a vedle ní byli Jerry a Min. "Anakiri, jsi v pořádku?" "Už v tom lítá..." Zašeptala Min. "Jo, jo, sem v pohodě..." Odpověděla Anakiri, i když si tím sama nebyla jistá. Jerry jen přikývl, ale vypadalo to, že o tom stejně jako Anakiri pochybuje. "Já jdu..." Oznámila Min a zvedla se. "Musím se připravit na turnaj." "Na turnaj?" Zeptala se Anakiri zmateně. "Turnaj v Pokemonu, co se tu dneska koná." Vysvětlil Jerry. "Můžeme se na něj jít podívat." Anakiri jen přikývla.

I když Min byla dobrá trenérka, nevydržela do osmého kola. Anakiri to ale bylo jedno, právě bylo finále. V proti nějakému klukovi. Anakiri zůstala přilepená pohledem na V po celý zápas, byla jako zhypnotizovaná. Jerry se na ni ustaraně díval. "Anakiri?" "Co se děje?" Vyhrkla Anakiri. Jerry jen zavrtěl hlavou. "Nic." Anakiri se odtrhla pohledem od V a sledovala, jak jeho Sandslash ubijí protivníkova Bulbasaura, jako by ignoroval, že by proti němu má mít nevýhodu. Andy, chlapec, který proti V zápasil, se zoufale snažil přimět svého Bulbasaura, aby dal do útoků všechno, zatímco V jen stál a sledoval, jak jeho Sandslash drtí svého soupeře. Po chvíli se ale zápas měnil v krutou hru, ve které Sandslash svými drápy sekal těsně vedle Bulbasaura a bavil se strachem vyčerpaného Pokemonka. "Tak už to skonči!" Křičel Tommy. Nebylo to ale na jeho Bulbasaura, ale na V a jeho Sandslashe. V se jen ušklíbl a Sandslash pokračoval. "Tohle není fér!" Obrátil se na rozhodčího, ten ale jen odpověděl, že to není proti pravidlům. "Fajn, tak já to vzdávám!" Křikl na rozhodčího. "Slyšíš? Vzdávám to!" Zaječel na V. Ten se jen pousmál a jeho Sandslash si ještě naposled bouchnul do Bulbasaura. Jerry si povzdechl. "Co je?" Zeptala se Anakiri. "Takhle to být nemá..." Zavrtěl Jerry hlavou. "Všechno špatně." Zamumlal. "Takže měl radši nechat toho chudáka Bulbasaura takhle se trápit?!" Vyjekla Anakiri. "Tohle nemyslím. V téhle situaci to bylo rozumné rešení, ale to, co je špatně, je celá tahle situace. Pokémoní souboje by měly být trénink, který ukazuje skušenosti trenérů a Pokemonů, ne bitva o to, kdo je silnější a umí to dát najevo..." Jerry si povzdechl a zvedl se. "Tohle už vážně vidět nemusím, kdybys mě hledala budu támhle u toho stánku." Jerry jí ukázal stánek s občerstvením a odešel tím směrem. Bylo vyhlášení vítěze, předávání poháru a potom se všichni vydali k východu ze stadionu, aby se dostali včas na oslavu, kterou město vždy po turnaji pořádalo. Anakiri zůstala na stadionu a dívala se na oblohu. Už bylo vlastně dost pozdě a na obloze se objevovaly první hvězdy. "Zeku..." Odstrčila čumák, který do ní strkal. Potom si ale uvědomila, že její Growlithe je ještě v Pokecentru. Anakiri vyjekla překvapením, když zjistila, že to, co do ní strká, je Sandslash. "Goodie." Ozval se temný vrčivý hlas a Sandslash odběhl. Anakiri se otočila. Několik řad za ní seděl V a drbal za uchem svého Sandslashe, který spokojeně 'vrněl'. Najednou nevypadali tak děsiví, jako na bojišti. "To s tím Bulbasaurem bylo hnusné, proč jsi to udělal?" Napadla Anakiri okamžitě otázka, ale nedostala na ni žádnou odpověď. V se objevil v očích onen zvláštní lesk, stejně jako když byli v Pokecentru. "Lipe herkelomero hikomáte." Ušklíbl se po chvíli. "Cože?" Vyhrkla Anakiri. "Lipe herkel-" "Operekesto, Azka!" Přerušil ho Jerry. U stánku s občerstvením potkal několik přátel a ti ho zatáhli k oslavám ve městě, přičemž úplně zapoměl že nechal Anakiri čekat na stadionu. "Žikto..." Zavrčel V, zvedl se a odešel. "Korade koren..." Zamumlal když minul Jerryho. "Min ulačo Azka..." "Operekesto!" Zopakoval Jerry. V mu už neodpověděl. "Co chtěl?" Zeptal se Anakiri a ještě pořád se díval za V. "N-nic, já jenom-" "Drž se od něj dál." Doporučil jí Jerry. "Jdeme?" Anakiri jen přikývla.

"Min sipka lipeko kiraia." Anakiri se zastavila. Už nemohla dál. "Min sipka lipeko kiraia, Anakiri." Všude byla tma a nic nebylo vidět. Anakiri si připadala sama. Tak sama... "Prosím, pomozte mi někdo." Zašeptala a cítila, že má v očích slzy. "Prosím, prosím, kdokoli..." Anakiri už neměla sílu. Zhroutila se na zem a jen čekala, až umře. "Kde jsou všichni, když je člověk potřebuje?" 'Nikdo ti nepomůže.' "Ne...ne, to není pravda!" 'Ale je. Nikdo nestojí o malou hloupou naivní holku jako jsi ty.' "Ne, to není pravda!" "Min sipka lipeko kiraia." "Ne..." "Min sipka lipeko kiraia." "Ne!" "Min sipka-" "TO NENÍ PRAVDA!" "Anakiri, co se děje?" Anakiri otevřela oči. "Co se děje?" Opakoval Jerry. "Min sipka lipeko kiraia." Zašeptala Anakiri. "Cože?" "Min sipka lipeko kiraia." Odpověděla Anakiri s pláčem v očích a křečovitě se držela polštáře. "Kdo ti to řekl?" Zajímal se okamžitě Jerry. "Já-já nevím!" Vykřikla zoufale. "Co se děje?" Ve dveřích pokoje stála Min a rozespale se na ně dívala. Anakiri a Jerry sedící v jedné posteli, víc vědět nepotřebovala. "Aha. Dávej si na něj pozor, Anakiri." Utrousila Min a zavřela dveře. Anakiri sjela podezřívavým pohledem na Jerryho. "Hey!" Vykřikl a couvl. Bohužel až za kraj postele. "Dávej pozor, něco si uděláš." Usmála se Anakiri. "Něco udělám Min. Chmpf, to není pravda." Zamračil se Jerry a zvedl se. "Občas bych jí málem věřila." Dodala Anakiri s úšklebkem. "Hey! Hm, holky..." Zavrčel Jerry. "Co tím chceš říct?" Vyjekla Anakiri a praštila ho polštářem. "Nicnicnicnicnic!" Bránil se Jerry a vrátil se do svojí postele. Anakiri zhasla lampičku a lehla si. "Min sipka lipeko kiraia." Povzdechla si. "Víš, co to znamená?" Zeptal se jí po chvíli Jerry. Anakiri zavrtěla hlavou. "Co?" "No...." Jerry se zastavil. Nakonec se ale rozhodl, že by bylo lepší jí to říct.