Mewtwoova dobrodružství

53.Král moře

Čas byl přesně 18:06:06.

Kyogre poskočil se zařváním vpřed až voda vystříkla na Archieho a několik jeho stráží a důtojníků. Pak narazil Kyogre do stropu jeskyně až jeden z adminů spadl na kolena.

Všichni sledovali jeho neovladatelné počínání s děsem. Nikdo z nich se neodvážil pohnout z místa. Teprve když Kyogre znovu narazil do stropu jeskyně a z něho začal téct úzký pramínek vody, vzpamatoval se Archie a vykřikl: „Všichni do ponorky než nás to tu zaplaví! Svolejte všechny stráže z jeskyně, kdo do deseti minut nebude v ponorce, má smůlu!“

Po těchto slovech vyběhl z jeskyně v níž oživil Kyogra a snažil se co nejrychleji dostat k ponorce.

Asi dvě stě metrů od vchodu uslyšel ohromnou ránu a po ní volání o pomoc. Neměl čas zjišťovat co to bylo a raději se rozběhl k ponorce ještě rychleji. Když se dostal na dosh ponorky a ohlédl se za sebe, už věděl co znamenala ta strašná rána.

Kyogre se musel probourat skrz stěnu či strop jeskyně a vpustit tak do ní vodu. Teď se všude v jeskyni voda valila plným proudem a zaplavovala vše v ní.

Archie skočil do ponorky a díval se na to jak hladina postupně stoupá vzhůru. Zatím byla jen na jednom metru, ale nebylo pochyb, že během deseti minut zaplaví jeskyni až po strop.

Do ponorky zatím vběhli některé ze stráží a dva důstojníci. Za okamžik přiběhli i další i když ne zdaleka všichni.

Náhle doběhl i jeden ze zadních částí jeskyně a s hrůzou skočil do ponorky.

„Musíme okamžitě pryč vzadu se řítí ohromná vlna smetla několik lidí a každou vteřinu může být u nás!“ kříčel už několik metrů před ponorkou.

V půlkilometru vzdáleném konci jeskyně se objevili další lidé.

„Musíme na ně počkat!“ rozhodl Archie, ale udýchaný muž mu opnoval: „Každou vteřinou nás to může smést!“

V tu chvíli se na konci jeskyně necelých padesát metrů za utíkajícími lidmi vynořila ohromný vodní vlna sahající až ke stropu. Během dvou vteřin do nich narazila a smetla je.

„Zavřete vchod do ponorky!“ vrhl se Archie k ovládacímu panelu.

Dveře se podařilo zavřít úplně těsně. Vlna narazila do ponorky, kdy už byla škvíra jen několika centimetrová. Dovnitř spadlo trochu vody a zmášelo několik stráží, ale jinak se podařilo dvěře vodotěsně uzvařít.

Vzduchová kapsa jeskyně pod mořskou hladinou byla pryč.

Archieho ponorka vyplula na volné moře před jeskyni. V tu chvíli se však v moři objevil Kyogre. Archie okamžitě obrátil ponorku opačným směrem. Bylo to však asi zbytečné, protože Kyogre pomalu dunivými kroky odcházel na opačnou stranu kamsi do hlubin moře.

Teď teprve Archiemu došlo co udělal. Jak si jenom mohl myslet, že dokáže ovládnout tvora, který umí zkrotit moře a vyslat bouři? A co se vlastně bude dít teď? Kyogre kráčí pryč, ale jednou se vrátí a je jedno jestli zítra nebo za měsíc. Nikdy ho nikdo nebude schopen porazit. V jeskyni zůstalo jedenáct jeho stráří a jeden admin. První tragédie, která nastala! Žije z nich ještě někdo? Archie o tom velice pochyboval.

Dalších několik minut roztržitě pochodoval po podlaze ponorky, když vyhlédl z kulovitého okýnka a uviděl šestici vysílených stráží svého týmu jak se zachyceni dřeva zoufale snží dostat k ponorce.

„Okamžitě je nalož!“ rozkázal Archie kormidelníkovi a konečně usedl na židli.

Když se konečně šestice dostala dovnitř ponorky, spadla vysílením na zem a nevzmohla se na nic jiného než hlasité oddechování.

„Jak se vám podařilo se dostat nahoru?“ zeptal se jich Archie aniž by je nechal chvíli odpočinout.

„Běželi jsme k ponorce, už jsme byli na dohled, když nás smetla vlna a zanesla až k ústí jeskyně. Tam se nám podařilo zachytit nějakého ztrouchnivělého prkna a to nás vyneslo polomrtvé na povrch. Nejsme ale jediní kdo dokázali uprchnout! Viděli jsme našeho admina jak ještě s někým se drží Sharpeda!“

***

Ronald Elementary přecházel netrpělivě po místnosti.

„Jak je možné, že virus tak najednou zmiezel?! Vždyť náš útok očividně selhal! A proč mám pocit, že se děje ještě něco jiného? Jakoby se země měla otřást v základech!“ uvažoval nahlas a pochudujíc se upřeněn díval na Normana Blacka.

„Já mám taky pocit jakoby se něco dělo!“ pokýval Norman hlavou a vyhlédl z okna, kde před chvíli svítilo večerní slunce a teď začalo pršet.

V tu chvíli zazvonil telefeon.

Ronald Elemenary k němu pomalu došel a zvedl ho.

„Haló! Je tam Ronald Elementary?“ ozval se z telefonu čísi hlas.

„Ano!“ přisvědčil Elementary.

„Tady váš Hoenský agent! Sopka u Lavaridge townu vybuchla a láva může během několika minut pohřbít celé město! To ale není všechno! Zahlédl jsem ohromného ruděho pokémona připomínajícího dinosaura! Pane...! Mám ještě jednu zprávu! Moje teorie se totiž potvrdila, testoval jsem to pokédexem! Legenda o Groudonovi nelhala!“