|
Mewtwoova dobrodružství |
|
62.Archieho návrat Elementary vyskočil ze židle a shrnul všechny papíry do šuplíku: „Můžeme vyrazit! Zavolej vrtulník!“ Během následujících deseti minut se vydal Elementární vrtulník řízený speciálně školených pilotem na cestu.¨ „Máš ještě nějaké další informace?“ zaptal se Elementary když prolétali nad Virdian city. „Ano. Ten důstojník u sebe měl očividně nějaké dokumenty. Ty mu ale někdo sebral.“ Odpověděl Black. „Hmm…“ zamyslel se Elementary. Vrtulník přistál pár set metrů od místa vraždy. Vystoupili však z něho místo Blacka a Elementaryho dva starší lidé podle oblečení spíše při penězích. „Kde to je?“ zeptal se Elementary. „Támhle u té skupinky dubů.“ Potichu odpověděl Black. Hlavní dějiště tragédie si Elementary ovšem prohlédnout nemohl, protože ho policie uzavřela. Věděl ale, že se přes své lidi v policii dostane ke všech informacím o případu. Sám Elementary prohledal okolí místa vraždy a mohl konstatovat, že se zde pohybovali pravděpodobně dva lidé, kteří mrtvolu dopravili sem včera v noci. Oba dva lidé pak odešli směrem k Ecruetak city, kde zmizeli v davu. Během posledních dvou dnů tu nebyl zaznamenám žádný podivný úkaz, takže šlo o normální vraždu. Jaké ale asi bylo její pozadí? Důstojník rakeťáků a ne nejnižší nalezen mrtvý a přitom se děje tolik podivných událostí… *** „Mewe, už měsíc jsem tě neviděl!“ obrátil se Mewtwo k Mewowi. „Kde jsi byl?“ „Pátral jsem v Hoenu!“ oznámil mu Mew. „Dějí se teď nějaké podivné události! Po nich jsi pátral? Už několik týdnů se objevují podivné úkazy! Co za nimi vězí?“ vyzvídal Mewtwo. „Právě proto tu jsem! Byl jsem skoro měsíc v Hoenu, kde to začalo. Nejdříve to byli malé podivnosti, které se dali vysvětlit, ale postupem času se to zhoršovalo. Shořelá lavička může být náhoda, ale keř, který se vznítí přímo před očima, hodinu hoří a nic semu nestane už náhoda není. Pátral jsem po možných příčinách, ale v posledních dnech to začalo být příliš nebezpečné! V jedné uličce mě napadl zelený oheň, který mě nebezpečně popálil a jinde jsem se zas setkal s Zigzagoonem, který byl několikanásobně silnější a zuřivější. Děje se něco podivného a mám pocit, že to všechno nějak souvisí. Co nebo kdo za tím je ale netuším.“ „Nemyslíš, že bychom měli povolat náš Legendary tým?“ „Ano, ale…“ nedořekl Mew. „Co ale?“ zeptal se Mewtwo. „No myslím, že bych ti měl říci ještě jednu událost co se stala…“ pomalu promluvil Mew. „Jakou?“ „Je to už víc jak třičtvrtě roku, bylo to tenkrát po souboji Groudona s Kyogrem. Celebi vyslovil cosi co se podobalo věštbě. Byl to vlastně spíš takový pocit, ale jeho pocity se většinou zatím vyplnili. Vyhledal mě tenkrát a řekl mi, že má pocit…, pocit, že někdo zemře, někdo z nás, z našeho Legendary týmu.“ Mew se odmlčel a sledoval Mewtwoovu reakci. Mewtwo se zamyslel. „Jseš si jistý, že se nemohl mýlit?“ zeptal se po chvíli. „Samozřejmě, že mohl, ale je to jen malá pravděpodobnost. Spíš i kvůli všem těm událostem co se dějí kolem nás si myslím, že to je pravděpodobné.“ „A kdy se to má stát?“ „Říkal, že neví. Může to trvat ještě roky.“ „Proč mi o tom říkáš až teď?“ „Protože jsem to tenkrát nepovažoval až za takovou hrozbu, ale teď když je o tolik pravděpodobnější, že se to stane, jsem myslel, že by každý z nás na tuto variantu měl být plně připraven. Ať už má být obětí on nebo jeho přítel.“ Mewtwo jen opatrně přikývl. *** „Maxie!“ zavolal muž vyšší postavy na velitele týmu Magama. Kolem obou mužů se rozprostírali skalní stěny Meteor falls. Bylo deset hodin večer a venku už vládla tma. U vysokých stropů jeskyně poletovali malí Zubati a sem tam bylo možné zahlédnout i krvežíznivého Golbata. Maxie se ohlédl. „To jseš ty?“ řekl. „Kdo jiný.“ Odpověděl muž. „Jak jsi mě našel?“ „Nebylo to tak složité. Necháváš za sebou stopy.“ „Proč mě stále pronásleduješ?“ „Protože já už zase velím týmu na rozdíl od tebe!“ „Ano, slyšel jsem, že ti zatkli hlavního admina.“ „Matt udělal chybu a doplatil na ní. Naštěstí se nakonec nikdo nedozvěděl co tam dělal.“ „Co to vlastně bylo za akci?“ „To ti asi budu říkat. Mimochodem, víš že Giovanni už zase nabývá na síle?“ „Cože?“ „Včera to jeden z jeho důstojníků nepřežil. Zradil a Giovanni ho potrestal.“ Maxie se vyděsil: „P-proč mi to říkáš?“ „Aby sis nemyslel, že unikneš.“ „Zatím se mi to dařilo.“ „Ale dnes se ti už podařit nemusí!“ Archie se vytasil s pokeballem: „Bojuj!“ Z pokeballu vylétl Sharpedo a máchl prudce ocasem. Maxie uskočil, ale vzápětí zavrávoral a skočil zase vpřed. Několik centimetrů za ním s hlasitým lomozem padal vysoký vodopád. Sharpedo se znovu prudce rozmáchl a tentokrát se i strfil. Naštěstí pro Maxieho, ale ne celou ploutví. Maxie spadl do ledové vody a z posledních sil se zachytil za okraj skály. Pod ním hlušně padal nebezpečný vodopád studené vody. „Myslím, že jsem tě konečně dostal!“ přistoupil Archie k vodopádu a podíval se Maxiemu do očí. „Nech toho! To přeci ne…“ Maxieho hlas zanikl v hukotu vodopádu. Archie mu vši silou stoupl na ruku a Maxie se pustil rukou skály. Jeho tělo spadlo do propasti a jeskyní se rozezněla ozvěna jeho výkřiku. Archie se za ním podíval do hlubin vodopádu a řekl: „Vyhrál jsem!“ |