|
Mewtwoova dobrodružství |
|
66.Starý deník Mohl to snad být i pokémon. Jerry a já jsme z toho dost vyděšení. Už dříve jsem se tu necítil bezpečně, ale dnes už tu němůžu vydržet. Při odpoledních průzkumech mě málem strefil padající kámen. Nevím co si o tom mám myslet. 23.9. Celý dnešek byl velice nudný a nezajímavý. Prozkoumali další část slunné rokliny a zbytek dne jsem bezúspěšně pozoroval chování geneticky upravených rostlin. Už jsou potřeba sklidit. 24.9 Začíná to být zajímavé. Myslím, že jsme našli listiny, které nám osvětlí, kde je to, po čem pátráme. Byli v údolí strachu zakopané pod kamenem ve tvaru Hauntera. Zítra se vydáme hledat podle listin. Vypadá to, že jsme u cíle. Jerry zatím ještě všechno neví, ale myslím, že je čas mu říci vše co mohu. Mewtwo dočetl. Text končil na rozdíl od ostatních listů v polovině druhé strany. Mewtwo prohledal celou místnost, ale nenašel už žádné další pokračování profesorova deníku. *** „Zdravím tě, Matte!“ vstoupil do starověkého vězení modře oblečený velitel týmu Aqua, Archie. Matt Marine zaritě mlčel. „Jsi nějaký zamlklý!“ zasmál se Archie zlověstně. Matt nepromluvil ani slovo. Na tváři se mu objevil neústupný výraz. „No nic, zatím si tě tu necháme a pak se uvidí!“ Z Archieho vyzařovala dobrá nálada a Matt Marine neřekl ani slovo. Jen upřel na Archieho ledový pohled. Archie se tedy vydal směrem z cely a než zavřel dveře, ještě poznamenal: „Užívej si to dobře! Možná jsou to poslední dny tvého života!“ *** „Karen!“ zavolal Lance na odcházející černovlasou dámu. Karen se otočila. „Chtěl jsem ti jenom oficiálně oznámit, že k dnešnímu dni zde končíš!“ ledově pronesl Lance. „Cože?“ vyhrkla Karen. „O půlnoci začíná platit tvoje výpověď.“ Opakoval klidně Lance. „To snad nemyslíš vážně! Dneska není apríl!“ „Právě proto si zbal věci a odejdi!“ pokýval hlavou Lance. „Z jaké pravomoci…“ začala Karen cosi namítat, ale Lance ji přerušil: „Z pravomoce zakladtale ligy!“ „Takže to znamená…“ „…že odcházíš a to hned!“ „Nemůžeš mě vyhodit! Zaručil se za mě Alexandr Goldsilph! Po takových jednáním nedovolí mě vyhodit!“ „Už se stalo. Dal jsem mu čtyřiadvacet hodin na navrhnutí nové kandidátky a už to udělal.“ „Jak to? Vždyť byl vždycky proti…“ „Taky, že byl, ale řekněme, že mě Goldsilphův názor vůbec nezajímá.“ „Jak si něco takového vůbec můžete dovolit říct!“ „Nenechám si diktovat podmínky!“ „Ani já ne!“ „To se uvidí!“ „Ano, to se uvidí!“ Karen se chystala bouchnout dveřmi, ale Lance ji zadržel: „Nezapomeň si tu svoje věci.“ „Tohle…tohleto… to už je vrchol…“ „To mi připomíná abys nezapomněla na tu komoru vedle mé pracovny v pátém patře.“ Karen vypadala jako by každou chvíli měla dostat infarkt. V tom však do místnosti vešla Lorelei, která slyšela z chodby hádku. „Kvůli šemu se zase hádáte?“ zeptala se. „Právě jsem jí oznámil, že k dnešní půlnoci je platná její výpověď.“ Ledově opáčil Lance. „Cože?“ vytřeštila Lorelei oči. „Slyšíš dobře. Má výpověď!“ zopakoval Lance. „Jak sis to mohl dovolit? Tohle ti Goldsilph nepromine? Ví už o tom?“ „Goldsilphovi jsem už včera oznámil všechny své kroky a dal jsem mu čas aby našel za Karen náhradu odpovídající jeho diplomatickým krokům. Odpověděl Lance.“ „Jakým způsobem jsi mu oznámil nebo se s ním dohodl, že Karen má výpověď?“ zeptala se Lorelei jakoby věděla co se stalo. „Dal jsem mu čtyřiadvacet hodin na najití náhradnice. Přijal to nejdřív docela dobře, ale při druhém telefonátu když mi navrhl náhradnici, se už trochu rozrušil. Málem jsem přitom sice ohluchl, ale…“ „Lance, uvědomuješ si vůbec co děláš?“ vykřikl Lorelei. „Ne.“ Řekl Lance. Lorelei vypadala, že není schopná dalších slov. „A abych nezapomněl, říkal ještě něco o pomstě, já jsem ho moc neposlouchal, ale…“ Lance nedořekl. Lorelei spadla nečekaně na zem a vypadala spíš mrtvě než živě. |