|
Mewtwoova dobrodružství |
|
68.Legenda z Tin tower Karen na něj chvíli zůstala vytřeštěně koukat a po chvíli ze sebe vypravila: „Cože? Ta?“ „Ano!“ prohlásil Lance a chystal se odejít. „Jak to? Vždyť jsem jí porazila! Já osobně jsem nad ní vyhrála ve finále bojů o ligu!“ „To je jedna z věcí, kterou ty asi nepochopíš. Will sice prohrála, ale její schopnosti jsou lepší než tvoje. Sledoval jsem ze záznamu ten zápas a kdybys neměla temné pokémony, tak bys neměla s tvojí taktikou šanci.“ „A-ale, ona si mohla přeci vybrat typ pokémonů…“ docházely Karen slova. „Nech toho! Nemám čas!“ odbyl ji Lance a zmizel za dveřmi. Karen se sesypala na podlahu. Na její místo nastoupí trenérka, která ji porazila! *** „Mewtwo!“ Mewtwo se otočil a zadíval se do tmy. Bylo šest hodin ráno a slunce mělo vyjít každým okamžikem. Ze tmy se tmy se vynořil Mew. „Potřebuji, abys šel se mnou. Vypadá to, že všechny ty podivné události co se za poslední měsíce staly konečně budou mít nějaké vysvětlení.“ „Ale já tu pátrám po tom co mi už tak dlouho nechceš říci.“ „Věř mi, že tohle bude důležitější.“ Přesvědčoval ho Mew. „Tak dobře.“ „Letíme do Ecruetak city!“ Mewtwo i Mew se vznesli do výše a zmizeli ve tmě smérem k Ecruetak city. Za okamžik začli vysvítat první sluneční paprsky. *** Ronald Elementary si tentokrát přivstal. Jakoby tušil, že ho dnes čeká spousta práce. Už o půl sedmé ráno si pročítal noviny, které se sáhodlouze rozepisovali o Lanceho skandálech v lize a po té se zmiňovali o podivných událostech v Kantu a Hoenu. Na šesté straně však narazil na čláenk, který ho zaujal: Goldsilph udělil milost útočníkovi na Lanceho Včera večer udělil prezident Kanta, Alexandr Goldsilph milost muži, který před necelým rokem napadl v opislosti vrcholného trenéra pokémoní ligy, Lanceho Steeldracea přímo v areálu ligy. Lance se mu tehdy ubránil a naštěstí se nikomu nic vážného nestalo. Goldsilph odmítl uvést důvod proč udělil milost právě tomuto vězni, který si měl odpykávat ještě dva roky za pokus o vraždu. Ihned po propuštění muž zmizel a nebylo ho možné zastihnout ani na jeho trvalém bydlišti. *** Mewtwo s Mewem dorazili do Ecruetak city. „Tamhle!“ ukázal Mew na vrchol věže, kde se jí dotýkala tříbarevná duha. „Musíme jít zadním vchodem!“ dodal ještě když uviděl Mewtwoův tázavý pohled na davy lidí obhlížející Tin tower. Oba pokémoni přistáli v lese vzdáleného jen několik a desítek metrů od věže a opatrně se připlížili k zadnímu vchodu do Tin tower. Věž vypadala ponuře a ranní světlo sem ještě skoro vůbec neproniklo. Mew se vydal najít nějaké schody a Mewtwo zatím jen obhlížel dolní patro Tin tower. Když se však přiblížil k jednomu zvlášť podivně tvarovanému kameni, Tin tower se zatřásla. Mewtwo udělal další krok a v tu chvíli už začali ze stropu padat prkna a než stačil Mewtwo cokoliv udělat, propadla se pod ním podlaha a Mewtwo sletěl o několik metrů dolů. „Au!“ bylo první co řekl, když dopadl na zem. Mewtwo se opatrně rozhlédl kolem sebe. Před ním stáli tři sochy pokémonů v životní velikosti. První socha zobrazovala legendárního elektrického pokémona Raikou o němž kolovali v Johtu mnohé legendy. Uprostřed stála socha vodního vlka Suicuna, který se tvářil dost výbojně. Řadu uzavíral ohnivý Entei, jež prý dokáže ovládat vulkány. Náhle na sochy dopadlo světlo a vypadalo to jako kdyby dostali barvu. Suicune teď vypadal safírově modře, zatímco na Raikouovi svítila žlutá a na Enteiovi se třpytila vulkanická červeň. V tu chvíli Suicune zařval a opustil své místo na starobylém podstavci. V tu chvíli Mewtwoovi došlo Mewowo tušení, že podivné události mají dnes vyvrcholit. Vždyť zde byl svédkem obživnutí pokémonů o nichž se nevědělo jestli vůbec existují. |