|
Mewtwoova dobrodružství |
|
75.Lanceho vtípek „Jistě!“ souhlasil Mew. „Vždyť když pečlivě zvážíme situaci, můžeme dokázat porazit hravě i legendární pokémony.“ řekl Mewtwo. „Ano, ale háček je v tom, že ten útok se dá ovládnou buď pouze geneticky a nebo je neovladatelný. A sám jsi viděl, že v tu chvíli bys byl silnější než mi všichni dohromady. Zvlášť při chvilkovém působení dokáže ten útok udělat nekonečné škody. Tenkrát když jsme bojovali proti sobě, působil na tebe ten útok už asi rok. Proto jsi měl sice velkou sílu, ale ne takovou abys mě mohl jen tak porazit.“ *** Bylo krátce po půlnoci. Alexandr Goldsilph právě nastupoval do auta. Měl za sebou těžký den v úřadu prezidenta. Sedl si na zadní sedadlo auta a sotva vnímal únavou okolí. Před autem i za ním jeli vozy osobní ochranky. Řidič nastartoval a v tu chvíli Goldsilph naskočil děsem. Řidič se totiž otočil dozadu a Goldsilph spatřil místo známého obličeje černou masku. „Pomóc!“ Řidič vytáhl nůž a napřáhl se ke krvavé ráně. Goldsilph se vrhl ke dveřím, ale řidič ho zachytil za sako a stáhl zpátky. Vzápětí se ozval vítězoslavný smích. „Vyděsil ses hezky!“ řekl řidič a sundal si masku. „Lance?“ vyhrkl Goldsilph. „Ano, já! To byla moje pomsta za propuštění toho zločince, co mě málem zabil minulý rok.“ Goldsilph omdlel. *** „Ochranka prezidenta Kanta, Alexandra Goldsilpha má vážné nedostatky. V noci na včerejšek se totiž podařilo elitnímu trenérovi Lancemu Steeldraceovi obelstít ochranku a po uspání řidiče vniknout v přestrojení za něj do Goldsilphova vozu. Steeldrace nejdříve sehrál pokus o Goldsilphovu vraždu a po té se teprve odmaskoval. Alexandr Goldsilph utrpěl lehký nervový šok…“ Ronald Elementary vypnul televizi. „Nechci všechno moc dramatizovat,“ usmál se, „ale tohle nebylo bezdůvodné a myslím, že to bude mít nějaké následky. Lance se už dost dlouho s Elementarym hádá a tohle byla jeho výstraha. Spíš ale předpokládám, že si tohle Goldsilph nenechá líbit a Lanceovi se pomstí. Lance je nejen odvážný, ale i lehkovážný. A na to může doplatit.“ *** Dopoledne se pomalu chýlil ke konci, když Celebi pátrající po jednom z legendárních pokémonů zastihl Raikoua, jak ničí jeden polorozpadlý dům necelý kilometr od města. „Raikoue, Listová břitva!“ vykřikl Celebi. Raikou ale jen posměšně odfkl a uskočil. Několik listů se mu zasekl do nohou, ale jakoby to ani necítil. Vyskočil do vzduchu a vzápětí se Celebi nestačil divit. Raikou se ve vzduchu proměnil v klikatý zlatavý blesk a zmizel v dáli. *** „Will, počkej!“ Will se ohldéla a uviděla za sebou stát Karen. „Co je?“ zeptala se. „Chci tě vyzvat na souboj!“ promluvila Karen a vytáhla pokeball. „Nech toho! Za chvíli mám zápas.“ pohlédla Will ke dveřím vedoucím do její arény v Indigo pletau. Karen jí však zastoupila cestu: „Nemůžeš odmítnout!“ „Karen, nech toho!“ vykřikla Will a přistoupila ke dveřím. Karen zůstala bez hnutí stát. Will se jí pokusila odtrhnout ode dveří. Marně. Karen napřáhla pokeball. V tu chvíli se na ní Will vrhla a plnou silou ji odhodila ode dveří. Karen spadla na zem a vykřikla: „Tyranitare! Zaútoč na ni!“ |