Mewtwoova dobrodružství

109.Maxmilian Scareawe

„Cože?“ vykřikl Lance.

Nikdo jiný nebyl schopen slova.

„Jak mohl Goldsilph vyhrát? To je blbost! Vždyť Psyshock měl ve všech průzkumech drtivý náskok! A ještě s takovým přehledem! 7 procent!“ pokračoval Lance dál.

Lance nebyl jediný koho výsledky voleb překvapili.

„Tohle se vymyká logice. Z vlastní zkušenosti vím, že volební průzkumy jsou nevypovídající a že skutečné výsledky se mohou lišit až o 10 procent v absolutních extrémech, ale o pětadvacet procent… To není neuvěřitelné, to je snad nemožné. Ty volby se musí prověřit a to co nejdříve.“ byla bezprostření Elementaryho reakce na výsledky voleb.

„No dobře. Začneme dneska, nebo až zítra?“ zeptal se Black.

„Dneska obvolám několik lidí kvůli nějakým dokumentům, abychom je mohli hned zítra začít studovat.“ řekl Elementary.

„Dobře, komu mám zavolat já?“

„Ty kontaktuješ volební komisi a zajistíš výsledky dle jednotlivých volebních okrsků, součty hlasů na základě jednotlivých volebních místností a vyžádáš si seznam podezření na nezákonný průběh voleb.“

„Tak už volám.“ přikývl Black a vytáhl svůj mobilní telefon.

***

Bylo časné ráno. Z doupat a úkrytů vylézali první pokémoni. Slunce začínalo pomalu prohřívat krajinu Johta.

„Tamhle je!“ Mew ukázal na Ho-oha kroužícho kolem kopce poblíž Violet city.

„Co se asi chystá udělat…“ uvažoval Celebi.

V tu chvíli Ho-oh vypálil na kopec ohnivou kouli a v kopci se objevil kráter.

„Proč to dělá?“ zamyslel se Jirachi.

„Pozor letí k nám!“ upozornil ostatní Mew.

„Skryjte se mezi stromy!“ šeptem rozkázal Celebi.

Ho-oh přeletěl necelých dvacet metrů od nich, vykonal půlkruhovou otáčku a zamířil nad ně. Vhuž! Z jeho zobáku vyšlehly plameny a ničili les.

„Uhnětě! Rychle!“ zařval Celebi a uskočil těsně před žhnoucím ohněm.

Ho-oh je zpozoroval.

„Ví o nás! Připravte se na boj!“ zakřičel Mew.

Ho-oh vypálil z křídel plamenou salvu.

„Jaký má ale smysl s ním bojovat? Stejně ho nesmíme zničit, jinak bychom ohrozilo Johto. Paralyzujeme ho a zmizíme.“ zakřičel Jirachi na ostatní.

„Ale jak zjistíme proč se chová tak jak se chová?“ odpovídal mu Celebi otázkou.

„A takhle to zjistíme jak?“ řval Jirachi, aby přehlušil první útoky obou stran.

„Můžeme ho nenápadně sledovat a čekat až nás dovede k nějakému důkazu.“ přitočil se ještě k Celebimu, tak aby ho Ho-oh neslšel. Vzápětí však museli oba uhnout před dalším Ho-ohovými plameny.

„Dobře. Paralyzující pyl!“ vykřikl Celebi a Ho-oh spadl do koruny stromu. Chabě zamával křídly a pokusil se vznést. To se mu i na chvíli povedlo, ale vzápětí zase klesl.

„Rychle pryč! Na legendární pokémony, nemají moje útoky takovou účinnost.“ zakřičel Celebi a všichni se rozlétli co nejrychleji pryč.

***

9:00. Elementary vešel do věznice, kde byl uvězěn rakeťácký důstojník. Byl zde jako ostatně vždy v jednom z mnoha svých převleků a bezpečnostními opatřeními prošel díky mnoha členům Elementární jednotky v policejní struktuře. Jako u většiny návštěv ve vězeních se vydával za policejního důstojníka a své návštěvy zapisoval do protokolů i se všemi údaji pod jmény členů Elementární jednotky, kteří pracovali na odpovídajících pozicích. Díky tomuto mistrnému systému nikdy nevzniklo podezření, že je něco v nepořádku a naopak byli dokumenty často v lepším stavu než ostatní u policie, takže je ani nikdo už detailněji nezkoumal.

„Takže vy jste byl důstojníkem oraganizace nazývané Team Rocket?“ zeptal se Elementary okamžitě po vstupu do cely, kde důstojník přebýval. Díky důmyslnému maskování a změně chování i hlasu nebylo možné poznat, že to je ten samý člověk, který důstojníka včera zatkl.

„To už jste si zjistil.“ zavrčel rakeťák.

„Heleďte se, vy pro policii nejste natolik významný, aby jste musel ve vězení zůstat moc dlouho. Pokud budete spolupracovat a poskytnete dostatek inforamací, existují způsoby jak se dostat i třeba jen k podmínce. My nepotřebujeme vás, ale ty nejvyšší a informace. Nikdo z rakeťáků se nic nemusí dozvědět. Protokoly mohou jít do nejvyššího stupně utajení a není problém to na rakeťáky narafičit jako úplatek policii. Stačí když mi zodpovíte pár otázek.“ rozhovořil se Elementary.

Rakeťák mlčel.

„Podívejte se, já chápu, že nechcete zradit svůj tým nebo spoléháte na to, že vás přijdou vysvobodit ať už to udělají úplatky, nebo tu mají své lidi, nebo sem vtrhnou se zbraněmi v ruce. Ale tenhle styl života je dost nebezpečný. Všechno závisí na tom jak se ti zhora rozhodnou. Ve chvíli, kdy se jim přestanete hodit, tak vás odkopnou a nebudou se vámi zabývat. Klidně vás nechají zastřelit. Tam nahoře totiž jde o neuvěřitelnou moc a pro ni jsou lidé schopní obětovat cokoliv. Vy jste pro ně bezcenný. Možná, že se na vás už vykašlali a nechají vás tu. Myslete si, že to jsou plané řeči, ale taková je realita. Už jednou se to stalo. Arnold Obscure. Říká vám to jméno něco? Mělo by. V policejním světě bylo tomuhle případu věnováno méně pozornosti než by si zasloužil. Nikdy se to nepodařilo prokázat důkazy, ale tenhle člověk byl jak jistě víte z vyššího vedení rakeťáků a před několika měsíci byl zavražděn dost nevybíravým způsobem. Jak jsem říkal důkazy na to nejsou, ale jediný logický motiv byl, že si mezi sebou rakeťáčtí velitelé vyřizovali účty.“

Rakeťák vypadal už o něco málo nejistěji, ale stále zachovával klid.

„Takže teď jsem vás seznámil s věcmi, které mi jistě věřit nemusíte a já ani nepředpokládám, že byste mi nějak moc věřil. Stále čekáte na vaši záchranu. Já vám nevymlouvám, že přijde, pane Scareawe, ale měl byste si uvědomit, že nic není jisté a že existuje stejně tak šance, že to vyjde jako, že ne a v tom případě si tu pobudete i několik desítek let. A já vám garantuji, že v takovém případě udělám pro co nejvyšší trest všechno.“

Důstojník se zatvářil naštvaně.

Elementary však pokračoval: „Takže nyní jsem vás seznámil se svým návrhem. Řekl jsem vám důsledky, které jsou možné a co můžete získat či ztratit. Nebude to tedy nijak zdržovat. Nehodlám se ani opakovat, ani doprošovat. Svoji otázku zopakuji jednou a pokud mi ji nezodpovíte nebo řeknete ne, odejdu. Ne, nevrátím se za pět minut, ani zítra, dokonce ani příští týden, měsíc… Odejdu prostě aniž bych vám někdy dal podobnou šanci. A věřte mi, že nikdo jiný vám podobnou šanci nedá a i já jsem dost váhal jestli to mám udělat. Takže se vás ptám, Maxmiliane Scareawe, zodpovíte mi těch několik otázek, za které vás čeká dle množství informací, které mi dáte až úplná svoboda?“