|
Mewtwoova dobrodružství |
|
114.Věštba se plní? „Jirachi!“ volali už panicky oba dva pokémoni. Ticho. Ho-oh byl už pryč a v lese jako by všechno utichlo. „Jdem ho hledat! Okamžitě!“ vykřikl Mew. *** Blížilo se poledne. Lance Steeldrace se vracel do Indigo pletau. To, co mu ten tajemný muž poradil byli velice dobré rady. Rozhodl se však, že i přesto bude mimo jiné i sám pátrat po důkazech o zfalšování voleb. Na prvním místě však dodrží, to co mu ten člověk řekl. „Ty už jsi tady?!“ vykřikla Lorelei, když uviděla Lanceho ve dveřích. „Ano.“ „Očekávala jsem, že si na promyšlení situace uděláš víc času.“ „Všehno už mám promyšlené. Teď je důležité napravit všechny chyby, které jsem udělal.“ „Co tedy uděláš?“ „V prvé řadě mi zařiď projev pro celé Kanto. Hlavně ať tam jsou lidi, televize a novináři.“ „Dobře, ale … ale nehodláš udělat něco neuváženého?“ „Ne. Všechno jsme pečlivě uvážil.“ „To mě moc neuklidňuje.“ „Mám v úmyslu se omluvit, jestli tě to uklidní.“ „Vážně?“ „Jo. A až budeš vědět od kolika je ten projev, tak mi dej vědět. Budu u sebe v pracovně.“ *** Matt Marine si zapisoval na papír další poznámku. Už několik hodin v kuse seděl u svého stolu ve své pracovně a chystal reorganizaci pokémonů v týmu. Základem pro jeho novou vizi byla myšlenka, že je potřeba postavit proti vodním pokémonům jejich přirozené nepřátele a nedát se zaskočit ani jinými typy, zároveň však moc nezměnit zaměření týmu. Na papírech kolem něj bylo vidět velké množství různých poznámek psaných několika barvami a podtrhávaných až třikrát. Některé z nich byli naopak přeškrtané, u některých bylo možné nalézt hvězdičku nebo drobně psaný text „domyslet“. Marine postupně rýsoval plán pro další měsíce a snad roky existence týmu Magma. Musel proto velmi pečlivě vážit, co udělá. Každá chyba by mohla stát celý tým velké ztráty. Marine už měl základní představu hotovou. Všichni členové týmu začnou k ohnivým pokémonům používat i elektrické a většina používaných ohnivých pokémonů bude muset mít druhý typ. Speciálně Marine přemýšlel nad svými pokémony. Zřejmě už mu také nebudou moci zůstat jen ti vodní. Rozhodl se, že svoji sestavu doplní o elektrické a zemní. Konkrétní pokémony si však stále promýšlel. *** „Tak Lance, už tam máš být a pět minut.“ pobízela Lanceho Lorelei. „Vždyť už jdu.“ přikývl Lance a všel z místnosti. Nasadil rychlý krok. Procházel dlouhou chodbou na jejímž konci ho čekal projev pro celé Kanto. Lance nepatřil mezi nervózní typy lidí. Projevy na veřejnosti vždy zvládal bez jakékoliv trémy, ale právě teď se necítil dvakrát svůj. Na poslední chvíli uvažoval, jestli to nemohla být léčka. Jestli náhodou neexistovali důvody proč se má zachovat právě takto a tím pomoci svým protivníkům. Doufal, že to co, udělá bude to správné. Chodba byla u konce. Lance se nadechl a vystoupil před tisíce lidí a desítky kamer a novinářů. Zamával na pozdrav svým příznivcům a došel k mikrofonu. „Dobrý den. Protože jsem se v posledních hodinách nezachoval zrovna nejlépe, rád bych se vám touto veřejnou cestou omluvil za své jednání, které jsem přehnal. Byl jsem bohužel natolik rozrušen z povolební situace v Kantu, že jsem se neovládl. To nic však nemění na mém názoru, že volby byly zfalšovány. Na tomto tvrzení si stále stojím a budu stát. Dle předvolebních preferencí není možné, aby Alexand Goldsilph vyhrál a dokonce s tak vysokým procentem hlasů. Tímto chci tedy vyzvat všechny lidi, kteří mají stejný nebo podobný názor jako já, aby se také pokusili prověřit dle svých možností pravdivost výsledků voleb!“ Lance zamával davům a odcházel pryč z pódia. Zároveň se k němu snažilo dostat několik desítek novinářů a televizních reportérů. *** Ronald Elementary vypnul televizi. Kolem něj prošel Norman Black. „Jak jsi na tom?“ zeptal se Elementary. „Jsem už za polovinou. Právě jedu prověřit jeden úřad osobně.“ „Máš už něco?“ „Je to trochu složitější. Mám podezření na určité věci, ale zatím nic jistého.“ „Chceš, abych si taky kus vzal?“ „Ne, to nemusíš. To zvládnu. Ty by sis ale měl alespoň na chvíli odpočinout.“ „Nedávno jsem byl na dovolené.“ „Pracuješ od rána do večera. Plníš náročné úkoly. Hodinka nečinosti ti nic neudělá. A pokud chceš mermomocí něco dělat, můžeš promyslet další postup.“ „No tak dobře.“ *** „Jirachi! Jirachi!“ Uběhl již téměř celý den od chvíle, kdy se měli Jirachi a Mew vystřídat ve sledování Ho-oha. Mew i Celebi zatím prohledali velkou část Johta, ale marně. Jirachiho dosud nenašli. „To snad není možné. Kde je? Snad se vážně nevyplnila ta větba… Právě teď… To snad ne…“ říkal Mew. „Stále je naděje. Dokud to nevíme jistě…“ uklidňoval ho Celebi. „Jirachi!“ „Hele tamhle, podívej se,“ vykřikl Mew, „Tamhle něco leží.“ Oba dva pokémoni se k místu přiblížili s neblahým tušením. Jejich zrak pozvolna rozeznával, co za objekt to leží v příkopě. „To ne!“ vykřikl Mew. Celebi vypadal též zdreně. V příkopu leželo Jirachiho bezvládné tělo. |