Mewtwoova dobrodružství

116.Tři duhy barvy

„Jirachi?“

Celá situace jakoby se opakovala znovu. Tentokrát se však Jirachi probral už za chviličku bez Celebiho pomoci.

„Už je mi líp.“ řekl chabě Jirachi.

„Nechceš si odpočinout? Zaneseme tě na bezpečné místo.“ navrhl mu Mew.

„To bude nejlepší.“ přikývl Jirachi.

***

Lance seděl na židli. Měl za sebou dlouhou noc plnou nekonečných rozhovorů. Poslední z nich skončil teprve před chvílí při východu slunce. Doufal, že se mu podařilo osvětlit svůj názor natolik dostatečně, aby splnil svůj účel.

Do místnosti vstoupila Lorelei: „Tak co? Jak to šlo?“

„Snad to vyjde.“

„Co hodláš dělat teď?“

„Teď? Teď si půjdu lehnout. Nevěřila bys jak dokáže mluvení vyčerpat.“

„Myslím ohledně voleb.“

„Dnes je neděle, takže asi nic moc neprověřím. Zítra ale začnu obíhat úřady a vyžadovat veškeré sehnatelné doklady. Všechno dostatečně veřejně. Pochybuji, že bych takhle povrchně něco mohl najít, ale alespoň půjdu příkladem. Určitě existují lidé, kteří mají známé ve volebních komisích a třeba z nich něco dostanou.“

***

Nad Johtem zapadalo slunce a mraky se barvili do červena. Po celém Johtu mírně poprchávalo.

Darkdoom seděl opět u stolu ve své pracovně. Grave vstoupil dovnitř.

„Potřebuji s tebou projednat jednu věc.“

„Ano, poslouchám.“

„Zajímalo by mne, kdy jmenuješ nového Triadmina. Už by to vážně bylo potřeba. Za situace, kdy tu jsem jen já to přestává být únosné.“

„Jistě, jistě.“

„Kdy to tedy uděláš?“

„Brzy. Zítra nebo pozítří.“

„A už víš koho jmenuješ?“

„Myslím, že ano. Ale chci si to promyslet, abych se neunáhlil.“

„A o kom tedy uvažuješ?“

„Nech se překvapit.“

„Tvoje překvapení nemám moc rád.“

„Buď tak laskav a ušetři si ty poznámky.“

„Konstatuji jen smutnou realitu.“

„Na něčem jsme se dohodli, ne?“

„Dobře. Já odcházím, ale už hlavně konečně někoho jmenuj. A já budu jen doufat, že to bude někdo kvalitní.“

***

Ranní slunce se vyhouplo na oblohu a ozářilo rozespalé Johto.

„Podívej se, Jirachi, zase Ho-oh. Na toho nejde nenarazit. Myslím, že vystřídám Mewa.“

„Neměl bych jít zase já?“ zeptal se Jirachi.

„Ty ještě musíš odpočívat,“ odvětil Celebi, „Pozor je nad námi. Skryj se.“

Oba dva pokémoni se schovali za starou vrbu u jednoho z rybníků poblíž Violet city. Ho-oh nad nimi bez povšimnutí přeletěl a vyslal několik útoků na nedalekou skálu.

„Tak tady jste!“ ozvali se oběma pokémonům za zády. Otočili se a za nimi se vznášel Mew.

„Střídání?“ zeptal se.

„Jdu na to.“ přikývl Celebi a chystal se popoletět za Ho-ohem, vzápětí však zůstal na místě.

Ho-oh plamenometem rozdrtil jeden asi dva metry vysoký kámen ležící na zemi necleých sto metrů od nich. Z kamene nezbylo téměř nic, ale pod ním se objevilo cosi… cosi tajemného.

Mew, Celebi i Jirachi popletěli o kus blíž. Vzápětí však uskočili zase zpátky, protože Ho-oh se střemhlavým letem snesl k zemi.

„Musíme mu zabránit, aby to sebral!“ vykřikl Mew.

Ho-oh se otočil.

„Jsme prozrazeni!“ zakřičel Jirachi a jako první vyletěl vzhůru.

Mew vyslal na Ho-oha psychický útok. Ho-oh ho sice z větší části odrazil, ale i přesto vypadal celkem zmateně.

Celebi se zatím pokusil dostat se ke kameni. Dostal se k němu natolik blízko, že přečetl nápis, který na něm stál: