Mewtwoova dobrodružství

121.Noc plná elementů

Píše se padesát let před dneškem. Místem děje je porodnice ve Pewter town. Město, které dnes vzkvétá, je v té době ještě napůl vesnicí a jen několik nových budov v jeho středu dává znát, že má blíže k městu. Porodnicí se nese křik právě narozeného dítěte. Venku zatím burácí temná bouřka.

„Jaké jméno mu mám dát?“ ptá se doktor vyčerpané ženy.

„Pojmenujte ho… Ronald.“ vyšerpaně odpoví žena.

„A příjmení?“

„Nějaké si vymyslete.“

„A jak se jmenujete vy?“

Žena zavrtí hlavou.

Doktor se otočí na sestru a ztišených hlasem se jí ptá: „Kdo je ta žena?“

„Nevím, přišla na poslední chvíli. Nebyl čas se jí na cokoliv ptát.“

„Ani své jméno neřekla?“

„Ne, přišla skutečně na poslední chvíli.“

Venku udeřil další blesk.

„Počkáme do rána jestli si to nerozmyslí.“ pokrčil doktor a rameny a odešel.

Druhý den ráno byl však pokoj, v němž žena odpočívala prázdný.

Pewter town se během následujících let rozrostlo díky investicím státu ve velké město. Porodnice byla jedna z prvních budov postavená pro rozvoj této oblasti.

Tak tedy začal příběh Ronalda Elementaryho, za bouřlivé v noci v bezvýznamném městě. Své jméno dostal od téhož doktora, který stál u jeho narození, právě podle bouřlivé noci, v níž se narodil a vníž se vystřídaly snad všechny elementy.

Jeho matka utekla a on se dostal do dětského domova. Od dětství patřil k zamlklejším dětem. Naučil se, že nic není zadarmo a všechno si musí sám vydobýt. Už od dětství projevoval známky vysoké inteligence. Byl velmi cílevědomý. Rozhodl se studovat a udělal pro to všechno. Podařilo se mu dodělat vysokou školu, kde získal některé vlivné známosti. S lidmi, se kterými žil dvacet let v dětském domově nevychzel dobře a hned jak mohl se odstěhoval a přerušil s nimi kontakty. Dal se k policii a při zaměstnání studoval další vysokou školu. Mimo to navštěvoval kurzy sebeobrany a bojových umění. Brzy se v policii vypracoval vysoko. Byl známý tím, že dováděl do zdárného konce případy, které jiní lidé odkládali jako beznadějné. I to byl jeden z důvodů proč mu bylo nabídnuto velení v nově zakládaném přísně tajném útvaru Elementární jednotka.

Založit přísně tajný policejní útvar byl nápad tehdejšího prezidenta Kanta, Johna Braveryho. Bravery patřil k nejschopnějším prezidnetům Kanta ačkoliv většina jeho činů byla buď utajená nebo příliš nezajímavá pro novináře, kteří hledali senzace. Jedním z jeho činů, které se veřejnost neměla dozvědět bylo i založení tajného policejního útvaru „Elementární jednotka“. Braveryho představa byla vytvořit útvar nezávislý na žádné vládě. Elementární jednotka se měla stát nadnárodní oragnizací, která bude řešit nejsložitější případy a bude moci jít i na nejvyšší místa. Její členové měli mít možnost prokázat se policejním průkazem a dokonce část členů musela u policie přímo pracovat, aby se vyhlo podezření, že nějaká obdobná organizace existuje. Aby se zajistila absolutní nezávislost jednotky na státu musel být zajištěn stálý přísun peněz nezávislých na státu. Proto Bravery založil konto s vkladem miliardy pokekorun u státní banky, která tudíž nemohla zkrachovat a opatřil ho smlouvou na 200 let s podmínkou zvýšení úroků při inflaci. Bravery dále zajistil, aby její vedoucí členové získali do vlastnictví některé firmy, které jim měli přinést další záruku trvalého zisku. Bravery udělal mnoho věcí proto, aby uchoval jednotku v naprosté tajnosti a umožnil ji dostatečně dlouho existenci. Mimo jiné existovali mezi ním a vedením Elementární jednotky písemné smlouvy platící na více jak 150 let počítající i s výměnou vedení a dalšími možnými problémy včetně Braveryho smrti.

Elementarymu bylo nabídnuto místo vedení této jednotky jako nejschopnějšímu člověku u policie. Nejvyšší velení a posléze i další členy pomáhal hledata přijímat nejprve Bravery a několik zasvěcených lidí, později však tuto úlohu přebíral čím dál více Elementary a jeho vliv dosáhl vrcholu po definitivním odtrhnutím Elementární jednotky od státní správy. Elementarymu bylo teprve pětatřicet let, když se sám postavil do čela kolosu jménem Elementrání jednotka, nazvaném tak z části i díky Elementaryho jménu.

Zhruba deset let před nápadem na vytvoření Elementární jednotky začal vznikat pozvolna i organizace opačného rázu. Nejdříve to bylo jen uskupení několika nadšenců a později se rozrostla v kolos říkající si Rakeťácký tým. V jejím čele stanul její zakladatel osobně, Giovanni Wrath.

Elementary založením jednotky dosáhl svého životního cíle. Měl postavení, peníze i práci, která ho bavila. Stále mu však scházelo jedno – neměl přátele. Měl mnoho známých od policie, z vysokých škol, kteří se dostali do různých pozic a míst, neměl však opravdové přátele. Elementary žil životem, ke kterému patřilo pečlivé utajování svého pravého povolání. Den co den, měsíc co měsíc, rok co rok musel pečlivě vážit každé slovo a nikdy nesměl nikomu mimo okruk Elementární jednotky říct co dělá a i zde musel být velmi obezřetný. Jeho povolání ho nutilo nikomu nedůvěřovat. Věděl, že jeho protivníci znají jeho jméno a pokusí se ho zabít kdykoliv k tomu budou mít přiležitost.

Dlouhá léta se stýkal jen občas se svými znamými. Teprve před necelými dvěma roky potkal Normana Blacka. Potkal není to pravé slovo. Setkal se s ním, když ho uviděl na ulici a považoval ho za Giovanniho, přičemž ho málem přizabil. Záhy však zjistil, že Black pracuje na jeho straně a živí se jako soudce a osobně už odsoudil několik Rakeťáků. Díky tomu, že začal také pracovat v nejvyšším vedení Elementární jednotky konečně se mohl Elementary bavit alespoň s jedním člověkem bez strachu, že omylem prozradí nějakou supertajnou informaci.