|
Mewtwoova dobrodružství |
|
122.Narozeniny „Hodně štěstí zdráví. Hodně štěstí zdráví…“ prozpěvoval Norman Black. Ronald Elementary Elementary seděl v křesle a jeho pracovna výjimečně nevypadala jako kancelář zařízená jen pro práci. Vedle Elementaryho leželo na stole několik rozbalených dárků a u stropu se vznášelo několik balónků. „Hodně štěstí zdráávíí, milý Ronáldku…“ prozpěvoval Black. „Přestaň z toho dělat taškařici.“ pousmál se Elementary. „Neber všechno tak vážně, oslavuj! Padesát není člověku každý den, ne?“ „Přemýšlím o svém dosavadním životě. Jsem navrcholu. Ale napadá mě: Je to to, co jsem si přál. Jsem vysoko. Dosáhl jsem toho svými vlastními schopnostmi, ale… hmm… Je to ono?“ Black si sedl do křesla. „Jak to myslíš?“ „Říkám si chtěl jsem se dostat sem nebo jsem chtěl být jinde?“ Elementary se odmlčel. „Mohl jsem být úplně jinde… vydělávat peníze…bavit se… Padesát let je dlouhá doba. Rozhodl jsem se správně? Teď to myslím ze svého hlediska, ne pro společnost.“ „Pořád to můžeš změnit.“ „Myslíš?“ „Pokud skutečně budeš chtít, můžeš hodit za hlavu Elementární jednotku všechno ostatní. Můžeš odjet a bavit se, užívat si života…“ „Ne, to je jenom taková láznivá úvaha.“ „Může být, ale nemusí. Teoreticky to udělat můžeš, ale znám tě moc dlouho na to abych si dovolil říct, že bys někdy opustil práci.“ „Máš pravdu, jako vždy.“ pousmál se Elementary. *** Mewtwo procházel ulicemi Pewter city. Měl na sobě těžký hnědý kabát a hluboku do obličeje stažený starší kloubouk. Procházel ulicemi a přitom ho smáčel mírný déšť padající už od rána. Mewtwo pohlédl na věžní hodiny. Bylo na nich přesně půl páté. Šel tedy včas. Mewtwo pomalým, nenápadným krokem zatočil do ulice vedoucí k náměstí, uprostřed něhož stál Pewterský stadion. Pewterský stadion byl postaven už velice dávno. Brzy tomu mělo být 150 let. Do polovinu minulého století to byla nejvýznamější stavba široko daleko. Stála tu už za dobb, kdy tohle, dnes tak velké město, bylo ještě vesnicí. Stadion zde nechal zbudovat tehdejší šlechtic, Fridrich von Stone. Zbuodvat vlastně není to pravé slovo. Stadion původně vytesán do skály a postupně časem se přestavoval, aby vyhovoval všem požadavkům a předpisům. Hlavní aréna však stále zůstává na památku vytesaná v kameni. Mewtwo se k stadionu neápadně přibližoval krok za krokem. Poblíž vchodu se však zastavil a odvrátil se obličejem, který nebyl pod kabátem a klouboukem téměř vidět, na mapu Pewter city a okolí. Nepohlédl sem proto, že by ho ta mapa nějak zajímala, ale proto, že chtěl se chtěl pod nějakou záminkou zdržet poblíž vchodu do stadionu. Teď, když stál tváří k mapě měl čas se zamyslet nad uplynulým měsícem. Po té, co prohledal starou laboratoř na Růžovém ostrově a nic významného nenašel, rozhodl se vyhledat přímé aktéry tehdejšího výzkumu. Jejich jména nebylo těžké dát dohromady. Horší to už bylo s nalezením konkrétních osob v Pokesvětě. Mewtwo nejdříve strávi více jakl dva týdny hledáním profesora Russela. Marně. V telefoním seznamu nikdo toho jména nebyl a ani z jiných stop nebyl schopný profesora najít. Proto se tedy uchýlil k náhradní variantě – a to najít jeho asistenta, který mu snad bude schopne říct alespoň tolik, aby se dostal k profesorovi. Asistenta, Jerryho Rockse, našel běhěm několika hodin v obyčejném telefoním seznamu. Několik následujích dní však věnoval zjišťování si údajů o něm. Bez větších obtíží zjistil, že pracuje jako zástupce trénéra stadionu v Pewtwer city. Proto tu dnes stál právě před tímto stadionem právě v tomto městě Čekal na to, až Jerry Rocks vyjde ze stadionu, a doufal, že se mu ho podaří cestou v nějaké uličce bez kolemjdoucíhc lidí odchytit a dostat z něho informace. Jerry Rocks konečně vyšel. Byl to nenápadný mladý muž střední postavy. Šel rázným krokem přes náměstí, zřejmě nejkratší cestou k jeho domu. Mewtwo nečekal a nenápadně ve vzdálenosti několika desítek metrů se vydal za ním. Rocks si okolí kolem sebe nevšímal, takže měl Mewtwo ulehčenou práci. Po zhruba čtvrt hodině dorazil Rocks ke svému domu. Mewtwo si pozdě všiml, že Rocks zachází do šedého paneláku, takže němohl vstoupit za ním. „Sakra!“ pomyslel si Mewtwo. *** Darkdoom přecházel kolem dokola po své pracovně. A zatímco venku bunoval déšť do parapetů, on bubnoval prsty do stolu. Po chvíli se dveře do jeho pracovny konečně otevřely. „No konečně jsi tady.“ řekl místo pozdravu Darkdoom. Grave vstoupil do místnosti. „Zavři.“ upozornil ho Darkdoom jako kdyby tu byl Grave poprvé. „Co chceš?“ zeptal se Grave s nepříliš přívětivým výrazem. „Týká se to té akce, jak si jsi se mohl domyslet.“ odpověděl Darkdoom. „Nedomyslel.“ odsekl Grave. „Jde mi o to, kdy bude akce G konečně spuštěna. Už se mohla uskutečnit klidně před týdnem. Na co čekáš?“ „Akce není dokončená. Je potřeba ji doladit.“ „To už jsi říkal před týdnem!“ „Nemůžu za to, že Stranger je absolutně neschopný. Potřebuji některé podklady, potřebuju lidi… A nemám nic. Stranger mi stále nebyl schopný poskytnout ani dostatek řadových rakeťáků. Není schopný posoudit kvalifikaci důstojníků pro konkrétní akci!“ „Přestaň ho zase kritizovat. Je v té funkce teprve měsíc a některé věci se musí ještě zaběhnout.“ „Triadmin tohle musí zvládat. Navíc jsem už mu dal týden, aby se tu trochu rozkoukal.“ „Navážíš se do něj jen prot, že jsem si ho vybral já bez tvých rad.“ „Ne, je to proto, že je neschopný.“ zareagoval s ledovým klidnem Grave. „Ty když jsi nastupoval do funkce…“ „Jsem tu dýl než ty, tak o tom nemůžeš nic vědět.“ „Přestaň mi říkat o čem vím a o čem ne! Stále jsem tvůj nasřízený.“ „To ti ovšem nedovoluje vybírat do vysokých funkcí idioty.“ „Cos to řekl?“ „Pojmenoval jsem věci pravým jménem!“ „Tak a dost! To odvoláš!“ „Nikdy! Jak jsi mohl jmenovat služebně nejmadšího admina, Triadminem? Já se mu ani nedivím, že to nezvládá! Adminem byl sotva pár měsíců a najednou je v nejvyšším vedení. Možná, že to není ani tak o tom, že je idiot on, ale že jsi idiot ty…“ Darkdoom zůstal překvapeně koukat a teprve po chvíli napjatého ticha zařval: „Vypadni!“ Grave za sebou beze slova práskl dvěřmi. „Sakra!“ bouchl pěstí do stolu Darkdoom a vůbec ho nenapdalo, že v tu samou chvíli vyslovil tu samou větu jistý pokémon v Kantu. |