|
Mewtwoova dobrodružství |
|
139.Neuvěřitelný návrat Ráno dalšího dne nezačalo tak poklidně, jak by si mnoho lidí přálo. Elementary realizoval další ze svých útoků na Radio tower. Sotva se za obzorem objevilo slunce, zaútočily desítky agentů Elementární jednotky na nejbližší okolí Radio tower. Elementary spokojeně sledoval překvapení nepřítele z automobilu zaparkovaného na kopci, z něhož byl na okolí Radio tower výborný výhled. „Vzbuď se! Začala další akce.“ zacloumal Elementary Blackem, který spal na zadním sedadle. „Co?“ vyskočil Black. „Přes noc jsem naplánoval další ůtok. Očividně zatím úspěšný.“ „Proč jsi mi o tom neřekl?“ „Nechtěl jsem tě budit dřív. Taky potřebuješ odpočinek.“ „Aha.“ protřel si Black oči. „Moje myšlenka, že po ránu budou schopní obrany mnohem hůře než večer se potvrdila. S něčím takovým prostě příliš nepočítali.“ „To je skvělé.“ posadil se rozespalý Black. „Postupujeme rychleji než jsem očekával. Tenhle útok nám pomůže se dostat o hodně blíže k Radio tower. Možná, že se pak bude možné přiblížit i na sto metrů.“ „A tohleto je důvod, Ronalde, proč to tu vedeš. Nikdo jiný by nedokázal sám a za jedinou noc naplánovat takovouhle akci.“ Elementary to sice nepostřehl, ale v Blackových slovech byla neznatelná ironie a nepatrný odstín podráždění. *** Zatímco se odpoledne toho dne, kdy časně po ránu Rakeťáci přišli o významný kus zabraného prostoru, který málem hraničil s Radio tower se blížilo ke konci. V horním patře před chvíli zmíněné věže končila dlouhá celodenní schůze o dalším postupu v této situaci, kterou ještě více zkomplikoval ranní útok. „Takže jsme konečně skončili,“ otřel si Grave rukou pot z čela a vstal ze židle. Ostatní ho následovali. „Teď tedy zkusím ještě jednou kontaktovat Darkdooma. Pokud se nic nezmění, platí, že zítra večer uvedeme náš únikový plán do praxe.“ ještě jednou zrekapituloval záver porady Grave a po té opustil jednací sál a odešel do své pracovny. Zde vytáhl ze stolu mobil a vytočil na něm Darkdoomovo číslo. Mobil několikrát zazvonil a po té se na jeho druhém konci ozval Darkdoomův hluboký hlas: „Ano?“ Grave mu rychle oznámil kód a Darkdoom mu odpověděl svým kódem. Po té Grave ihned přešel k věci: „Volám ti proto, abych zjistil, jestli sis to nerozmyslel. Svým chováním riskuješ polovinu celého týmu!“ „Celé jsi to zpackal. Nevím co čekáš!“ odsekl Darkdoom. „Reakci hodnou velitele týmu, který má tým chránit a ne ohrožovat jeho půlku hádkami s důstojníky.“ „Tak tohle jsi přehnal.“ „A ještě něco. Než mi naposledy řekneš svou odpověď, uvědom si, že pokud mě dostane police, tak můžu vypovídat a to by byl konec Rakeťáků.“ „To má být vyhrožování veliteli nebo rovnou vzpoura?!“ zařval Darkdoom. „Ne, to má být důvod proč nám pomoct.“ „Tak teď mě dobře poslouchej,“ nadechl se Darkdoom, ale nedořekl. Grave ho přerušil: „Stop! Počkej! Venku se něco děje!“ Grave vyhlédl z okna a uviděl tam zmateně pobíhající Rakeťáky kolem něčeho nebo někoho a přes okno zazněli i nějaké výkřiky. Grave jim nejprve nerozumněl, ale pak mu došlo, že volají nějaké jméno. Trvalo mu několik vteřin než pochopil jaké. Vzápětí vykřikl do telefonu škoující zprávu: „Darkdoome, já vím, že to zní jako blbost. Ale je to zřejmě tak. Před Radio tower je právě teď…“ a Grave vyslovil to jméno, které dole volali Rakeťáci. *** „Tak jsme zde. Od Radio tower nás dělí pouhých tři sta metrů. Zdá se to až neuvěřitelné.“ prohlásil Elementary vítězně. „Úžasný pocit.“ přitakal Black. „Tak a nyní k tomu proč tu jsme…“ nedořekl Elementary. Black ho totiž přerušil: „Počkej chvíli. Před Radio tower se něco děje. Jsou tam davy Rakeťáků a něco křičí, ale není to slyšet přes zavřená okýnka. Můžu jedno otevřít?“ „No dobře.“ Black zmáčkl jedno tlačítko a okno auta se trochu pootevřelo. Okamžitě bylo zřetelněji slyšet okolní zvuky. „Něco volají.“ řekl Black a přiblížil se k pootevřenému oknu auta. Hlasy jakoby ještě více sílily. Teď už i Elementary poznal, co volají. „To není možné! Jakto? Vždyť měl být mrtvý!“ vykřikl Elementary. Venku zatím stále sílily hlasy Rakeťáků: „Giovanni! Giovanni je tu! Giovanni se vrátil!“ |