Mewtwoova dobrodružství

144.Osudné cihly

„Ty jsi se zbláznil!“ vykřikl Grave a strčil do Darkdooma tak prudce až psadl na zem.

Darkdoom však bleskurychle zavolal stráže, které Gravea chytili a spoutali.

„Budeš exemplárně potrestán. Tohle byla poslední kapka!“

***

Elementary přecházel se škraboškou přes obličej po pokoji v opuštěném domě, přilehlém k Radio tower, který vyčlenil pro výslech Rakeťáků. Jejich převoz do vazby do některé z budov patřících Elementární jednotce by to totiž byl příliš dlouhý na to, aby si ho mohl dovolit v situaci, kdy záleží pomalu na každé vteřině.

Norman Black, též s maskou, se opíral o zeď a zachovával neproniknutelný výraz. Proti nim seděl pevně připoután ke křeslu admin Razor, střídavě sledoval oba dva velitele Elementární jednotky a naštvaně mlčel.

„Takže naposledy. Ztratil jsem s vámi už pět minut svého času a nehodlám ho ztrácet dál. Dávám vám nabídku, kterou už nezopakuji a je možné, že si za nějakých třicet let ve vězení budete vyčítat, že jste ji nepřijal. Nemusíte mi věřit, ale říkám vám to ze své vlastní zkušenosti. Pobyt ve vězení je nepříjemný. Velice nepříjemný. A za nějakých deset let se z toho zblázníte. 24 hodin sedět na několika metrech čeverečních je šílená představa. Je pravděpodné, že za své zločiny dostanete doživotí a pokud mi odmítnete pomoci, tak já osobně tomu napomůžu a nemyslete si, že je to planá výhružka. Já ty prostředky mám. A žádná záchrana nepřijde. Pokud si myslíte, že vás v tom Rakeťáci nenechají a za pár týdnů jste venku, tak je to hloupost. Přišli o víc, jak tři stovky svých členů. A někdo tak malinký jako vy je nebude zajímat. Oni hrají mnohem vyšší hru a vy jste pro ně jen její oběť jako všichni ti další nízko postavení Rakeťáci. Za pár tisícovek slouží jejich cílům a při tom by je neváhali zabít, kdyby jim to mělo pomoci. Ale to je jedno. Má nabídka zní jasně: Svoboda, nová identita a peníze pro začátek. Případně můžeme použít plastickou chirurgii ke změně vašeho vzhledu. Za to chci okamžitě informace o všem, co o Rakeťácích, zvláště pak, kde je hlavní základna a jak se do ní dostat. Máte na to poslední půl minuty.“

Elementary se podíval na hodinky, aby čas odměřil na vteřinu přesně.

„Dobře,“ řekl rezignovaně admin, „budu mluvit.“

„Skvělá zpráva pro vás.“

„Ale mám dvě podmínky. Řeknu vám pouze o hlavní základně – kde je a jak se do ní dostat, protože to ví víc lidí a kdybych řekl i něco dalšího, mohlo by mě to prozradit. To za prvé. A pak mě okamžitě propustíte, abych se mohl vrátit do hlavní základny jako, že jsem se vám vůbec nedostal do rukou. A ve chvíli, kdy vpadnete do základny necháte mě utéct. Tím na mě nebude žádné podezření, že jsem zradil já. Pak se někde budu skrývat jakoby před vámi a k Rakeťákům se už nevrátím.“

„Souhlasím.“ kývl Elementary.

„Tak tedy základna je v Kantu u Vermilion city. Poblíž Digletí jeskyně je malý domek, který však pod sebou má rozsáhlý podzemní komplex. Tajný vchod do toho koplexu je přes zavíratelný otvor v podlaze. Ten otvor je pod stolem.“

Elementary ho se zájmem vyposlechl a pak tiše řekl: „Chytré.“

„Můžu tedy už jít?“ zeptal se admin.

„Nejsem takový hlupák, jak si myslíte. Na tuhle lež vám v žádném případě neskočím a zaručuji vám, že dřív jak za padesát let z vězení nevylezete. Odveďte ho!“

Jen co se za adminem zavřeli dveře, prohlásil Elementary: „Byl to skutečně výborný nápad začít s výslechem řadových členů. Na ty tyhle řeči stále ještě platí. Kdyby ná neprozradili, že základna leží u jezera Hněvu a jediný známý vchod do ní vede přes skrytou podzemní chodbu, která končí dveřmi, jež jsou odolné i proti výbuchu dynamitu a lze přes ně projít buď jen s povolením admina a vyššího činitele, kteří kamerou a pomocí otisků prstů kontrolují jestli nejde o vetřelce, nebo znalostí hesla, jež znají opět pouze lidé, co jsou minimálně admini, tak bychom teď zdaleka nemohli, tak jednoduše ověřovat, jestli nám takoví jako on nelžou.“

„Jo, máš pravdu. Můj návrh začít od nejvyšších by byla blbost,“ řekl Black, „ale to nic nemění na tom, že uběhli už dvě hodiny od toho, co jsme zatkli posledního Rakeťáka a stále nevíme, jak se dostat do Rakeťácké základny.“

„Ale víme,“ odporoval mu Elementary, „víme dost, abychom se s použitím dostatečného množství hrubé síly dostali dovnitř. Zřejmě sice nedokážeme, to v co jsem doufal – chytit nejvyšší vedení - , ale zasadíme Rakeťákům další mocný úder.“

„Kdy udeříme?“ zeptal se Black.

„Za dvacet minut jsme schopní dopravit na místo dostatečné množství pokémonů a zbraní, kteří se do základny dokáží, byť s potížemi dostat.“

„Dobře. Zavolám Nightfallovi, aby celou akci připravil.“

Sotva však všechno domluvil, ozval se venku strašlivý rachot. Elementary i Black rychle vyběhli ven. Udělali to skutečně na poslední chvíli. Kus střechy z Radio tower totiž právě rozdrtil dům, ve kterém ještě před několika vteřinami byli.

„Radio tower padá!“ vykřikl zybtečně Elementary. I Black totiž pozoroval, jak právě na ně se řítí její část. Následoval ohlušující úder o zem a Elementary s Blackem byli pohřebeni pod troskami věže.

Vzápětí se zřítili i poslední stěny, které dosud na Radio tower drželi a z věhlasné věže zbyly jen ponuré trosky.