|
Mewtwoova dobrodružství |
|
147.Vzpomínka Elementary se lekl a vystřelil do vzduchu. Kulka zasáhla jednu ze dvou žárovek, jež osvětlovali místnost. Viditelnost se mírně zhoršila. „Kdo… Co…?“ vykoktal a překvapeně zíral na toho člověka. Při bližším pohledu zjsitil, že nejen obličej, ale i celé jeho tělo je ohavně znetvořeno. Muž smutně přikývl tím, co jen vzdáleně připomínalo hlavu: „Myslím, že nastal čas vypověět svůj příběh.“ Elementary jen překvapeně zamrkal. „Jsem bývalý rakeťácký ultraadmin. Spolupracoval jsem na projektu zvaném klonování Mewa. Měl za cíl vytvořit klon legendárního Mewa za pomoci starobylé desky s Mewovým DNA. Při pokusech však zřejmě došlo k chybě. Možná jsme za to mohli mi, možná za to mohlo poškození desky. Prostě, když jsme pak dali tomu tvorovi život, nebyl to Mew, ale pokémon, který mu byl sice podobný, za to však s nanapravitelnou deformací povahy a silou, která zřejmě předčila i tu Mewovu. Několik minut po svém oživení uprchl a zničil polovinu Rakeťáckých laboratoří. Pak jsme o něm půl roku neslšeli. Po půl roce se však objevil znovu. Tentokrát však už neměl takový vztek jako při svém stvoření a souhlasil se spoluprácí s Giovannim. Varoval jsem ho a říkal mu, že je to příliš nebezpečné. Neposlechl mě. Jednoho dne se spolu pohádali. A tehdy vyhodil Mewtwo opět celou základnu do povětří. A to se mi stalo osudným. Byl jsem blízko místa, kde použil ten útok, jímž vyhodil základnu do povětří. Zasáhl mě jeden z jeho paprsků a znetvořil mě. Ostatní Rakeťáci si mysleli, že jsem mrtvý. Já se však dostal z trosek základny dva dny po výbuchu, kdy už na místě nikdo nebyl a rozhodl jsem se s Rakeťáky skoncovat a odešel do lesů, protože jsem takto znetvořený nemohl mezi lidi. Časem jsem objevil, že Mewtwoův zásah mi předal část jeho sil. Díky tomu jsem mohl přežívat v lesích bez návštěv civilizace. Teprve nedávno ve mně uzrál plán na pomstu za to, co se se mnou stalo. Chtěl jsem se pomstít a zároveň zbohatnout. Vybíral jsem si obchody s cennými předměty, jejichž majitelé platili Rakeťákům velké peníze za ochranu a likvidaci konkurence. Mstil jsem se jim tak za to, že Rakeťákům dodávali peníze na jejich činnost, bohatl jsem a zároveň Rakeťáky odřezával od významného zdroje příjmu. Ty, kteří za to však byli zodpovědní nejvíce, jsem ale nenašel.“ Elementary bez dechu poslouchal Rakeťákův přiběh. Skutečně ho ohromil. Potvrdil a doplnil jeho domněnky a zároveň mu odhalil nová fakta. Za prosklenou vitrínou se mihl nenápadný stín. „To je neuvěřitelný příběh,“ řekl konečně po chvíli Elementary, „zároveň však neuvěřitleně důležitý. Chcete se skuetčně pomstít Rakeťákům?“ „Ano. Dostali mě na pokraj lidské existence. Kvůli nim nemůžu žít normální život.“ „Znáte jména nejvyššího velení Rakeťáků?“ „Jistě. Jako ultraadmin jsem s mnohými z nich denně stýkal.“ Elementary vycítil neuvěřitelnou příležitost. Někteří nejvyšší Rakeťáci dnes mohli působit v různých funkcí. Možná by na základě jejich jmen mohl dopadnout i nejvyšší vedení. „Tak tedy mluvte.“ vyzval ho Elementary. „V době, kdy jsem ještě byl ultraadmin byli na postech triadminů…“ V tu chvíli zazněl ohlušující výstřel a výloha obchodu se rozsypala na střepy. Znetvořený muž v ten samý okamžik zmlkl, pak bolestivě zachraptěl a skácel se k zemi. Kulka ho zasáhla přímo do hlavy. Elementary se prudce otočil a napřáhl před sebe svou zbraň. Za rozbitou vitrínou spatřil Blacka, který měl stějně jako on před sebe napřaženou pistoli. |