|
Mewtwoova dobrodružství |
|
152.Hranice života a smrti Na podium vtrhla Goldisilphova ochranka a odtrhla Lanceho od Goldsilpha. Goldsilph se v mžiku důstojně postavil a svým výrazem vajádřil pohoršení nad Lanceho jednáním. Ještě předtím se však na nepatrný okamžik vítězně pousmál. Lance mu skočil na jeho lest a nechal se vyprovokovat. Rakev s Agathou se začal spouštět do hrobu. Lance to viděl jen zdálky, odváděn Goldsilphovými pochopy na policejní stanici. Na tváři se mu objevila slza. Takhle si poslední rozloučení s Agathou nepředstavoval. *** Říká se, že když jeden život končí jiný začíná. Co je na tom pravdy nikdo neví. V každém případě však pravdou je, že ten den, co proběhl tak nevydařený pohřeb Agathy Shandow se strhl prudký déšť a po šesté hodině večerní, když u slunce zapadlo se k němu přidali i blesky doprovázené hlasitým hromem. Matt Marine seděl ten večer ve své kanceláři a probíral množství všemožných zpráv, které naznačovali úmysly týmu Aqua, jehož byl kdysi členem. Bylo mu podezřelé, že už několik týdnů o sobě Aquaťáci až na drobné půtky a loupeže nedali nijak vědět. Měl nepříjemné tušení, že chystají něco velkého, ale nevěděl co. Zabrán do úvah o plánech nepřátelského týmu ani nezaregistroval, že se dole v budově hlavního štábu týmu Magma, tedy v budově, v níž seděl, s tichým vrznutím otevřeli a zase zavřeli hlavní dveře. Déšť ještě zesílil a bubnoval do střechy ještě hlasitěji nežt před chvílí. Marine stejně neposlouchal dění okolo sebe, ale prudký déšť by mu zabránil vyslechnout scénu dole, i kdyby chtěl. Do dolní recepce budovy zatím vstoupil muž ve velkém černém pršiplášti. Vypadal trochu shrbeně a zpočátku si zakrýval kusem pláště tvář. Tu odkryl teprve, když mluvil se strážcem, který měl dole službu: „Chci mluvit s velitelem.“ prohlásil. „Prosím?“ zeptal se strážce. „Slyšel jsi snad dost jasně!“ „Nemůžu k veliteli pustit každého, kdo si o to jen tak řekne.“ „Nezdržuj mě!“ „Opusťte tuto budovu!“ „Hlupáku, to nevíš, kdo jsem!“ „Otrapa!“ pronesl bez rozmyslu strážce. „Tohle si později odskáčeš, ale teď mě pusť.“ „Ne!“ „Tak se alespoň podívej tamhle.“ zvedl ruku a prstem ukázal na druhou stranu místnosti. Strážcovi podklesla kolena. „T-tudy.“ vykoktal jen a vedl muže vzhůru po schodech k Marineho pracovně. Matt Marine se zatím stále probíral mnoha dokumenty a netušil jaký zvrat za okamžik nastane. Na jeho dveře se ozvalo zaklepání. „Dále,“ řekl bezmyšlenkovitě a ani nezvedl hlavu od stolu. Do místnosti vstoupili muž a strážce. „Pane, je to neuvěřitelné, ale…“ soukal ze sebe strážce. Matt Marine zvedl hlavu a strnul překvapením. Dole v pracovně v místech, kam ukazoval ten neznámý cizinec zatím pokojně visela jedna zarámováná fotka. Ta fotka ta byla vyvěšena již před několika měsíci na památku jedné osobě. Zobrazovala hubeného muže vyšší postavy s červenými vlasy a ledově klidným výrazem. Pod totuto fotkou bylo krasopisně napsáno: Zakladatel týmu Magma, Maxmillian Magma. |