Mewtwoova dobrodružství

11.Cesta do ligy

Z nevýrazné plakáty pokryté zastaralé telefonní budky s polorozbitými okenními skly nenaolejovanými vrzajícími dveřmi, které šli jen těžko otevřít vyšel osmnáctiletý trenér pokémonů s šesti pokebally připevněnými na černém módním pásku přidržujícím volné kalhoty našedlého odstínu a spodní konec přiléhavého trika s ohromným žlutočerným nápisem Pokémon chyť je všechny a devíti různými styly kreslenými začátečními pokémony všech světů. Na hlavě měl trenér jednobarevnou čepici s tvrdým kšiltem. Na triku s velkým nápisem Pokémon chyť je všechny měl připevněných všech osm odznaků starého světa.

Trenér bez okolků zamířil na cestu 2 jejíž neoficiální název zněl Cesta osmy odznaků a přitom si tiše hvízdal rytmicky do kroku. Za slabou čtvrt hodinu svižné a rázné chůze se ocitl před velkou budovu s nápisem:

VSTUP do OFICIÁLNÍ INDIGOVÉ LIGY KANTO

Trenér do budovy vstoupil a ocitl se nejprve v hale obestoupené vysokými skalami se sochami Onixů a Golemů. U protějších dveří stál svalovec s ohromným Onixem po boku.

Osmnáctiletý trenér mu nevěnoval žádnou valnou pozornost a jen mu předal ke kontrole svůj první odznak. Svalovec ho projel speciálním zařízením na odhalení falsifikátů odznaků. Jen co se na obrazovce objevila slova ověřeno-odznak je oficiálním odznakem trenéra stadionu Brocka Kegumiho, pokynul svalovec mladíkovi, aby pokračoval dál v cestě. Mladík se nerozmýšlel a bez váhání prošel dveřmi do malé zatuchlé chodby se sochami s nápisy INDIGOVÁ NÍŽINA. Mladík se ani u jedné ze starých jistě už cenných soch nezastavil a chodbu jen rozvážně prošel k dalším dveřím, do nichž opět za ledového klidu vstoupil.

Objevil v ní průzračné jezero bez jediného mostu a také bez jediného pokémona. Trenér jak už měl ve zvyku ani na okamžik nezaváhal a vztáhl ruku po jednom ze svých pokeballů, který okamžitě mrštil před sebe.

Z pokeballu vylétl žlutý paprsek, který se transformoval v středně velkého světle modře zářícího Laprase. Lapras se okamžitě ploutvi odstrčil na vodu, kde na něj naskočil jeho trenér. Za okamžik propluli přes celé jezero až k malé pevnině na úplném konci ohromného sálu. Tam trenér Laprase odvolal zpět do pokeballu a předal druhý odznak mladé půvabné krásce se strašlivým Gyaradosem po boku. Kráska odznak překontrolovala a po potvrzení správnosti jej vrátila trenérovi. Ten si ho ledabyle připevnil zpět na oblečení a pokračoval chodbou s několika sochami, na nichž byl vytesán starobylý nápis: IDIGOVÁ NÍŽINA.

Za chvíli už mladík vstupoval do třetího sálu opět velkého téměř stejně jako ty předchozí. Tentokrát byl ale sál plný podivných elektronických zařízení, která mezi sebou vysílala paprsky několika set voltové elektřiny.

Trenér přidal do kroku a za pár minut už došel až na konec sálu, kde na jakémsi elektronickém kvádru seděl teenanger a brnkal na kytaru zapojenou do zásuvky. Vedle něj stál nevraživý Electabuzz a sem tam světélkoval a vydával menší záblesky.

Ani zde se osmiodzankový mladík nezdržel nějak dlouho. Jako minule předal další (tentokrát již třetí) odznak kontrolorovi s kytarou, který na ni na okamžik přestal hrát, aby projel odznak kontrolovacím přístrojem. Když mu odznak vrátil zabrnkal jen souhlasnou melodii a trenér kráčící do pokémoní ligy mohl projít do další chodby s nápisy IDIGOVÁ NÍŽINA.

Po další minutě cesty, vešel trenér na ohromné pole vysoké trávy s pestrobarevnými květy.

Pomalu se prodíral hustým porostem zeleně až konečně dosáhl mechem a popínavými rostlinami porostlé dveře u nichž stála zeleně oblečená trenérka s velkým Screptilem po boku.

Okamžitě ho rázně zastavila a div mu nevytrhla z ruky odznak. Rychle ho projela trávou zamaskovaným přístrojem a pak ho bleskurychle vrátila jeho majiteli.

Po projití další krátké chodby se před zrakem mladého pokémoního trenéra rozevřela krajina plná jedovatých a smrdutých výparů, které vycházely z nespočtu strojů a malých továren produkujících ještě více páchnoucí dým. Trenér se s odporem zhluboka nadechl a vstoupil dovnitř. tentokrát skutečně utíkal celou cestu až k Ninjovi s protiplynovou maskou na hlavě. Ten projel odznak velmi komplikovaným též kouř vydávajícím přístrojem a pak trenéra propustil dál. Ten se s úlevou nadechl zatuchlého vzduchu další chodby a po té vstoupil do dalšího tentokrát už šestého sálu, který se od ostatních velmi výrazně lišil.

Skládal se totiž ze složitého teleportačního bludiště se samo popojíždějícími plošinkami, pohybujících se robotických soch význačných nebo silných psychických pokémonů, tajemné světlo vyzařujících stěn, kterými se mnohdy dalo procházet a dalších triků, hologarmů a důmyslných zařízení založených na složitých elektronických a prostých obyčejných principech, jež zvýrazňovali ještě víc zvláštnost právě tohoto sálu, který byl až neuvěřitelně nepřehledný a plný všemožných i nemožných udivujících překvapení, triků a elektronických kouzel. Na konci sálu navíc stály dvě ohromné sochy dvou silných psychických pokémonů- zamyšleného Alakazama se světle žlutě natřeným velmi dokonale propracovaným tělem a vznešeně se pár metrů nad zemí nesoucí Gardevior se zelenošedým tělem a rukou napřaženou vyzývavě vpřed.

Osmiodznakový trenér však do spletitých chodeb bludiště vkročil jako kdyby je už znal. Během pěti minut už vycházel ze složitého psychobludiště na druhé straně. Předal odznak starému mnichovi s vráskami na čele a ten ho zběžně překontroloval v již známém přístroji.

Trenér prošel chodbou se sochami a pak se ocitl v síni dokonale kontrastující s tou předchozí. Celá byla jednoduchá a prostá téměř bez moderních vymožeností. Uprostřed ní

se navíc rozkládala vysoká strmá sopka v níž bublala horká láva. Jinak se v síni dala objevit už jen socha Charizarda s křídly do široka rozpřaženými, nohami zvedající se nad zem, kostnatou hlavou s pootevřenou tlamou v níž se leskly neuvěřitelně děsivé tesáky připravené rozdrtit každého, kdo by se jen přiblížil a ohromnými pařáty zakončenými ostrými drápy, které by rozsekali i Golemův krunýř po zatvrzení. Jinak již v síni nebylo nic. vlastně až na skoro čtyřicetiletého polykače ohně sedícího u malého táborového ohýnku a kouř vyfukujícím Torkotalem po boku.

Mladík mu dal zkontrolovat další odznak a pak rázným pochodem přešel do posledního, osmého sálu a nastoupil na jezdící plošinku s nakreslenými černými šipkami a nechal se jí odmrštit na další, která ho poslala na zastavovací čtverec, kde musel opět najít správnou odmršťovací plošinku. Teprve po deseti minutách jízdy na jisto, se trenér dostal k větrem ošlehanému trenérovi s velkým bičem v ruce oblečeným do jednobarevné rudé kombinézi se sportovními botami značky Pokedidas a bílými rukavičkami na strupovatých rukách. Po jeho boku stál zuřivě vypadající Rhydon s nepříjemným výrazem ve tváři.

„Odznak“! rozkázal hlídač panovačným tónem a povýšeně se pousmál.

Trenér mu odznak bez nejmenší známky úleku podal a když i po osmé super dokonalý detekční přístroj označil odznak krátkým pípnutím a zablikáním obrazovky: Ověřeno-odznak je oficiálním Pozemním odznakem, vstoupil trenér do již poslední chodby se sochami a již známými nápisy. Tam se však na okamžik pozastavil a rukou v kapse nahmatal patnácticentimetrový podivně zabarvený přístroj…