Mewtwoova dobrodružství

13.Spojenci a nepřátelé

Z Mewtwoovi ruky natažené proti veliteli nechvalně známého týmu Rakeťáků, Giovannimu, vylétl ničivý psychický paprsek zářící jako stovky smaragdů v jedné dlouhé linii a zpřetrhal tím pochybnou dohodu mezi nimi. Jejich povahy se poprvé naplno střetli a to s nevídanou prudkostí. Giovanniho plán jeho vlastní vinnou selhal. Vlastně to ani nebylo možné jinak. Oba dva zloduši ač jeden pokémon a druhý člověk se svými povahami nesmírně podobali. Byli oba krutí a nelítostní. Bavilo je sledovat utrpení a zkázu. Chtěli ničit, zraňovat a zabíjet často jen tak pro zábavu. Jejich inteligence patřila mezi ty nejvyšší, ale jejich skutečné povahy by sotva splňovali ty nejnižší představy o chování. Oba ale uměli své skutečné charaktery mistrně zakrýt a přetvařovat jak téměř nikdo na světě. Nemohli proto žít spolu a bojovat na jedné straně. Každý z nich chtěl být vůdce a když nedostal, to co chtěl, stal se ještě vznětlivějším než normálně. Nemohli stát bok po boku na jedné straně a bojovat jeden pro druhého, protože by nejraději všechno získali pro sebe a toho druhého až by pro ně nebyl už k ničemu, odklidili z cesty, přičemž by neváhali použít i ty nejstrašlivější metody jakých byli schopni. A právě proto stačilo jen velmi málo a ve chvíli, kdy jeden z nich na okamžik přestal kontrolovat svoji zrůdnou povahu schopnou všemožných úskoků. aby mezi sebou rozpoutali souboj na život a na smrt.

„Psychický paprsek“!vykřikl Mewtwo znovu a vyslal proti Giovannimu další z repertoáru svých smrtících útoků. Giovannimu se však podařilo na ocelovém chodníku, který byl postaven okolo celého sálu ohromné rozlohy téměř u stropu, na němž několik metrů nad Mewtwoem stál uskočit k malému stolku se složitým řídícím pultem. Mewtwo však byl rychlejší. Jediným zmatením roztavil stolek i s řídícím panelem na žhavou tekutiny rozleptávající další části ocelového chodníku. To už ale Mewtwo skutečně zuřil a střílel psychické paprsky po celém sálu. Chodník z oceli se celý začal tavit a rozleptávat.

Giovanni se vrhl k super dobře zabezpečeným dveřím.

„Nemáš šanci, slizký Ekansi“! křičel za ním Mewtwo a pak vyslal na Giovanniho zamtení. Útok zasáhl Giovanniho ruku a Giovanni se skácel těsně přede dveřmi.

„Ááá!“zařval bolestí.

Mewtwo se jen krutě zasmál a vznesl se z podivného trůnu do vzduchu: „Teď zemřeš!“ namířil obě paže na Giovanniho, který se stále svíjel na zemi těsně vedle dveří. Ten se však z posledních sil vymrštil a otiskem nezraněné ruky otevřel ocelově šedivé dveře. Převalil se do nich a rychle zadal kód. Ve chvíli, kdy se doplazil do místnosti vedle Mewtwoova sálu, prolétl těsně nad ním smaragdově zelený paprsek a prorazil střechu budovy, která se kolem Giovanniho začala sesypávat.

„To néé!“ řval.

Mewtwoův hněv však stále sílil jak hněv sílil hroutilo se celé rakeťácké impérium a ničilo vše, co Giovanni a jeho společníci budovali, aby ovládli pokémoní svět.

***

Půl kilometru od Vítězné Jeskyně zatím docházel muž v malé helikoptéře pracující s podivně zbarveným přístrojem k překvapivým závěrům.

„Tak a mám to! Právě jsem zjistil, že pokud překryji všechny tři barvy vycházející z těch tří míst spojených legendou o super silných ptačích pokémonech, získám jakýsi světle růžový odstín. Ten samý odstín nyní vysílají sluneční paprsky na pokémoní svět. Ovšem vysílají je jen díky speciálnímu úhlu, pod kterým se nachází ten nebo to, co je vyzařuje. To však není vše! Pomocí několika složitých rovnic jsem vypočítal barvu toho, co je vytváří a zjistil jsem o něco tmavší odstín růžové. Když jsem pak ale spojil první tři barvy s tou poslední, získal jsem unikátní grafickou barvu, která za dosud neznámým okolností září jinak, než by se u takové kombinace předpokládalo. Jde o středně tmavý odstín fialové. Stejně jako ostatní barvy jež jsem před tím jmenoval, je i tato barva silová a velmi impozantní. To, že je silová znamená, že ji musí vydávat nějaký tvor přímo svojí schopností a tudíž pravděpodobně pokémon. Bohužel z dosud známých více jak 320 druhů pokémonů včetně jejich evolucí, nelze vybrat takového, který by byl schopen tuto záři vydávat či ji alespoň okopírovat nebo napodobit. Ale i přesto mám podezření, že vím o koho jde. Ovšem pokémon, na kterého právě teď myslím, nepatří mezi oficiálně uznané pokémony, protože ho dosud nikdo nikdy nikde neviděl. Ať tedy jde o jakého pokémona chce, já se jím prozatím nebudu zabývat. Důležité, ale je zjištění, že jsem vysledoval ten zajímavý silový odstín fialové barvy. Měl jsem štěstí, jelikož jde pouze o jediné možné místo a to ještě ve více než přijatelné blízkosti odtud a také dostatečně blízko od naší centrály. Konkrétně jde o část hornaté oblasti poblíž Chromového města a to na severozápad od něj. Z naší Chromové základny by jsme se tam mohli i se všemi přípravami a plány dostat ještě dnes. Já si chci, ale ověřit ještě pár věcí než tam vyšleme více našich jednotek ověřit za pomoci pár nejlepších členů našeho uskupení. Předpokládám totiž, že půjde o ještě trochu složitější případ. Takže je vám jasné co máte udělat“? domluvil konečně muž do ve vrtulníku do mobilního telefonu.

„Ano!“ zněla odpověď.

„Tak dobrá, zjistěte za pomocí jen pár mužů, co a jak a já se vám pokusím pomoci také“, zakončil muž a chystal se mobil vypnout. Náhle ale jeho zrak upoutalo cosi na Vítěznou jeskyní a muž ztuhl. Zíral chvíli na rozlehlou několikapatrovou horu a pak pilotovi krátce poručil: „Leťte k Vítězné Jeskyni! A rychle“!