Mewtwoova dobrodružství

17.Master ball útočí

Articuno padal do hlubin safírově se blyštícího moře a padesát metrů nad ním se Mewtwo posměšně smál jeho bezmocnosti. Už se chystal dalším útokem souboj definitině ukončit a vyřadit tak navždy strážce ledu a vody. Bylo mu jedno, že by tím narušil rovnováhu natolik, že by mohla začít vysychat moře. Přál si jen ničit! Chtěl se světu pomstít za to, že mu dal tak zrůdnou podobu. Chtěl se pomstít za to, že je klon. Chtěl se pomstít za jejich bezcitnost a povýšenost nad ním. Bylo mu jedno, že by mohl způsobit věci tisíckrát horší než je křivda na něm.

I proto napolo omráčil Articuna a už natahoval ruku, aby se ho zbavil definitivně. Doutnala v něm jakási strašlivá touha vše ničit a rozvracet. Pomalu mu víc a víc zachvacovala podvědomí a pomocí jeho geniálního mozku se uskutečňovala. A Mewtwo kvůli ní zuřil stále více a více. Potřeboval ničit! Zažil už tolik zklamání v lidském světě! To byl důvod proč potřeboval ničit. Aby se se zklamáními vyrovnal a zapomněl na ně. A tímto zabíjením a rozbíjením všeho kolem něj navíc cítil jakési uspokojení. Myslel si, že když bude pomocí svých schopností proměňovat na prach vše živé i neživé kolem sebe, že jednoho dne bude konečně spokojený a pomstěný. Začínalo se mu to ale vymykat z rukou. Čím víc totiž ničil, tím větší touhu měl, vše ničit i na dále. Ale hlavně ničit toho ještě víc než dosud a ještě strašlivěji!

Proto když napřáhl ruku, aby z ní vyslal na legendárního pokémona Articuna smrtící psycho paprsek ani na okamžik nezaváhal a útok vykonal. Fialový paprsek vyletěl ohromnou rychlostí na sotva šedesát metrů vzdáleného Articuna bezmocně padajícího do moře. Nekompromisně se velkou rychlostí přibližoval ke svému safírově modrému cíli, ve kterém dosud zůstával život. Už do zásahu zbývalo necelých dvacet metrů. Fialový pruh světla již nemohl minout. Articuno se snažil nasadit své poslední síly k úniku před paprskem. Ale marně. Podařilo se mu pohnout sotva o centimetr. Nemělo to žádný význam. Fialový paprsek psychické síly už byl jen dva metry od něho. Articuno zavřel oči.

Náhle se pod Articunem cosi kmitlo. Vypadalo to jako červený blesk. Kmitlo se to pod ním přímo světelenou rychlostí a nabralo ho to na svůj rudý hřbet.

„Vríí“ ( Děkuji, Ti Moltresi.) , zašeptal Articuno a Mewtwovi zazářily oči zlostí.

Tak vy takhle! zařval a mrštil po Moltresovi Matoucí kouli. Moltresovi se jí však naštěstí podařilo vyhnout.

Articuno už mezitím zase dokázal vzlétnout. Majestátně zakroužil sto metrů nad Mewtwoem a v té výšce pak dál vyčkával. Mewtwo se po něm už neohlížel. Systematicky začal útočit na ohnivého Moltrese.

Zmatení! vypustil jeden ze svých silných útoků.

Moltres ohnivou rychlostí útoku uhnul a z křídel vytvořil ohnivá pouta do nichž chytil Mewtwoa. Ten se jich však hravě zbavil a Psychickým paprskem poranil legendárnímu ptákovi ohnivé křídlo. Ani Moltres však nečekal a rovnou ze zobáku vypustil Plamenomet, kterým Mewtwoa naplno zasáhl. Tentokrát se už Mewtwo mírně zapotácel, ale pak zakřičel: Obnova! a zranění ze super silného útoku zmizela.

To už se však Mewtwo naštval. Pomocí telepatie sevřel Moltrese fialovou září a takto spoutaného a stejně jako předtím Articuno, bezmocného, ho vrhl vší silou do moře.

Ač byl Moltres legendární pokémon a navíc vládce jednoho ze živlů, teď ho moře mohlo navždy uhasit jako každého ohnivého pokémona. Moltres byl pevně spoután Mewtwoovou psychickou silou a tak se nemohl nijak vzepřít. Pokusil se celý rozpálit, ale fialová pouta byla silnější. Moltres nevydal ani jiskřičku.

Mewtwo se jen zasmál a otočil hlavu vzhůru na kroužícího Articuna. Po té natáhl kostnatou ruku a vyslal z ní dlouhý paprsek vypadající jako ruka, jímž legendárního Articuna uchopil a přitáhl ho k sobě.

Nikdy mě nedokáže porazit a každý kdo se o to pokusí za to tvrdě zaplatí! zařval Mewtwo a pěstí zasáhl Articuna až mu natrhl safírové křídlo.

Moltres se zatím přiblížil k moři na deset metrů. Bezmocně se díval na Articuna, s nímž se teď Mewtwo chystal definitivně skoncovat.

***

Mew se zatím zmítal v sevření jedového Sevipera. Trenér si zatím zvolil ještě projistotu Umbreona, který kolem bezmocného Mewa vytvořil silový temný oblouk neprodyšně doléhající na hliněnou zem pokrytou zelenou trávou a pestrobarevnými květy. Pak teprve natáhl ruku s Masterballem. Mew se ze všech sil snažil se jakkoliv vymanit ze Seviperova sevření. Nešlo to! A i kdyby se to podařilo, byla tu ještě neprodyšná Umbreonova clona.

Mew se pokusil uvolnit ze Seviperova sevření útokem. Zasáhl Sevipera do jeho hadí hlavy silným Zmatením. Seviperův stisk mírně povolil. Mew se bleskurychle vysmekl a pokusil se najít jakoukoliv malou skulinku v temné cloně.

Trenér už zatím pečlivě zamířil. Jeho ruka se ještě více napřáhla. Trenér prudkým pohybem švihl mistrovským pokeballem a ten majestátně proletěl vzduchem. Vzdálenost trenéra a Mewa byla téměř dvacet metrů, takže trenér musel mít velmi silnou ruku, aby dohodil. Bohužel, tu měl a Masterball se tedy nebezpečně blížil k Mewovi snažícímu se napínajíc maximum svých schopností k proražení temné clony. Kdyby měl alespoň čtvrt hodiny času, jistě by dokázal pomocí svých schopností clonu několika útoky prorazit. Jediným útokem to však nedokázal.

Masterball se zatím stále více a více přibližoval k cloně. Mew už neměl šanci. Masterball měl dosah několika metrů a tak pro něj nebyl problém pokrýt celou plochu temné clony, pod níž bojoval o svobodu Mew. Metr za metrem se pokeball přibližoval a Mew se už jen přikrčil na co nejvzdálenější stranu temného půlkruhu. Pokusil se ještě Mega ránou prorazit černošedý štít, ale marně! Masterball byl už jen půl metru od půl kruhu.

Trenér s napjetím sledoval zda se mu podaří Mewa chytil. Nevěděl totiž zdali nevládne nějakou antipokeballovou mocí, díky níž by nešel chytit. Mew to však věděl dobře. Dosud existoval pouze jediný druh pokeballu jímž ho šlo chytit a jeden exemplář tohoto druhu se k němu právě přibližoval.