Mewtwoova dobrodružství

25.Tlačítko Zkázy

Na břeh konečně dorazili všichni trenéři z ran jim tekla krev a ze šatů voda. Když si trochu odpočinuli a uvedli k vědomí i poloutopeného trenéra, začali se postupně trousit k starobylému hradu.

Jeden po druhém vstupovali i s šesti pokebally kolem pasu do prostorného sálu s fontánou. Poslední se dobelhal málem utonulý trenér podpíraný svým Persianem.

Ve chvíli kdy dosedl, se rozevřeli ohromné rezté ocelové dveře a do sálu vstoupila sestra Joy. Ash hned na první pohled poznal, že to je ta, která byla unesena z Cinnabaru a po celém ostrově nyní visí plakáty s jejím obrazem a odměnou za nalezení.

Sestra Joy jevila známky ospalosti a ochablosti, ale i přesto když vstoupila do sálu, vlídně se usmála a milým hlasem řekla: „Nejlepší trenér světa vás očekává. Dostavte prosím do arény mistra světa.“ Po té odkráčela nechala pootevřené dveře.

Gary Oak vstal z kamenné lavice na níž seděl jako první. Důstojně došel až k ohromným ocelovým vratům, které sestra Joy pootevřela a když viděl, že se za ním postupně trousí i další trenéři včetně poloutopeného, vstoupil do arény, v níž se měl setkat s nejlepším pokémoním trenérem světa. Hned za ním vkročil Ash Ketchum a v patách za ním pikachu.

Za nervózním Pikachuem se ploužila jakási dvojice trenérů, za nimiž šla asi třicetiletá trenérka.

Gary Oak, když vstupoval do arény očekával zářící supermoderní arénu s neuvěřitelnými možnostmi a všemožnými vymoženostmi. To čeho se však dočkal ani zdaleka neodpovídalo jeho představám.

Gary Oak s již osmi odznaky, které ho opravňovali jít do pokémoní ligy vstoupil do potemnělé arény s ocelově šedými zrezavělými stěnami, která vypadala jako ohromná stará tělocvična bez oken a zastavil se. Pomalu se rozhlédl. V celé aréně nebylo jediné okno a snad jen na opačném konci arény bylo možné rozeznat jakýsi přístroj. To však bylo vše nic víc tu možné najít nebylo.

Vzhled arény však nepřekvapil jen Garyho Oaka, ale i všechny ostatní trenéry. Ti se teď vyjeveně rozhlíželi po rozsáhlé aréně a užaslými pohledy zkoumali každý detail. To ale netušili, že to co vidí teď je oproti dalším překvapením tohoto večera úplná nuda...

***

Velitel elementární jednotky zatím dál bezmocně zápasil se Seviperem. Po stisku tlačítka Giovannim se však situace ještě zhoršila. V aréně pod velitelem elementární jednotky se mocně zablesko, ale to byl jen začátek. Ze stropů náhle začali padat elktrické blesky a ty ničily vše pod nimi – jak členy elementární jednotky, tak rakeťáky, ale hlavně se zaměřovali na Laprase, který jim bezmocně vyhýbal a ještě se pokoušel vrhací centrum blesků zasáhnout ledovým paprskem.

Toho zmatku naštěstí využil Sableye a zarazil proud ohně pálící Skarmoryho a dalším útokem se mu podařilo ochromit Sevipera.

To už však Giovanni sáhl po dalším pokeballe, z něhož vyletěl ohromný Nidoking schopný rozdrtit menší město. Jediným úderem ruky rozdrtil plochou střechu stadionu, tak že zasáhla Skarmoryho přímo do obličeje. Po té popostoupil o jediný krok a vyslal dolů supersilný Hyperpaprsek, který na podlaze Stadionu vytvořil ohromný kráter a způsobil omráčení Laprase.

Zatím se už Giovanni rozběhl ke svému vrtulníku. Ještě než naskočil na Crobata, vrátil do pokeballu Sevipera a pak na Crobatovi zamířil k vrtulníku.

Skarmory ale Crobata zarazil prudkým mávnutím křídlem. Ten byl však už jen pár metrů od vrtulníku, takže s vypjetím všech sil z něho Giovanni vyskočil a zachytil se o dolní kraj vrtulníku. Po té hbitě vyšplhal po laně, které mu hodil pilot a mávnuutím ruky dal pokyn k odletu.

Vrtulník se kymácivě zvedl ze svého stanoviště a Giovanni se vítězoslavně zasmál: „Tak jsem tě přeci jen přelstil!“

Dole se zatím začala situace obracet ve prospěch elementární jednotky. Elektrické výboje blesků se už trochu ztlumily, takže když dovnitř vtrhli další posily elementární jednotky, podařilo se jim dostat už asi pětadvacet strážců rakeťáků do pozice, kdy už nemohli nijak moc škodit.

Giovanni se však asi patnáct metrů od budovy stadionu otočil směrem k veliteli elementární jednotky a namířil na něj ovladač. Jeho dlouhé prsty nahmataly správné tlačítko na němž se rýsovalo velké Z jako Zkáza.

„Ne“! zařval velitel elementární jednotky a zuřivě mával na Sableyeho, aby zasáhl. Giovanni však byl rychlejší. Z třiceti metrů nad stadionem stiskl ono tlačítko Zet aniž mu v tom měl kdokoliv šanci zabránit.