Náš příběh

Kapitola XIX.

Den: devátý - kolem poledne

Mise: tak co se asi tak dělá na stadionu… XD

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag, Absol

Vypadalo to, že mě čeká další den doslova nabitý událostmi. A nejen to... Ale když jsem odcházel ze střediska, ještě jsem nic nevěděl. Měl jsem v hlavě jenom to, že musím honem za Gardi, která už čeká na stadionu ^^ A tak jsem se tam po asi hodinovém trmácení plzeňskou MHD také dostal. Čekalo mě plno překvapení... plno super překvapení :)

Stadion tvořila velká, fialovo-zlatá polokoule, podepřená sloupy. Na kulaté střeše bylo vyobrazeno plno psychických Pokémonů, za chůze jsem zahlédl Kirliu, Abru a Kadabru, Wobuffeta s několika Wynauty, Exeggcutora a Girafariga. Jak jsem se tak blížil po upravené cestě ke stadionu, zahlédl jsem v okolí i několik trenérů s převážně psychickými Pokémony – nějaká Kadabra tam na příkaz své trenérky ohýbala lžíce, vysoký Xatu předpovídal budoucnost a měl jsem pocit, že jsem zahlédl okolo prolétnout i vykřičníkového Unowna, ale to si nejsem jistý...

Než jsem vstoupil do dveří stadionu, rozhlédl jsem se ještě jednou po okolí. Ve fontáně poblíž se koupala Staryu a z fontány pilo vodu několik čiřikajících Natu... Tolik psychických Pokémonů pohromadě jsem neviděl ani v seriálu, natožpak naživo. Neodolal jsem a udělal jsem pár fotek. Pak už jsem otevřel dveře a vešel dovnitř.

Gardi jsem poznal z dálky. Rychle jsem k ní doběhl a pořádně jí hugnul :) Byl jsem rád, že zas jednou vidím někoho známého – Filíska, Lapráska a Sui jsem opustil asi před dvěma dny a už se to zdálo jako věčnost. Zase jsem jednou úplně vypustil z hlavy trable s Ho-ohem a týmem Sky a věnoval se tomu příjemnějšímu ^^ Gardi mi ve zkratce odvyprávěla, jak a proč se ocitla tady a ukázala mi černo-bílý MysteryBall. Takže ona taky... Abych nezapomněl, podepsala můj PremierBall od Hiro a Iana a slíbila, že mi odvypráví celý svůj příběh dopodrobna hned, jak získám odznak. Ta mi tedy věřila XD

„Kde je zdejší leader?“ zeptal jsem se. „No, zrovna jsem ti chtěla říct, že už jde... myslím, že budeš velmi překvapený, Mistiane,“ řekla Gardi a mě v tu chvíli přepadl dojem, že u její hlavy se objevila obrovská kapička.

„Proč bych měl být-„ – slovo ‚překvapený‘ jsem už neřekl. Ze dveří za Gardi totiž vyšel trenér Plzeňského stadionu, Samuel. A já měl pocit, že se dívám do zrcadla. Ano, tak moc podobný mi byl. Jistěže by se našlo pár odlišností – tak například neměl brýle a měl větší, modré oči. Byl oblečený tak, že vypadal jako velký Chimecho; a když jsem se tak pozorně díval, jeden živý Chimecho byl obtočený kolem jeho krku.

A to ylo teprve první překvapení. Ale nepředbíhejme... „Ahoj, já jsem Mistian. A ty jsi moje dvojče, jak tak koukám,“ usmál jsem se a stiskl jsem mu ruku. Stisk opětoval. „Dvojče zrovna ne, ale jsme si hodně podobní, to je pravda,“ řekl a já se na okamžik topil v modrých očích... záchranný kruh mi hodila Gardi. „Mistí, asi je jedna věc, kterou bys měl o zdejším stadionu vědět.“ „Ano?“ „Zápasí se tady jenom dva-na-dva.“ „Ale vždyť trenér je tu jenom jeden, ne?“ otočil jsem se na Samuela. „Ano. Ale to není problém,“ odpověděl a pokračoval. „Mým partnerem jsou vždy ti, kteří se zajímají o psychické Pokémony a chtějí je chvíli pozorovat, studovat a tak. A vypadá to, že Gardi tu ještě chvíli zůstane...“ S těmito slovy vzal Gardi za ruku a propletli své prsty. Pak jí dal pusu na tvář. Oba se usmáli a podívali na mě. Tak fajn, pomyslel jsem si, alespoň že je Gardi šťastná, když už... no nic. „A... eh...“ úplně jsem ztratil slova. „Ano?“ podívala se na mě moje skoro dokonalá kopie. „Ale já nemám partnera na zápas,“ došlo mi. „Chyba,“ řekla Gardi. „Tvůj partner na nás čeká v místní psychické restauraci. Měli bychom se tam přesunout.“ S óčky místo očí jsem souhlasil.

Restaurace byla, jak jinak, v psychickém stylu. Místo číšníků tu byli Mr.Mimeové a zdejší jídelní lístek obsahoval takové specialitky, jako Gardevoiřin mléčný koktejl nebo Mewovu palačinku. Jenže já se rozhlížel po tom, kdo by měl být mým partnerem v zápasu proti Gardi a Samuelovi. A když jsem toho dotyčného člověka spatřil, věděl jsem, že to je on. Moje srdce vynechalo několik tepů. Díval jsem se totiž na svého bratra.

O minutu později jsme už všichni seděli u stolu. A já pořád rozdýchával všechno, co jsem se za poslední půlhodinu dozvěděl. Už toho na mě bylo zase moc. Když nám v kuchyni vyřizovali naši objednávku, řekl jsem: „A teď všichni povídejte. A hezky popořadě. Gardi, začínej.“

Den: devátý – brzké odpoledne

Mise: tak co se asi tak dělá na stadionu… XD

Tým: já, Gardi, Samuel a můj bratr Marek

Pokémoni: Torchic, Poliwag, Absol