Náš příběh

Kapitola XXII.

Den: devátý, večer, něco kolem 20:00

Úkol: vstřebat všechno, co mi Gardi právě řekla… a pak si popovídat s bráchou

Kdo je se mnou: Gardi, Samuel, Marek.… Týna někde trénuje na Contest

„Týjo, Gardi,“ řekl jsem, když Gardi dovyprávěla. „Tak to je něco. Ale teď bych si ještě rád promluvil s bráchou, a to o samotě, takže pokud se nebudeš zlobit…“ „Jasně že ne, Mistí,“ usmála se na mě Gardi a oba jsme se podívali na mého bratra, který se Samuelem diskutoval o psychických Pokémonech. „Ale nezapomeň,“ chytila mě za paži, „on neví, že existuje nějaký jiný svět. A Samuel taky ne.“ „Neboj, myslím na to celou dobu,“ uklidnil jsem ji a o dvě minuty později už jsme se s bratrem procházeli po parku u stadionu. Rychle se stmívalo.

„Brácha…“ řekl jsem a zarazil jsem se. Bylo to tak moc těžké… Osobně jsem s ním nemluvil víc než osm let… „Co je, skřete?“ zazubil se. „Ale nic. Jen se bojím, jak to zítra zvládneme,“ pokrčil jsem rameny. „No tak o to se bát nemusíš,“ řekl a myslel si, kdoví jak mě uklidnil. V tu chvíli mě ale něco napadlo. „A jaký máš vlastně Pokémony? A neříkal jsi mi tuhle náhodou do videofonu, že nezápasíš?“ „Chyba. Říkal jsem, že nemám čas zápasit.“ „No dobře… a co tví Pokémoni?“ „No ty jsi ale nedočkavej…“

Došli jsme na malé prostranství, zpola přikryté korunami vysokých stromů. I tak jsem si ale nemohl nevšimnout měsíce v úplňku, který nám pomalu vycházel nad hlavy. Marek se opřel o strom a vytáhl několik malých Pokéballů. Vlastně to nebyly jenom Pokébally. Měl tam i Greatball a Ultraball. A taky Parkball a Premierball. Zajímavá sbírka. Jako první vzal do ruky Pokéball. „Tak tohohle Pokémona jsem si chytil v Americe.“ Zalapal jsem po dechu. Můj bratr si přece nemůže pamatovat co bylo před tím, než se reality propojily! „Co tak zíráš? Vždyť snad víš, že jsem byl v Americe, abych tam studoval adaptaci nových druhů Pokémonů do životního prostředí.“ „Jo, jasně že vím,“ kývnul jsem a vydechnul jsem. „Tak sleduj.“ Hodil Pokéball a ven vyskočil šedivý slon, akorát že asi desetkrát zmenšený. Donphan. „Původně to byl Phanpy. Ale vyvinul se,“ řekl bratr a bylo vidět, jak je na Pokémona pyšný. „A teď tenhle...“

O deset minut později jsem znal všech pět bratrových Pokémonů. Donphana, Grovyla, Whismura, Rapidashe a Teddiursu. Všichni vypadali, že jsou dost dobře trénovaní. ale ten Rapidash mi učaroval. Jako smyslů zbavený jsem si pohrával s jeho ohnivou hřívou, a kupodivu mě nepopálil. „Adame, jsi ok?“ zeptal se bratr a já se rychle probral. „Ale to víš že jsem, jen jsem se zamyslel.“ „Tak přemejšlet přestaň a radši mi ukaž tvoje Pokémony,“ pobídnul mě. Pokrčil jsem rameny a otevřel tři Pokébally. Torchic, Poliwag a Absol vyskočili ven. Všechny jsem je pohladil a pozdravil a oni se pak odebrali seznámit se s ostatními Pokémony.

„Tak, a se kterými z nich budeme teda zítra zápasit?“ zeptal jsem se. „Rapidash a Absol by mohli vytvořit hodně zajímavej tým, nemyslíš?“ navrhnul Marek. „No, to teda určitě,“ souhlasil jsem. „Dobře. Budeme zápasit s těmahle dvěma.“

Vrátili jsme se ke stadionu. Tam už na nás čekali Gardi, Samuel a... Týna o.O „Zavolala jsem Týně, dal jsi mi na ní číslo, pamatuješ?“ usmála se Gardi. „A tak, takže vy už se znáte,“ usmál jsem se. „Ano, známe,“ přikývla Týna. „A já za celou tu dobu hezky vytrénovala svého Meowtha. Naučil se Pay Day, takže už vím, co předvedeme na dalším Contestu.“ „Páni, gratuluju,“ řekl jsem obdivně. „A to není všechno; Gardi mi slíbila, že mě zítra po vašem zápase zavede na nějaké místo, kde se pěstují bobule,“ řekla Týna. „Vlastně bychom mohli jít všichni, co říkáte?“ zeptala se nás Gardi. „Já půjdu rád,“ řekl jsem nadšeně a podíval jsem se na bráchu. Ten zavrtěl hlavou. „Promiňte, ale přece jenom mi je o deset let víc než vám a mám jiný starosti...“

Dnešní noc jsme přespávali na stadionu. Samuel nás nechal v jednom z pokojů pro hosty. Tedy abyste rozuměli, nechal tam mě, Týnu a bráchu. On a Gardi odešli někam jinam ^^‘ Týna a můj bratr už byli docela unavení a tak si šli lehnout, ovšem já využil počítače, který byl na stolku pod oknem a po devíti dnech, co jsem odešel z domova (mimochodem připadalo mi to jako děsně dlouhá doba) jsem se připojil na net.

Přihlásil jsem se na ICQ a čekal jsem, že uvidím alespoň někoho známého, někoho s kým bych mohl probrat současnou situaci. A hele, Ender. Tak tohle jsem nečekal.

[22:15:12] Mistian: Endere? o.O

[22:15:29] Ender: Mistiane?

[[22:15:47] Mistian: No hurá, konečně někdo, s kým můžu pořádně mluvit.

[22:15:58] Ender: Ano? Co se děje?

[22:16:14] Mistian: To jsou mi dotazy –‘ Vypadá to, že o prolnutí realit ví víc známých Pokémonů.

[22:16:27] Ender: Už jsem si taky všiml. S pár tvory jsem už mluvil.

[22:16:32] Ender: Počkej.

[22:16:48] Ender: Říkal jsi “prolnutí realit”? Kde jsi na to přišel? Já měl za to, že se prostě “změnil” svět.

[22:16:59] Mistian: To by bylo na dlouho. Lepší to bude probrat osobně.

[22:17:13] Ender: Kde teď jsi?

[22:17:26] Mistian: V Plzni. S bráchou, Gardi a místním gym leaderem. A ty?

[22:17:44] Ender: Já jsem na severu. Počítám s tím, že další odznak chceš získat v Karlových Varech, že?

[22:17:52] Mistian: Jojo, uhodnuls.

[22:18:08] Ender: Tak se tam setkáme. Teď jdu, mám ještě pár věcí na práci. To víš...

[22:18:11] Ender signed off

Také jsem se odhlásil a řekl jsem si, že přece jenom bude lepší, když o Ho-ohovi a tak bude vědět ještě někdo... ale to zatím pustím z hlavy. Zítra mě čeká zápas o můj druhý odznak.

Den: devátý, půl jedenácté v noci

Úkol: získat psychický odznak a pak se vypravit do Karlových Varů za Enderem (a samozřejmě pro další odznak)

Kdo je se mnou: Marek a Týna... Gardi se Sammym jsou někde v háji XD