Náš příběh

Chapter 24 - Can't Beat the Heat

„Absole,“ řekl jsem potichu a objal kolem krku pokémona, který mi zachránil život. Několikrát jsem ho pohladil po hebkém kožíšku na zádech. „Jsi připravený?“. Absol se na mě podíval a několikrát zopakoval pár slabik svého jména. „Tak fajn,“ kývnul jsem a přitom si nehezky pomyslel, že tentokrát se snad legenda o neštěstí přinášejícím Absolovi nevyplní...

„Můj pokémon bude Rapidash!“ vykřikl Marek a hodil před sebe pokéball. „A já si volím Absola!“ řekl jsem já a můj pokémon vyběhl vpřed a postavil se po boku Rapidashe. Byla to opravdu zajímavá dvojce, to se musí uznat. Rapidash nervózně podupával a hrabal kopytem po zemi, Absol se zase s ledovým klidem díval na Gardi a Sammyho, kteří stáli proti nám.

„Naši pokémoni budou samozřejmě Gardevoir a Chimecho,“ oznámil Samuel a oba dva vyslali své pokémony vpřed. Na Gardevoir byl úchvatný pohled – její bílá sukně se vlnila, jako by foukal lehký větřík a červený roh na hrudi se blýskal. Chimecho poletoval sem a tam a jemně u toho cinkal, jenže já se nechtěl nechat zmást – pokémon trenéra stadionu bude určitě hodně zkušený.

„Zápasíte o spirit badge. Zápas nemá časové omezení. Prohrává ta dvojce, jejíž pokémoni nebudou schopni pokračovat. Během zápasu se nesmí používat žádné léčivé ani jiné prostředky. Povoleny jsou pouze předměty, které pokémoni drží u sebe. A teď... můžete začít!“ Rozhodčí odmávla vlaječkami začátek zápasu.

„Absole! Slash na Chimecha!“ vydal jsem ze sebe první příkaz k útoku. Absol se rozeběhl a dřív, než Chimecho stačil odcinkat pryč, seknul ho drápy. „Jsme na řadě! Gardevoir, Hidden Power na Rapidashe!“ vykřikla Gardi. Gardevoir zavřela oči a natáhla před sebe ruce. Objevily se dva točící kruhy, vytvořené z malých světélek. Gardevoir otevřela oči a hodila světélka na Rapidashe. Když se ho dotkly, tak vybouchly.

Bratrův Pokémon byl však hodně dobře trénovaný a proto nebylo znát, že by ho útok nějak hůře zranil. „Rapidashi!“ zvolal Marek. „Zaútoč Overheatem na Gardevoir!“. Rapidash si odfrknul a plameny na jeho zádech vyšlehly do trojnásobné délky. Zahrabal kopytem a vyrazil vpřed. Gardevoir se však teleportovala pryč. Rapidash dorazil na místo, kde předtím stála a zmateně se rozhlížel.

„To jste nečekali, co?“ zasmála se Gardi. „To tedy ne,“ zamumlal jsem potichu. „A to hlavní teprve přijde,“ řekl Samuel a v očích mu zablýskalo. „Naše specialitka... Chimecho, Rain Dance!“. Vykulil jsem oči. Rain Dance? Vodní útok, který prakticky nic nedělá? Tohle se mi nelíbilo...

Chimecho začal jemně zvonit, ale během pár sekund zvonění hodně nabralo na intenzitě. Nad zápasištěm se roztáhl černý mrak a začalo pršet. Rapidash i Absol byli promoklí na kost. Byl jsem na řadě. „Absole, Bite na Gardevoir!“ Absol se rozeběhl a otevřel tlamu. Teď už se Gardevoir teleportovat nestihla. Absol skousl.

Gardevoir zavřela oči bolestí. „Mistiane!“ vyjekla Gardi. „Tohle jsi dělat neměl. Thunderbolt!“ Z té červené věci, kterou má Gardevoir na hrudi, vyletěly dva praskající elektrické paprsky. A mě v tu chvíli došlo, že voda vodí elektřinu. A naši Pokémoni byli silně promočení... Prásk! Můj Absol byl KO a Rapidash se jen tak tak držel. Naštěstí už přestalo pršet.

„Brácha, je to na tobě,“ vydechl jsem a sledoval, co bude dál. Promočený Absol přiběhl ke mě a když jsem ho pohladil po mokrém kožíšku, ještě jsem ucítil slabé elektrické ranky. Asi to byla fakt pecka.

„Neboj se,“ řekl bratr a v očích se mu zablesklo. „Mám ještě jednu tajnou zbraň. Rapidashi, Flame Tornado!“ Flame Tornado? Co to sakra je? Takový útok přece neexistuje! Ale... zřejmě ano.

Z Rapidashe se stala ohnivá koule, která se neuvěřitelnou rychlostí valila na Gardevoir a Chimecha. Než Pokémoni nebo jejich trenéři stačili zareagovat, Rapidash je oba sejmul. Gardevoir a Chimecho byli KO. A Rapidashe to asi taky dost vyčerpalo, sotva se držel na kopýtkách. Ale stál a to je hlavní.

„Vyhrávají vyzyvatelé z Jindřichova Hradce!“ oznámila rozhodčí a mávla zelenou vlajkou směrem k nám.

Slunce zapadalo. Já s bratrem a Týnou jsme stáli před vchodem na stadion, proti Samuelovi a Gardi. „Vyhráli jste,“ řekl prostě Samuel. „Kdyby ten tvůj Rapidash neznal ten prapodivný útok, vyhráli bychom my,“ usmála se Gardi na mého bratra. „Jenže to tak nedopadlo. Oba dva si zasloužíte tohle,“ řekl Samuel a na jeho otevřené dlani se objevily dva naprosto stejné, stříbrno-červené odznaky. „Jsou vaše.“

Gardi jeden z odznaků vzala (vypadaly jako maličcí Chimechové XD) a přišpendlila mi ho na tričko. „Mistiane...“ – „Ano?“ – „Ale nic. Gratuluju,“ usmála se a pořádně mě hugla. Pak hugla i mého bratra a dala odznak i jemu. „A co máme v plánu teď?“ zeptala se Týna. „Co se týká mě, já se vracím zpátky domů, nebo...“ odmlčel se brácha. „Nebo?“ zdvihnul jsem obočí. „To je jedno,“ zamumlal. „Musím letět. Chci stihnout autobus,“ řekl po pár sekundách, kdy vypadal trochu mimo. „Tak se mějte, a hodně štěstí... skřete,“ neodpustil si a poplácal mě po ramenou. Pak odešel pryč.

„A my?“ zeptala se Týna. „My zůstaneme ještě na pár dní tady,“ rozhodnul jsem. „To bude nejlepší,“ kývla. „Přece musím na svátky domů za rodinou.“ – „Svátky? Jaké svátky?“ zeptal jsem se zmateně. „Nedělej si srandu, Mistiane,“ zahihňala se. Fajn, tupost je mi souzena asi nadosmrti. Co nadělám.

Na něco jsem si vzpomněl. Zahrabal jsem v batohu a vytáhl zelenou magnetickou kartu. „A pak musíme zjistit, co s tímhle,“ ušklíbl jsem se. „A pak nás čekají další stadiony a další soutěže...“