|
Náš příběh |
|
Kapitola II. Den: první - poledne Mise: zápasit a také po cestě do ČB navštívit vesnici Polom Tým: já sám Pokémoni: Torchic
Vyšel jsem tedy z laboratoře a podíval jsem se na PokéBall, který jsem držel v ruce. „Pojď ven, Torchicu!“ řekl jsem (vždycky jsem toužil tohle říct) a ven z PokéBallu opravdu vyskočilo oranžovo-žluté kuře, které vypadalo přesně tak, jak jsem si ho představoval. Teprve teď jsem uvěřil, že se náš svět opravdu nějakým zázračným způsobem změnil na PokéSvět. „Ahoj Torchicu,“ řekl jsem a přidřepl si k ohnivému Pokémonovi. „Torch torch,“ prohlásil Pokémon a zvědavě se na mě podíval. „Já jsem Mistian, tvůj nový trenér. Budeš se mnou cestovat a vyhrávat zápasy.“. „Čik tor čik čik,“ prohlásil Pokémon a zamával křidélky. „Bezva,“ řekl jsem a usmál jsem se. „Chceš dovnitř PokéBallu, anebo budeš cestovat se mnou venku?“. „Torch čik,“ zapípalo kuřátko a vyskočilo mi na rameno. Rozhodlo se, že bude venku. „Tak, a můžeme tedy vyrazit,“ řekl jsem si pro sebe. „Mám jít do Českých Budějovic, kde je stadion, tak tam vyrážíme,“ pohladil jsem Torchica.
Po několika minutách chůze jsem se vymotal z J. Hradce a skončil jsem v jakémsi lese, který byl za městem, směrem na České Budějovice. „Tady by mohli být divocí Pokémoni,“ pomyslel jsem si a šlapal dál po cestě, s Torchicem na rameni. Začal jsem přemýšlet o tom, jací Pokémoni by vlastně tady v ČR mohli žít.
V lese bylo poměrně ticho. Jen sem tam se ozval nějaký výkřik Pokémona nebo zvuk padající větve a tak. Najednou mi nad hlavou přeletělo hejno nějakých ptačích Pokémonů. „Škoda, že jsem je neviděl zřetelněji,“ řekl jsem si. „Torch čík čík,“ zakřičel Torchic a seskočil mi z ramene. Vytrhl jsem se z myšlenek a podíval se před sebe. Na cestě stál proti mně Pokémon a vypadal docela rozčileně. Tohohle Pokémona ale přece znám. „Ratatta.“. Ano, byla to jedna z nich, fialová krysa. Torchic se postavil nerozhodně proti ní a čekal na mé příkazy. „Dobře, bude to náš první zápas, Torchicu,“ řekl jsem.
„Ember!“. Torchic se na mě zvědavě podíval, jakože co to ten Ember je. Praštil jsem se do čela. „Vždyť Torchic na pátém levelu Ember neumí, sakra. Tak tedy, Peck.“. Torchic zavřel zobáček a rozběhl se proti Ratattě. Klovl do ní a krysa bolestivě zaprskala. Zacouvala kousek zpátky a pak se rozeběhla rychle proti mému Pokémonovi a narazila do něj. „Pane, ona už umí Quick Attack,“ podivil jsem se. „Torchicu, znova Peck.“. Torchic zopakoval útok a Ratatta utekla. „Byl jsi dobrý,“ pochválil jsem ho a vykročil dál po cestě.
O pár minut později jste mě mohli spatřit, jak stojím na cestě a listuju v mapě. „Dobře, do Budějek musíme přes vesničku Polom a pak přes Třeboň,“ prohlásil jsem. Stromy trochu prořídly a sluníčko začalo pálit. Ocitl jsem se před jakýmsi rybníkem, který byl v lese. Měl průzračně čistou vodu. Hned jsem si vzpomněl na čtvrtý PokéFilm a usmál se. „Že bych se vykoupal?“ pomyslel jsem si, ale pak jsem si to rozmyslel. „Přeci nepolezu do vody, kde může být plno nebezpečných Pokémonů,“ řekl jsem. „Dobře děláš,“ ozvalo se za mnou. Otočil jsem se a uviděl jsem nějakou holku, co tam stála a držela v náručí Pokémona, Marilla. „Jé, Marill, kdes ho vzala?“ zeptal jsem se. „Je to můj první Pokémon,“ řekla a stále se na mě dívala. „Jo, já zapomněl, já jsem Mistian,“ řekl jsem. „A já jsem Kristýna, teda, Týna,“ řekla a usmála se. „Co tu vůbec děláš ty?“. „No, já mám namířeno do Českých Budějovic na stadion pro svůj první odznak,“ řekl jsem. „No to je náhoda, já se vydávám do Českého Krumlova. Mým snem je totiž vyhrát Pokémon Contests, Soutěže,“ řekla Týna. Tak vida, řekl jsem si, ony jsou i tady v ČR. „Tak to pocestujeme spolu, ne?“ řekl jsem. „Klidně, společnost mi vadit nebude. A zdá se, že našim Pokémonům taky ne,“ řekla a ukázala na Torchica a Marilla, kteří se honili po břehu rybníka.
„Docela rád bych si chytil nějakého Pokémona, mám zatím jenom Torchica,“ pověděl jsem, když jsme vyšli na cestu do Polomu. „No, co jsem tak slyšela od babičky, tak tady v okolních lesích jich je plno,“ řekla Týna. „Dobře,“ kývl jsem.
Šli jsme po cestě po louce a zabráni do rozhovoru ani nezpozorovali, že se začíná stmívat. „Hele, už bude tma,“ řekl jsem Týně. „Kde přespíme?“ lekla se. „No, podle mapy je ta vesnice Polom vzdálená ještě skoro den chůze,“ povídám já. „Takže musíme vybalit spacáky a přespat tady, pod stromy v lese.“.
Noc byla jasná a já nemohl usnout. Vylezl jsem i s Torchicem ze spacáku a poodešel jsem kousek dál, na vrcholek kopce, ze kterého bylo vidět do dálky. Posadil jsem se tam a začal přemýšlet o tom, jak bude moje cesta pokračovat a jaké si chytím Pokémony… Torchic mi vylezl na rameno, opřel se a spokojeně usnul. Já se vrátil do spacáku a zalehl taky. Čeká mě perná cesta!
Den: první - noc Mise: směr ČB a pak Český Krumlov, kvůli Contestu Tým: já a Týna Pokémoni: Torchic Vyhrané zápasy: 1 |