Náš příběh

Kapitola V.

Den: druhý - večer

Mise: konečně si už přečíst ty papíry!

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag

Na pokoji, který jsme měli zamluvený přes noc, jsme rozsvítili světlo. Ještě, než jsme rozbalily ony záhadné papíry od záhadné dvojky, vytáhli jsme z batohů několik konzerv s jídlem pro Pokémony a nasypali je do misek. Torchic, Poliwag i Marill si hned šli dát do nosu.

Seděli jsme s Týnou u stolu a konečně rozbalovali papíry. Na nich byla jenom mapa a na ní zakreslený červený křížek. Byla to mapa oblasti okolo města Plzeň. Křížek ležel v údolí, několik desítek kilometrů před Plzní. „V Plzni je další stadion,“ ozvala se Týna. „Pak je další v Karlových Varech a potom je jedna contest, soutěž, a ta je v Ústí nad Labem.“. „No, tak se tam vydáme, a třeba konečně zjistíme, co je zač ten chrám, anebo Tým Sky, žejo?“ zeptal jsem se a Týna přikývla. „Tak, program na několik týdnů máme naplánovaný, a teď si můžeme jít lehnout, ne? Zítra už snad dorazíme do toho Polomu.“.

Ráno jsme tedy vstali a pořád nám vrtaly hlavou včerejší podivné příhody. Začal jsem přemýšlet (^_~). „Tým Sky, to bude někdo, jako byly Magma, Aqua a Rakeťáci ve hrách a v seriálu, to je jasné. Ale po jakých Pokémonech jdou tihle? Sky, to znamená, že to bude mít společného něco s oblohou, s nebem. Ale jací legendární Pokémoni tam žijí? Hm, takže – Articuno, Zapdos, Moltres, Lugia, Ho-oh, Latias, Latios, Rayquaza. A starý podzemní chrám? To by mohlo znamenat, že i Aerodactyl-„. „Hej, Mistiane!“ ozvala se Týna. „Co je?“ otočil jsem se nevrle. „Měli bychom vyrazit do toho Polomu, ne?“ zeptala se a já kývl. „Tak dobře, jdeme.“.

Venku nádherně svítilo sluníčko a my museli jít po louce, kde bylo šílený vedro. Najednou se na obzoru objevil les. „Uf, tam bude alespoň stín,“ vydechla Týna. „A někde v tom lese by měla konečně ležet vesnice Polom,“ řekl jsem a otřel zpocené čelo. „Bezva,“ řekla Týna a rozeběhla se i s Marillem v náručí k lesu. „Počkej,“ zakřičel jsem a utíkal za ní. Týna však najednou sama zastavila. Před ní totiž stál kluk se síťkou na hmyz přes rameno. Akorát jsem ji doběhl, abych slyšel její: „Ano, zápas si s tebou moc ráda dám. Jeden na jednoho?“. „Ano,“ přikývl chlapec a vytáhl Pokéball. „Wurmple, volím si tebe!“. Z jeho Pokéballu vyskočila červená housenka, kterou jsem moc dobře znal a měl ji docela i rád. Tak mě napadlo, jestli se mu vyvine v Silcoona nebo v Cascoona.

Týna si samozřejmě zvolila Marilla. Zápas mohl začít. „Wurmple, String Shot,“ zahájil kluk. Já se lekl, protože jsem si pamatoval, jaké trable tenhle útok způsobil Rakeťákům v seriálu u Caterpie. Ale ne. Wurmple vystřelil jenom pár vlákének, na víc se nezmohl. „Marille, Water Gun,“ řekla Týna. Marill se nadechl a vystřelil na Wurmpla koncentrovaný proud vody. Housenka vydala prskavý zvuk a odlétla vzad. Zastavila se (a řekl bych, že docela bolestivě) o kmen stromu. „Wurmple, vrať se,“ zakřičel trenér a povolal Wurmpla zpátky do PokéBallu, který držel v natažené ruce. „Bojoval jsi dobře,“ řekl ještě.

Přešel k Týně a podal jí hrst mincí. „Tumáš, zasloužíš si je.“. Týna si peníze překvapeně vzala a dala si je do kapsy u batohu. „Proč mi proboha dal peníze?“ zeptala se zmateně. „No, v Pokésvětě je to zvykem, že poražený dává pár PokéDolarů vítězi.“.

Něco mi zapištělo na rameni. Podíval jsem se na Torchica, který ukazoval křidélkem kamsi před nás. „Ale to je Polom,“ zaradovala se Týna a já koneckonců taky. Rychlým krokem jsme došli k vesnici, kde stálo asi deset domů, PokéMart a PokéStředisko.

Ve Středisku jsme si od sestry Joy pronajali pokoj na jednu noc a vzali si od ní klíč. Vyšli jsme po schodech do prvního patra a já odemkl dveře. Unaveně jsem si odložil batoh a sedl si na postel. „A nepůjdeme ještě trénovat?“ zeptala se Týna. „Nechceš si dát zápas dva-na-dva s nějakým trenérem?“. „To není tak špatný nápad,“ kývl jsem a tak jsme zase sešli dolů a rozhlíželi se po nějakém trenérovi. Nemuseli jsme dlouho. Přihnala se k nám dlouhovlasá, vysoká dívka a požádala nás o zápas dva-na-dva. „Zvládneš to sám?“ usmála se Týna a já kývl.

Vyšli jsme za Středisko, kde byla připravená zápasiště. Na jedno jsme si stoupli a já postavil Torchica na zem a povolal ven Poliwaga. „Hm, vypadají dobře,“ pochválila mé Pokémony trenérka, o které se ukázalo, že se jmenuje Liz. „Ale moji taky nejsou k zahození. Bulbasaure! Elekide! Volím si vás!“. Z jejích PokéBallů se ukázali travní Bulbasaur a elektrický Elekid. Zatímco Týna začla zuřivě skenovat Pokémony jejím PokéDexem, já neváhal, a zahájil jsem zápas. „Torchicu, Peck na Bulbasaura. Poliwagu, ty Tackle na Elekida.“. Oba mí Pokémoni plnili rozkazy, a vypadalo to, že jejich snaha snad bude mít i nějaké výsledky. Bulbasaur totiž nevypadal moc zdravě (po tom, co ho Torchic pokloval) a ani Elekid se netvářil moc nadšeně. „A teď já. Bulbasaure, PoisonPowder na Torchica a ty, Elekide, Thunder Punch na Poliwaga,“ řekla Liz. A jéje. Problém. Poliwag byl ze hry a zůstával otrávený Torchic. Ten najednou ale začal pištět a vychrilil kolem sebe jemné plamínky ohně. „Že by?“ pomyslel jsem si. „Torchicu, Ember na Bulbasaura.“. Torchic otevřel zobáček, vystřelil plamínky a Bulbasaur byl KO. „Dobře,“ kývla Liz. „Elekide, Quick Attack!“. Ani jsem nestačil sledovat, jak Elekid rychle zaútočil.

Den: třetí - poledne

Mise: dojít už konečně do těch ČB a pak do Krumlova a pak se pokusit najít ten podzemní chrám, o kterém víme z těch papírů týmu Sky

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag