Náš příběh

Kapitola VI.

Den: třetí - po poledni

Mise: vyhrát zápas dva-na-dva a odpočívat před tím, než dorazíme do ČB

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag

Elekid se rozeběhl a narazil do Torchica takovou silou, že kuře upadlo na zem. No, kdyby ho neporazil Elekid, porazila by ho otrava. Takže nic. Ale alespoň mám zkušenost v zápasu dva-na-dva. A Torchic se naučil Ember. Takže to nebyl tak špatný zápas.

Přistoupil jsem k Liz, pogratuloval ji a podal jí bankovku. „Díky,“ řekla, usmála se a odešla. Týna se na mě povzbudivě usmála a poplácala mě po zádech. „Byl jsi dobrej,“ řekla. „Díky,“ usmál jsem se. „Ale teď bych měl Poliwaga a Torchica odnést do střediska, protože jsou oba mimo.“.

Ve středisku jsem předal PokéBally sestře Joy a ta je zasunula do přístroje na léčení. Zmáčkla tlačítko a oznámila: „Za pár vteřinek to bude.“. „Díky,“ kývnul jsem. Přístroj přestal blikat a hučet. Joy mi podala zpátky dva PokéBally a já hned pustil Torchica ven. Ten mi s radostným zapištěním vyskočil na rameno.

„Nepůjdeme spát?“ zeptala se Týna. Udiveně jsem se na ní podíval a ona dodala: „Protože zítra podle všeho dorazíme do Českých Budějovic. Měl by ses na svůj první zápas na stadionu dobře a pořádně vyspat.“. „Asi máš pravdu,“ kývnul jsem.

Odemknul jsem dveře našeho pokoje a potmě nahmatal vypínač od světla. Zmáčkl jsem ho a musel jsem se držet, abych nevykřikl. Naše batohy byly vyrabované – všechno oblečení, doklady, peníze a tak dál – všechno se válelo po celém pokoji. Týna utíkala pro sestru Joy a já se rozhlížel, co se mohlo ztratit, když ne peníze. A pak mě to praštilo! Ztratily se papíry s plány a popisem podzemního chrámu u Plzně.)

Sestra Joy, která přispěchala s Týnou, se zděsila, když viděla tu spoušť. „A vážně se vám nic neztratilo?“ zeptala se. „Ne,“ zakýval jsem hlavou, protože hrdinové her i seriálu nikdy nehledali pomoc u někoho jiného, dokonce ani u policie ne. „Ale stejně bych měla zavolat na policii,“ zamyslela se sestra Joy. „No, není to nutné, ale jak myslíte. My ráno spěcháme dál, do Českých Budějovic,“ řekl jsem jí. „No, když tedy myslíš, že to není nutné…“. „Není,“ dodala Týna přesvědčivě a sestra Joy tedy pokrčila rameny a odešla.

„Mistiane,“ otočila se ke mně Týna, když jsme jakž-takž uklidili (samozřejmě poté, co jsem jí řekl, že se ztratily papíry). „Copak?“. „Tohle asi nebude tvoje, co?“ řekla a já se otočil. V ruce držela tmavozelenou kartičku s písmenem S. „Ne, to moje opravdu není,“ potvrdil jsem a kartičku si vzal, abych si jí prohlédl. Byla to magnetická karta, na otevírání dveří nebo tak něco. A patřila někomu z týmu Sky, tomu, který nám prohledal batohy a sebral dokumenty. To jsem řekl i Týně a ta mi to odkývala se slovy: „Je to nejpravděpodobnější… uáááh!“. Zívla. „No, asi půjdeme spát, co?“ zeptal jsem se a svalil se na postel.

Ráno jsme se rozloučili se sestrou Joy, která se znovu ujistila, že se nám nic neztratilo a vydali se dál. Na konci lesa prý už měly být České Budějovice. Do ČB jsem občas jezdil, ale tyhle lesy okolo jsem vůbec nepoznával.

Jak jsme tak mlčky šli po cestě, po pravé straně jsme zahlédli přírodní jezírko. V něm se cachtali Poliwagové a Wooperové, na listech nějaké rostliny se slunili Wurmplové a pod rostlinou ve stínu byl i Cascoon. Nebo Silcoon? Ale to je jedno ^_~

Chvíli jsme to hemžení s Týnou zpovzdálí pozorovali a pak se konečně vydali dál. Sluníčko sice nebylo vidět, ale i v lese bylo vedro jak na poušti. Týna cosi hledala v PokéDexu a mě upoutalo něco, co rostlo u cesty. „Hele, Týno,“ řekl jsem a dívka se ke mně zvědavě otočila. „Ano?“. „Slyšela jsi někdy o Berry?“. „O Berry? Ano. Vyskytují se tady poměrně běžně,“ řekla a vrátila se k zuřivému mačkání tlačítek na PokéDexu. „A jsou tohle Berry?“ zeptal jsem se a ukázal na rostlinu, na které rostlo pět modrých plodů, velkých i tvarově podobných jako jablko. „Ano, to tedy jsou. Jsou to Oran Berry. A my si je utrhneme, protože si z nich v Českém Krumlově uděláme PokéBlocky,“ řekla Týna a vrhla se na plody. Já před ní zachránil dva, zbylé tři zmizely v jejím batohu. „Super,“ usmála se. „PokéBlocky se mi budou hodit.“. „To věřím,“ kývl jsem. „Ale mě v zápasu bohužel nepomůžou.“.

Nic zvláštního se už dále cestou nedělo. Když jsme měli konec lesa na dohled, už jsem se nemohl dočkat a doběhl jsem na kraj, kde začínalo město České Budějovice. A ejhle – Pokémoní Centrum, PokéMart a stadion stály hned u sebe. „Tak jsme tady,“ řekla Týna. „Asi půjdeš hned na stadion, co?“. „No, nejdřív bych se podíval tady do PokéMartu, jestli tu nemají něco, co by mi v zápase mohlo pomoct. Třeba Charcoal.“.

Ano, v PokéMartu to vypadalo úplně stejně, jako ve všech hrách. Pult, za ním usměvavá prodavačka, zbytek místnosti plný stojanů s nejrůznějšími věcmi. Pozdravil jsem a zeptal jsem se na Charcoal. Dostalo se mi kladné odpovědi – mají poslední kousek. Super ^_^. Zaplatil jsem nehoráznou cenu 500 PokéDolarů a vzal si červený kamínek na provázku. Torchic mi seskočil na paži a já mu Charcoal na provázku přivázal kolem krčku. „A teď budeš silnější, Torchicu. Mimochodem,“ obrátil jsem se na prodavačku, „Mystery Water nemáte?“.

Den: čtvrtý - kolem poledne

Mise: zjistit, že to byl opravdu někdo z týmu Sky, kdo nás vykradl // posílit nějak své Pokémony a vyhrát první odznak // zjistit, k čemu je magnetická karta, kterou jsme našli // nezapomínám na Týninu Contest v Českém Krumlově

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag