Náš příběh

Kapitola VII.

Den: čtvrtý - odpoledne

Mise: teď mám v hlavě jen myšlenky na to, jak vyhraju odznak...

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag

„Samozřejmě, že máme.“. „Tak bych si taky jednu vzal.“. „Ano, to bude 350 PokéDolarů,“ řekla prodavačka a podala mi lahvičku jasně modré vody.

Venku před PokéMartem jsem pustil ven Poliwaga a dal mu vodu z lahvičky vypít. Zatvářil se potěšeně a vyprsknul mi do obličeje spršku svojí vody, ale ta už byla stejné barvy, jako Mystery Water v lahvičce. Pohladil jsem ho a vrátil zpátky do PokéBallu.

„A teď na stadion,“ řekla za mě Týna. Vydali jsme se ke stadionu. Zdálky vypadal jako sopka, ze které nahoře létaly jiskry. „Tady by se Glurakovi a Glutexovi líbilo,“ pomyslel jsem si a usmál se při vzpomínce na ně. „Co asi tak dělají?“.

Vkročili jsme s Týnou do obrovské sopky. Uvnitř byl nádherně zařízený stadion, jak ho všichni známe z her a seriálu – zápasící plocha, všude reflektory a v kamenných sloupech podél zápasiště hořel jasně červený plamen. Na stěnách byli vyobrazení Pokémoni jako Quilava, Charmeleon, Moltres, Ho-oh a Magcargo.

Nikdo tam kromě mě a Týny nebyl, tak jsem nahlas zakřičel: „Haló, je tu někdo? Chtěl bych si dát zápas s gym leaderem!“. „Nemusíš tak křičet,“ ozvalo se nám za zády. Oba jsme se otočili a uviděli mladíka v červené kapuci, až jsem se lekl, že patří k týmu Magma. Ale Magmaťáci zřejmě existovali jen ve hře…

„Tak ty si chceš dát zápas,“ změřil si mě s posměšným úšklebkem na rtech. „Jo. Chci,“ kývnul jsem. „Dobře. Zápas jeden na jednoho, klasika. Hraje se o můj Rozpálený odznak, Inflame Badge. Zápas nebude mít časové omezení. Můžeme začít?“ vychrlil na mě jako kulomet. Několik vteřin jsem přemýšlel o tom, co to vlastně povídal a pak jsem kývnul. „No jistě.“.

Takže, čeká mě první zápas na stadionu, super ^_^. „Poliwagu! Bojuj!“ vykřiknul jsem a hodil Pokéball do arény. Poliwag vyskočil ven a vyprsknul spršku bledě modré vody. Byl připraven k zápasu. „Poliwag?“ usmál se Žhář. „V tom případě si já zvolím Cyndaquila. Leť!“. Ven vyskočil Cyndaquil s už nažhavenými plameny na zádech, což bylo podivné, protože i tomu Ashovu v seriálu to trvalo několik vteřin, než plameny rozpálil.

„Zápas tedy může začít!“ prohlásil Žhář. „Hrajeme, dokud jeden z Pokémonů neomdlí. Není to omezené časem. První útočí vyzyvatel, tedy ty. Když Cyndaquila porazíš, dostaneš Inflame Badge. Nějaké dotazy?“. Zavrtěl jsem hlavou. „Tak tedy dobře, začnem. Poliwagu, Water Gun!“. Poliwag otevřel tlamičku a vystřelil na Cyndaquila proud modré vody. „Cyndaquile, Dig!“ řekl rychle Žhář. Tak přece v tom byla nějaká finta. Cyndaquil začal hrabat do země a zmizel ve vyhrabané díře. Vodní proud od Poliwaga ho minul.

„Poliwagu, dávej si pozor,“ zakřičel jsem na Pokémona. Ten se zmateně rozhlížel, odkud se Cyndaquil vynoří. Přesně z toho místa, kde jsem to já ani Poliwag nečekali. Zpod Poliwaga. Jak vyskočil ze země, nabral Poliwaga na sebe a vyhodil ho do vzduchu. Poliwag dopadl na zem a bolestivě zakvičel.

Se strachem v očích jsem se podíval na Žháře. Ten se jen usmál. „Jsi stejný jako ostatní. Všichni mě chtějí porazit s vodním Pokémonem. Máš se ještě hodně co učit.“. „Možná jo,“ odpověděl jsem. „Ale možná taky ne. Poliwagu, znovu Water Gun a miř na ty plameny na jeho zádech.

Poliwag vychrlil několik litrů vody na Cyndaquilovy plamínky. Ty zhasly. Cyndaquil strašlivě zakvílel. Protočily se mu oči a Pokémon omdlel. Poliwag nahlas zapištěl. Počkat… já vyhrál! X-D

Začal jsem se radoval jako šílenec. Úplně nevědomky jsem udělal gesto ve stylu Ashe ze seriálu. „Mám odznak, mám odznak,“ opakoval jsem si pořád dokola a nemohl tomu uvěřit. „Díky, Poliwagu! Vrať se,“ vrátil jsem vodního Pokémona do PokéBallu.

Přišla ke mně Týna a pogratulovala mi. „Byl jsi dobrej.“. „Ano, to tedy byl,“ řekl Žhář a potřásl mi slavnostně rukou. Měl opravdu pevný stisk ^^;. Něco tvrdého mě tlačilo v dlani, když jsem mu ruku tisknul. Pustil jsem ho a podíval se do dlaně. Byl to odznak ve tvaru hořící pochodně. Inflame Badge. Rozpálený odznak.

„Díky,“ řekl jsem a podíval se mu přímo do očí. „Nemáš zač, zasloužil sis ho. Hodně štěstí na vaší cestě,“ řekl Žhář a odešel.

Stáli jsme před stadionem a já si říkal, že už jsem dlouho nedostal zprávu od nikoho z těch, kteří vědí, co se to děje. „Hej!“ zařval někdo za našimi zády. „Mistiane!“. Já i Týna jsme se otočili a já uviděl Hiro P. a Dragonaira Iana, kteří k nám utíkali. „Ahoj Mistiane,“ řekla Hiro a praštila mě do zad, až mi na chvíli vyrazila dech. „Ahoj.. ale… jak jste mě poznali? Vždyť jsme se v životě neviděli!“ došlo mi. „No já tě poznala podle fotek,“ řekla Hiro a Ian přikývnul. „No..tak mě teda těší,“ řekl jsem. „A tohle je Týna,“ dodal jsem a představil svoji kamarádku. Ian i Hiro ji pozdravili a pak se zase věnovali mě. „Takže vy víte, že se normální svět změnil na Pokémonní? Ona to neví,“ zašeptal jsem a ukázal jsem na Týnu. „Ano, víme,“ řekl Ian a Hiro kývla. „Ale nikdo jiný to taky neví.“. „Ví,“ zašeptal jsem. „Ender, Laprásek, Glurak, Glutexo a Ash.“.

Den: čtvrtý - podvečer

Mise: zjistit od Hiro a Iana co se to vlastně děje // jít do ČK na Týnin Contest // a pak už hlavně do Plzně na další stadion a za týmem Sky

Tým: já, Týna, Hiroshi Patymone a dragonair Ian

Pokémoni: Torchic, Poliwag