Náš příběh

Kapitola IX.

Den: čtvrtý - podvečer

Mise: ááááá... je toho na mě moc! Bolí mě hlava...

Tým: já, Týna, Hiroshi Patymone a dragonair Ian

Pokémoni: Torchic, Poliwag

„Cože?!“ zeptal jsem se a zmateně se na Iana podíval. „No ano. A všechny ostatní stránky o Pokémonech obsahují úplně jiné informace.“. „To je divné… ale však necháme Endera, ať si s tím poradí (X-D),“ řekl jsem. „A co ty MysteryBally?“. „Nevím. Když jsem se probudila, ten den, kdy se svět změnil, našla jsem ho u postele. Stejně jako Ian,“ řekla Hiro a Ian kývnul. „Zvláštní…já taky,“ řekl jsme a najednou mě začala bolet hlava. Bylo toho na mě moc. Ale jsem v Pokésvětě, mám Pokémony a přátele, takže si s tím teď nebudu lámat hlavu. Teď musíme zjistit, o co jde Týmu Sky a získat osm odznaků a dostat se do ligy. Pak to můžeme začít řešit.

Vzal jsem ten PremierBall od nich a vytáhl černou lihovou fixu a natáhl k nim ruku, aby mi míček na památku podepsali. Když to udělali, uložil jsem míček i fixu do batohu a konečně se s nimi rozloučil. Pak jsem stál před střediskem a díval se, jak mizí mezi domy v zapadajícím slunci.

Prošel jsem kolem sestry Joy po schodech nahoru do pokoje, kde Týna už dávno spala. U její postele ležela mistička na jídlo pro Marilla, tak mě napadlo, že bych svým Pokémonům mohl dát taky najíst, že? ^_~

Torchic a Poliwag, které jsem si vzal od sestry Joy už kompletně vyléčené, se nadlábli svých pochoutek a pak se Poliwag vrátil do PokéBallu a Torchic se uvelebil na mém polštáři. Hned jsem usnul, jak jsem byl za ten den vyčerpaný.

Ráno jsme vstali, uklidili pokoj a klíče odevzdali dole sestře Joy. Poděkovali jsme, rozloučili se a vyrazili na cestu do Českého Krumlova, kam jsme měli dorazit ještě ten den po poledni.

Cesta opět vedla lesem. „Myslíš, že tam budou mít BerryBlendery?“ zeptala se Týna už asi podesáté. „Ano, ano, stejně, jako ve všech ostatních soutěžních halách, neboj,“ zklidnil jsem ji na dalších pět minut. „A v jakém typu chceš teď soutěžit?“ zeptal jsem se, aby to nevypadalo, že mě to nezajímá ^^; … „No…“ zapřemýšlela Týna, „zkusím asi roztomilost, ta Marillovi sedne nejlíp.“. „Dobře, a už máte nacvičený nějaký útok?“ zeptal jsem se. „No jistě, podívej,“ řekla samozřejmě a vyhodila PokéBall. Marill vyskočil ven a protáhnul se.

„Marille, Water Gun!“ řekla. Vodní myška se nadechla a vyplivnula do vzduchu vodu, která v malých zářivých kapičkách začala dopadat na zem a mezi kapkami se vytvořila duha. „Páni,“ vydechl jsem, protože něco takového jsem viděl jenom v seriálu, když May soutěžila v Contests. „To je dokonalý. S tímhle musíš vyhrát!“. „Kéž by,“ povzdechla si Týna. „Součástí Contest je přece i zápas.“. „To zvládneš, neboj,“ uklidnil jsem ji. „Ale teď už bychom měli jít dál.“

Týna vrátila Marilla do PokéBallu a už jsme vycházeli, když se za námi ozvalo: „Mňau!“. „KOČKA?!“ zakřičel jsem a Týna se na mě nechápavě podívala. Otočil jsem se a uviděl Pokémona. Meowtha.

„Ten je roztomilý!“ zakřičela Týna. „Jestli nikomu nepatří, chytím si ho.“. Já jsem si Meowtha pro jistotu naskenoval do Pokédexu a přístroj mě zaplavil daty o tomhle kočičím Pokémonovi. Ta mě moc nezajímala a spíš jsem začal sledovat Týnu, jestli se rozhodne si Meowtha chytit ^_^.

„Marille, pojď ven!“. Marill vyskočil ven, připravený na zápas. „Water Gun,“ neváhala ani okamžik Týna. Z Marillových úst vytrysknul silný proud vody na Meowtha. Meowth se nárazem překulil na záda a oklepal ze sebe zbytek vody. Pak (tohle jsem ještě nikde v životě neviděl, tak jsem byl zvědavý, jak to provede) si z čela sundal takovou tu zlatou věcičku, víte co myslím, a hodil to po Marillovi. Všude kolem se najednou začaly kutálet peníze. Útok Pay Day.

Týna se překvapeně podívala na Marilla, kterému to docela ublížilo. Další útok by už nemusel přežít. „Risknu to,“ zamumlala a vytáhla prázdný PokéBall. „Leť!“. PokéBall rotoval vzduchem. Už už se blížil k Meowthovi a už se ho konečně dotknul. Proměněného v červené světlo ho do sebe vtáhnul. Spadnul do zeleného mechu a tam se usadil. Uklidnil se.

„Máš Meowtha,“ poblahopřál jsem jí. „To je skvělý,“ zakřičela. Sebrala Pokéball a připnula si ho k opasku, ostatně, jako vždycky ^_~.

Po několika dalších kilometrech (které Týna mimochodem uběhla!) jsme konečně dorazili na mě povědomé místo. Přišli jsme totiž k českému Krumlovu seshora, od zámku.

Aby bylo jasno, v Krumlově trávím každý rok o prázdninách pár dní, s kamarády sjíždíme Vltavu na lodích. Tak jsem se v Krumlově už trošku orientoval.

Seshora ze zámku byl nádherný výhled na celé město. Uprostřed se jako had kroutila Vltava a na místě, kde dřív stával starý kostelík na kopci, teď stála Contest Hall. Byla to nepochybně ona, vypadala stejně jako v seriálu – obrovská budova, ještě větší televizní obrazovky, fontány, vlajky a plno lidí a Pokémonů.

Museli jsme seběhnout z kopce skrz zámek a pak zase vyšplhat do kopce kvůli tomu, abychom se k soutěžní hale vůbec dostali X_X. Udělali jsme to a Týna vtrhla dovnitř budovy, div že při tom neporazila ostatní lidi okolo ^_^;

Doběhla k pultíku, za nímž seděla něco jako recepční, však víte, koho myslím (X-D), hodila na stůl svůj Contest Pass a vyhrkla: „Chtěla bych se přihlásit do soutěže roztomilosti s mým Marillem!“.

Den: pátý - mírně po poledni

Mise: uhuhuh.. je toho nějak hodně, takže si to pěkně sepíšu:

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag