Náš příběh

Kapitola X.

Den: pátý - brzy odpoledne

Mise: teď je prioritní Týnina Contest

Tým: já a Týna

Pokémoni: Torchic, Poliwag

„Jak si přejete,“ kývla úslužně s úsměvem na rtech dívka za pultem. „Soutěž roztomilosti začíná za hodinu. Pět minut před začátkem to bude vyhlášeno rozhlasem,“ ukázala dívka na ampliony všude po areálu haly. „Soutěžíte poprvé?“. „Ano, ano,“ kývla roztržitě Týna. „Dobře. Tady máte Ribbon Case,“ řekla dívka a vytáhla zpod pultíku krabičku na Ribbony a podala ji Týně. „Děkuju,“ ozvala se Týna.

„Takže, asi jdeme dělat PokéBlocky, ne?“ zeptal jsem se. „Jasně,“ kývla kamarádka a vytáhla z batohu svoje Oran Berry. Rozhlédli jsme se po hale. V jednom z rohů stálo plno nízkých, krabicovitých přístrojů – BerryBlendery. „Támhle,“ vykřikla Týna a rozeběhli jsme se k jednomu z volných Blenderů.

Páni, BerryBlendery vypadají jako ty v anime a ve hrách, pomyslel jsem si. Otevřel jsem víko jednoho z nich a já i Týna jsme dovnitř hodili po jedné Oran Berry. Přístroj se pomalu roztočil a já i Týna jsme začali mačkat rozsvícené šipky.

BerryBlender se točil asi minutu a pak z něj vypadly dvě světlemodré kostičky. Týna si jednu vzala a dala si ji do PokéBlock Case. Já jsem si vzal druhou a ochutnal jsem. Nevím, čím to bylo, ale chutnalo to jako pomeranč ^_~

Podobně jsme to udělali i se zbylými Oran Berry, které jsme měli. Dal jsem jednu svou Týně a ta tak měla čtyři LittleBlue PokéBlocky. „Ale ty mi v soutěži roztomilosti moc nepomůžou,“ povzdychla si. „A nechtěla bys je vyměnit třeba za tyhle růžové?“ ozvalo se za námi. Oba jsme se otočili a uviděli mladíka s fialovými vlasy (už jsem se zmiňoval o tom, jaké barvy vlasů měli všichni okolo? ^^; ), jak má na natažené ruce položené čtyři růžové kostičky, Pink PokéBlocky.

„A ty bys je vyměnil?“ zeptala se Týna. „No jasně,“ řekl mladík. „Já totiž jdu do soutěže krásy a tam potřebuju modré.“. „Dobře,“ kývla Týna a během několika vteřin měla v ruce čtyři růžové PokéBlocky. Mladík poděkoval, kývnul na pozdrav a odešel.

„Marille, pojď ven!“. Marill vyskočil ven z Týnina PokéBallu a Týna mu dala čtyři růžové PokéBlocky. Marill je snědl a olíznul se. „To je dobré znamení,“ zaradovala se Týna. „Jsem ráda, že mu chutnají.“.

Vtom mi zazvonil mobil. „Moment,“ řekl jsem Týně a vzdálil se.

„Ano?“ zeptal jsem se. „Mistianeeeee!“ zařval mi někdo do ucha, až jsem leknutím mobil málem pustil ^^;. „Co je? Kdo to je?“ zeptal jsem se zmateně, nenapadlo mě podívat se na displej. „No přece já,“ ozvalo se dotčeně. „“Kdo já?“ zeptal jsem se ještě zmatenějc. „No já, FiLiSeK!“. „Aha… jé, nazdar. Tak jak se vede?“ zeptal jsem se, potěšen dvěma fakty (tím, že vím, kdo volá a tím, že volající je právě FiLiSeK ^_^). „Super… ale… co říkáš na PokéSvět?“ zeptal se opatrně Filip. „Jo, vím, že se změnil, klidně povídej,“ řekl jsem. „No… věř tomu, nebo ne, ale mám Dragonitea,“ řekl FiLiSeK. „Já ti věřím, já mám zas Torchika,“ usmál jsem se. „A co vůbec děláš? Chodíš po Stadionech a sbíráš odznaky?“ zeptal jsem se ještě. „Jo, už mám tři, protože s Dragonitem jde cestování rychle,“ dostalo se mi odpovědi. „A nechtěl bys další svůj odznak získat v Plzni?“ zeptal jsem se. „Jo, přesně tam mám namířeno,“ řekl FiLiSeK a pokračoval: „Kde jsi ty?“. „Já jsem s jednou mojí kamarádkou v Českým Krumlově, v Contest Hall, ona se chystá na Contest,“ sdělil jsem rychle, protože Týna se na mě netrpělivě podívala a ukázala na velké hodiny, které visely na zdi (jen tak mimochodem, byly modré, ve tvaru Contest Ribbonu, kdyby vás to zajímalo ;). „Dobře. Čau,“ řekl Filip a položil. „Ale-„ chtěl jsem mu ještě něco říct. Vždyť se ani nerozloučil :/.

„Vždyť ještě máš čas, ne?“ otočil jsem se naštvaně na Týnu, ačkoliv jsem nebyl naštvanej na ní. „Ne. Kdyby ses tak nevěnoval tomu telefonátu, zjistil bys, že už upozorňovali rozhlasem, že do začátku zbývá pět minut,“ odsekla a odešla do šaten. „Hodně štěstí,“ zavolal jsem za ní, ale ani se neotočila.

Povzdechnul jsem si a šel si najít místo v hledišti. Bylo tam celkem prázdno. Sedl jsem si do první řady vedle člověka, který mi připadal podivně povědomý. Byl ke mně otočený zády a hrál si s Pokémonem na vedlejší sedačce. Ten Pokémon byl… TORCHIC? „Ehm,“ odkašlal jsem si a zaklepal tomu člověku na rameno. Ten se otočil a já zažil menší šok.

„Proboha…jak…co…eh?“ vyblekotal jsem a díval se na něj, jako by byl jenom přelud. „Co?“ zeptal se FiLiSeK a protáhl se na sedačce. Pak mu jeho Torchic skočil do klína. „Tor tor číííík!“ zapištěl mi můj Pokémon, který mi seděl na rameni a skočil na Filipovy kolena taky. „Jak jsi se sem dostal? A jakto, že máš Torchica?“ zeptal jsem se. „No, když jsem ti volal, tak jsem zrovna opouštěl stadion v Budějkách,“ řekl FiLiSeK. „Víš, lítám totiž na Dragonitovi.“. „Aha,“ usmál jsem se. „A Torchica jsem dostal jako startera,“ dodal a podíval se na dva kuřecí Pokémony na svém klíně, kteří si spolu povídali ostošest.

Chtěl jsem ještě pokračovat v povídání, ale už světla v sále pohasly a na jeviště z podlahy vyjel úzký válec, ze kterého vystoupila moderátorka soutěže. První Týniny soutěže.

Den: pátý - odpoledne

Mise: zjistit něco od Filíska, třeba to, jak začal svou cestu atd.

Tým: já, Týna a Filísek

Pokémoni: Torchic, Poliwag