|
Náš příběh |
|
Kapitola XII. Den: pátý - noc Mise: Sakra, vyhraje ta Týna nebo ne? x_X Tým: já a Týna Pokémoni: Torchic, Poliwag
„Marille, Water Gun!“. Týnin Marill se ocáskem odrazil od země a vyskočil do vzduchu. Otevřel tlamičku a vyplivnul na Castforma vodu. Castform se přetransformoval do kapičky vody s očima a pusou. „Castforme, použij Weather Ball,“ přikázal kluk se zelenými vlasy svému Pokémonovi. Castform se změnil tentokrát v jakousi spirálu s očičkama uvnitř a najednou zmizel v jakési kouli, která ho začínala obklopovat. Po několika vteřinách koule vystřelila na Marilla. „Uhni!“ vykřikla Týna a Marill uskočil, ale útok se přeci jen dotknul Marillova ocásku a strhnul ho dolů.
„Marille,“ vykřikla Týna, ale nemusela mít starosti. Ten její Marill se držel dost dobře. „Teď použij Bubblebeam!“. Marill se nadechnul, jak nejvíc mohl, odrazil se pevným ocáskem od země a začal na Castforma střílet ostré bublinky, ale bez nějakého viditelného účinku. „Castforme! Thunder!“.
Whoops, tak tohleto pro Týnu vážně nevypadalo dobře. Ale stalo se něco, s čím ani Týna, ani ten kluk, ani nikdo jiný nepočítal. Castform se dokonale nabil elektřinou, ale pak se prostě netrefil XD. To ti patří, pomyslel jsem si škodolibě na adresu toho kluka.
„Marille, skonči to Dynamicpunch!“ zavelela Týna. Aha, tak teď ještě držet palce, aby se útok povedl jí. Marillovi začala zářit jedna ručička a když se ocáskem odrazil od země a skočil na Castforma a udeřil ho, všechno zalilo bílé světlo. Když pohaslo, Castform se s protočenýma očima válel na podlaze a okolo něj vesele hopsal Marill.
Celá hala se rozsvítila a ze stropu začaly padat malý papírky. Podlaha, na které stála Týna, vyjela kus do výšky a tam zůstala. Marill se odrazil a skočil svojí trenérce do náruče a ta ho objala. Teď k Týně přistoupila moderátorka a držela v rukou malou krabičku.
„Gratuluji ti, po právu jsi vyhrála tenhle Krumlovský Ribbon! A tvůj Marill samozřejmě taky,“ usmála se na Týnu moderátorka a otevřela krabičku. V ní byly dva klasické Ribbony, které všichni známe z anime a z her, měly oranžovo-bílou pruhovanou barvu. Jeden si Týna vzala a opatrně uložila do její Ribbon Case a druhý na provázku pověsila Marillovi kolem krku. Pak Marilla zvedla do vzduchu a všichni diváci začali tleskat. Já taky, samozřejmě ^.^
„Ještě jednou gratuluju,“ řekl jsem Týně, když jsme stáli opět na krumlovském hradě a dívali se dolů na město. „Ještě jednou díky,“ usmála se na mě. „Tak, kam půjdeme dál?“.
„Byl bych pro dostat se do Plzně a tam se pokusit najít ten podzemní chrám, o kterém mluvil ten týpek z toho ‘týmu Sky’,“ řekl jsem. „No a pokud se nepletu, tak v Plzni je stadion, ne?“. „No ano, psychický,“ odkývala mi to Týna. „No… no potěš,“ zakoktal jsem se, protože jsem si vzpomněl na to, co dokázala Sabrina jako gym leaderka psychického stadionu v anime.
„No a já bych si možná dal s někým zápas,“ řekl jsem. „Asi bych měl své Pokémony trochu potrénovat.“. A najednou jsem dostal nápad. Nápad, kde v Krumlově bych mohl sehnat nějakého trenéra na zápas. A to místo nebylo daleko.
„Pojď, vím, kde bych mohl někoho najít,“ řekl jsem a odtáhnul jsem Týnu do zámeckého parku. Park v Krumlově je rozlehlá zahrada, která je na vrcholku skály, výš, než samotný hrad. Má otočné jeviště, to možná víte sami. A je tam taky hezké jezírko s ostrůvkem a vůbec. Prostě by z toho mohl být park, kam chodí trenéři zápasit.
A vida, měl jsem pravdu. V parku bylo plno trenérů a Pokémonů a hodně se tam zápasilo. Netrvalo ani minutu a už k nám přiskočil trenér s návrhem, aby si s ním jeden z nás dal zápas. Pozorně jsem si ho prohlédl. Mohlo mu být osmnáct? Asi tak nějak... mě na hlavě žlutou čepici, na sobě měl kraťasy a žlutou vestu. Natáhl ruku s PokéBallem. „Zápas jeden na jednoho, a každý dva Pokémony, ano?“ zeptal se. „Dobře,“ kývnul jsem a Torchic mi seskočil z ramene. „Prvního si volím Torchica!“. „Hmm, takže Torchic...“ zamyslel se trenér. „Tak to já si zvolím Machopa! Bojuj!“. *ten chudák netuší, že můj Torchic umí Peck...mwehehehehe* „Dobře. Torchicu, použij Peck!“. Torchic se rozeběhl a skočil Machopovi na rameno a začal do něj klovat zobáčkem. Machopa to očividně dost bolelo. „Machope, setřes ho dolů a pak Low Kick!“ přikázal trenér.
Machop začal skákat z místa na místo, ale Torchica se mu shodit nepodařilo. Zoufale se podíval na svého trenéra. „Do háje. Vrať se!“. Machop zmizel v paprsku červeného světla a Torchic spadnul na zem. „Dobře, Torchicu,“ pochválil jsem svého Pokémona. „Ale to ještě není konec!“ vykřiknul můj soupeř. „Teď si volím Marshtompa, bojuj!“. Vrhnul dopředu PokéBall a z něj vyskočil vyvinutý vodní starter z Hoennu, Marshtomp. „Water Gun!“ přikázal jednoduše trenér. Marshtomp popoběhl kousek k Torchicovi, otevřel tlamu a vychrlil z ní několik desítek litrů vody. Torchic byl okamžitě mimo.
„Vrať se,“ řekl jsem kuřeti, které se jen tak tak dobelhalo zpátky ke mě. „Byl jsi dobrý. Ale teď... Poliwagu! Leť!“
Den: šestý - dopoledne... zmínil jsem se vůbec, že jsme si po Contestu šli hned lehnout a spali? Pak jsme se teprve vydali na zámek a do parku... Mise: Směr Plzeň, dalším záhadám se budu věnovat až po týmu Sky a získání dalšího odznaku Tým: já a Týna Pokémoni: Torchic, Poliwag |