|
Náš příběh |
|
Kapitola XIV. Den: šestý - po poledni Mise: doposlouchat Filískův příběh a PAK UŽ KONEČNĚ DO TÉ PLZNĚ X_X; Tým: já, Týna a Filísek Pokémoni: Torchic, Poliwag
„Tyjo, to u mě to bylo trochu jinak,“ skočil jsem Filískovi do řeči, když jsem uviděl, jak se po nás Týna začíná nervózně ohlížet. Filísek totiž povídal asi dvacet minut :) „Ale teď bysme asi měli jít najít nějaký středisko, protože už zas bude noc,“ dodal jsem a Filip kývnul. „Tak jo, jdeme.“
Od doby, co se světy prohodily, čas ubíhal strašně rychle. Ani jsem si neuvědomil, že už uplynul skoro týden, co jsem opustil domov. Po tom Filískově vyprávění na mě všechno tak nějak dolehlo.
Odešel jsem do pokoje, který jsme měli s Filískem zamluvený (Týna bydlela zvlášť, pokoje byly jen po dvou) a nechal Filíska a Týnu v přízemí střediska, v restauraci, ať se víc seznámí. Přišel jsem do pokoje, s Torchicem stále na rameni, lehnu jsem si na postel na záda a koukal jsem do stropu. V očích se mi objevily slzy. Vzpomněl jsem si na svoje kamarády, spolužáky, rodinu... na ty, kteří k nám (myslím tím k nám jako tvorům na pika) nepatří a o změně nemají ani tušení... ani mě možná neznají... Ach jo. Začal jsem brečet doopravdy... tohle pomyšlení bylo vážně moc smutný.
Po chvilce jsem se zvednul, otřel jsem si oči, Torchic mi opět vyskočil na rameno a já vyšel na chodbu. Ve dveřích jsem se minul s Filipem, ale ani jsem se na něj nepodíval.
V přízemí střediska byly videofony a ačkoliv jsem si byl vědom toho, že doma nic takového nemáme, zkusil jsem to. Vytočil jsem číslo naší pevné linky a telefon zvonil. A zvonil. A nakonec ho někdo zvednul. Na obrazovce se objevila tvář.
„Brácha!“ zalapal jsem po dechu. „Co chceš, skřete?“ usmívala se na mě z obrazovky tvář mojeho brášky. Brášky, kterýho jsem už osm let neviděl. „Co ty děláš doma?!“ zeptal jsem se. Pokud jsem se nepletl, tak ještě den před změnou světů byl bratr v Americe. „A kde bych asi byl? Nebudu se toulat někde po světě a trénovat Pokémony jako ty, skřete,“ ušklíbnul se brácha. „No jo taky furt.. a co naši? Dobrý?“ zeptal jsem se. „Dobrý, jak jinak,“ usmál se bráška. „Tak... tak je pozdravuj, dobře... ahoj,“. Zavěsil jsem. Tohle už bylo příliš. To nemohla být pravda.
Abych přišel na jiný myšlenky, odešel jsem zpátky na pokoj a hupsnul do postele. Poprosil jsem Filíska, aby mi odvyprávěl zbytek svýho příběhu. Tak Filip pokračoval:
Mnohokrát za cestu do sousední vesnice jsem se chtěl vrátit.Vrátit zpátky za rodinou.Ale byl jsem plně odhodlám dosáhnout svého cíle.Nesměl jsem se zastavit.Musel jsem pokračovat.Otřel jsem si slzy a šel jsem dál.Pokračoval jsem skrz dvě sousední vesnice a dostal jsem se až do Rudné.Tam na mě čekala první překážka.Hustý les.Doufal jsem,že se ocitnu v blízkosti nějakých Pokémonů.Byl jsem asi v polovině lesa,když jsem uslyšel docela hlasité zašustění z nedalekého křoví.Upřeně jsem se podíval na křoví a po nějaké chvilce z něj vyběhli dva Breloomové,podívali se na mě a rychle odběhli pryč.Teď už bylo jasné,co se se světem stalo. Pokračoval jsem skrz les,až jsem se dostal k autobusobému nádraží,odkud odjížděl spoj do Prahy.Předpokládal jsem,že se tam bude nacházet nějaký stadion,nebo aspoň tam získám nějaké informace.Neváhal jsem tedy a nastoupil jsem do prvního autobusu,který do Prahy odjížděl.Cestou jsem pozoroval okolní pole a pastviny a hledal jsem divoké Pokémony.Po celou cestu jsem ale žádného nezahlédl. Po příjezdu do Prahy jsem si na Zličínském nádraží sedl a přemýšlel jsem,co udělám dál.Po chvíli jsem si všiml plakátu na zdi vedle dveří vedoucích do stanice metra.Na plakátu stálo : "Nová výzva je tu! Pokémonní Liga! Vydejte se na cestu za odznaky a staňte se členy Pokémonní Ligy! První stadion se nachází v Liberci.Trenérem je Gren.Všem trenérům přejeme mnoho štěstí při cestě za odznaky!" Byla to pro mě jasná volba.Vytáhl jsem z kapsy peníze a šel jsem si koupit místenku do Liberce...... Takhle začala moje cesta za odznaky.Teď vám shrnu,jak vypadala moje další cesta.Před prvním stadionem jsem si v Liberci chytil Dratiniho.Travního trenéra prvního stadionu,Grena,jsem porazil docela těžce.Ale byl to první zápas,první zkušenost.Poté následoval stadion v Karlových Varech,jehož trenérka byla Aikida.Za pomocí již docela silného Dratiniho jsem hladce zvítězil.Mezi druhým a třetím stadionem jsem začal více trénovat.Vyhledával jsem zápasy s ostatními trenéry,kteří se chtěli stejně jako já dostat do Pokémonní Ligy.Můj Dratini se při zápase s Charmeleonem vyvinul na Dragonaira.Třetí zápas o odznak,tentokrát v Českých Budějovicích,byl nejtěžší z těch posavadních.Ale se svými Pokémony jsem ho zvládl a tak jsem získal svůj třetí odznak.A můj Dragonair se nečekaně vyvinul na mého nejoblíbenějšího Pokémona,Dragonita. Po odchodu z třetího stadionu jsem se rozhodl zavolat svému kamarádovi,Mistianovi : „Ano?“. „Mistianeeeee!“ zařval jsem do telefonu.. „Co je? Kdo to je?“ zeptal se Mistian zmateně. „No přece já,“řekl jsem.“Kdo já?“ zeptal se Mistian ještě zmateněji. „No já,Filísek!“. „Aha… jé, nazdar. Tak jak se vede?“ zeptal se mě.„Super… ale… co říkáš na PokéSvět?“ zeptal jsem se opatrně. „Jo, vím, že se změnil, klidně povídej,“ řekl Mistian „No… věř tomu, nebo ne, ale mám Dragonitea,“ řekl jsem.Já ti věřím, já mám zas Torchika,“ usmál se Mistian.„A co vůbec děláš? Chodíš po Stadionech a sbíráš odznaky?“ zeptal se mě. „Jo, už mám tři“ dostalo se mi odpovědi. „A nechtěl bys další svůj odznak získat v Plzni?“ zeptal se mě Mistian.. „Jo, přesně tam mám namířeno,“ řekl jsem a pokračoval :„Kde jsi ty?“. „Já jsem s jednou mojí kamarádkou v Českým Krumlově, v Contest Hall, ona se chystá na Contest,“ sdělil mi rychle.). „Dobře. Čau,“ řekl jsem a zavěsil. Povolal jsem Dragonita,nasedl na něj a odletěl jsem za Mistianem do Českého Krumlova.Po příletu do města jsem se trochu ztratil.Nemohl jsem naleznout Contest Hall.Párkrát jsem se zeptal a po půl hodině jsem konečně dorazil.Posadil jsem se do hlediště a povolal jsem Torchica,aby se díval se mnou na průběh Contestu.Najednou mi někdo zaklepal na rameno.Otočil jsem se a spatřil jsem svého kamaráda Mistiana. "Proboha...jak..co...eh?",řekl zmateně Mistian."Co?",řekl jsem.Torchic mi skočil na kolena "Torčik čik čííík"."Jak jsi se sem dostal?A jaktože máš Torchica?",zeptal se mě Mistian."Když jsi mi volal,zrovna jsem opouštěl stadion v Budějkách.Víš,lítám totiž na Dragonitovi." " Aha.",usmál se Mistian."A Torchic byl můj první Pokémon."řekl jsem. Poté v sále zhasly světla a na jevišti se objevila moderátorka Contestu. Byl jsem nadšený z té skvělé přehlídky útoků a schopností Pokémonů,kteří se svými trenéry soutěžili."Tak tohle jsem toužil vidět hodně,hodně dlouho.Ten Contest je fakt super.Ale...já už budu muset jít.",řekl jsem."Cože?!",řekl Mistian."To ani nepočkáš na výsledek?" "Bohužel,už mám někde něco domluveného."pokrčil jsem smutně rameny."No...tak ahoj.",řekl Mistian."Ahoj a hodně štěstí.",rozloučil jsem se a opustil jsem Contest Hall. Povolal jsem opět Dragonita,nasedl jsem na něj a odlétal jsem pryč.Krajina pode mnou ubíhala a pomalu,ale jistě,mi Český Krumlov mizel z dohledu.Začal jsem přemýšlet o Mistianovi a Týně.Uvažoval jsem o tom,že bych se k nim mohl přidat.Měl bych aspoň přátele a nebyl bych na cestách tak sám.Otočil jsem se a letěl jsem zpět.Po pěti minutách jsem pod sebou opět poznal město.Doletěl jsem před Contest Hall,ale nikdo tam nebyl.Zeptal jsem kluka,který vycházel z Contest Hallu a po jeho boku byl Machoke."Prosimtě,neviděl jsi tu takového vyššího černovlasého kluka s Torchicem a dívku?" "Ano,viděl jsem je jak jdou směrem k lesu.Ten les je kousek odtud.",řekl chlapec."Díky moc.",radostně jsem odpověděl,nasedl jsem na Dragonita a odletěl jsem k lesu.Na kraji lesa jsem slezl z Dragonita a vydal jsem se po cestě.Dragonite šel za mnou.Po pár desítkách metrů jsme dorazili k lesnímu jezírku.A koho jsme neviděli.Mistian a Týna stáli poblíž a povídali si.Najednou se Mistian otočil."Ahoj.",usmál se na mě."Tak sis to rozmyslel?",zeptal se mě."Jo.",řekl jsem."Přidám se k vám." Oba naši Torchicové k sobě doběhli a začali si hrát...
Den: šestý - k večeru Mise: tak takhle to bylo s Filískem... zajímavý. Ale co proboha dělá můj bratr doma, když byl ještě před týdnem na druhém konci zeměkoule? x_X No, asi další záhada na seznam. Vážně se tomu budu muset někdy věnovat, ale AŽ PO PLZNI *dies* Tým: já, Týna a Filísek Pokémoni: Torchic, Poliwag |