Team Rocket

05 - Oheň v dešti

Gray a Lance stáli proti sobě. Gray stále v ruce držel svou zbraň a nehodlal se jí vzdát. Jak se zdálo, Lance také nehodlal ustoupit. Tonisa něco pošeptala Raynoldovi a přivolala zpět svého pokemona. Raynold udělal totéž. Milanovi se ruka mírně třásla. Lance, jak se zdálo, vůbec nepomýšlel na to, že by mohl rakeťák vystřelit. Najednou se z jednoho konce davu ozval výkřik následovaný několika dalšími. Lance si jich nevšímal a dále pozoroval Graye. Gray na chvíli upřel zrak za Lanceovo rameno, kde se lidé začali rozprchávat pryč, aby zjistil, co se tam děje. Lance rychle uhnul z místa, kam Milan mířil a kopl ho do ruky. Zbraň vypálila.

V tu chvíli už byla většina lidí pryč a ostatní se dávali na útěk. Jak si Tochan Aionar stihl všimnout, i dva druzí rakeťáci byli pryč. Ale hlavní pozornost věnoval tomu, co viděl na opačném konci ulice. Bál se. Když se ozval výstřel, vyděšeně sebou trhl a rychle se otočil. Lance spadl na zem. Z ramene mu tekla krev. Gray konečně zaznamenal to, před čím ostatní utekli. Okamžitě sebral pokéball, který upadl Lanceovi, chytl Aionara za zápěstí a dal se na útěk. Lance se pomalu zvedl a ohlédl. Nad ním stál ohromný pokemon s rudě zářícíma očima.

Jsem zpět... ne, zpět ne... nikdy jsem neodešel... nikdy, nikdy jsem tu nebyl. Ale proč si pamatuji? To nejsou mé vzpomínky. Já jsem nebyl... nebyl. Ale teď jsem. Jsem zde... Proč? Pokud to nejsou mé vzpomínky, proč si pamatuji sebe? člověk! Ne... nejsem jeden z nich... Kdo jsou lidé? Znám je, ale nikdy jsem je nepotkal.

Dalo se do deště. Tochan Aionar běžel vedle Graye a řval na něho:"Jak jsi ho tam mohl nechat?! Ta zrůda ho zabije!". Vběhli do dveří vlakové stanice a Milan si našel čas pro odpověď:"Pokud to má v úmyslu zabíjet, zabilo by nás to taky. A pokud ne, pak se nemá Lance čeho bát." "Neměl šanci utéct!",začal znovu řvát Aionar," Ať to bylo cokoliv, určitě ho to zabije!". Gray odvětil:"Byl to Entei, pokemon z legend, nevím, kde se tu vzal, ale podle toho, co sem slyšel je téměř neporazitelný." Popošel k malému stolku a položil na něho všechny svoje pokébally:"Ale ne, moje poochyena tam zůstala. Úplně sem na ní zapomněl." "Vraťme se.",navrhl okamžitě Aionar. "Hm...", zamyslel se Milan Gray,"Ale musíme být opatrní."

Cítím... bolest. Nikdy předtím jsem bolest necítil... Co je bolest? Odkud ji znám? Kdo... Kdo jsem já? Jsem... Pokemon. Jsem Pokemon. Ale... Bolí to! Mohu otevřít oči. Mohu, cítím to. Ale...

Ve chvíli, kdy se spustil déšť dorazil Mike k bráně Vermilionu. Cestou porazil hodně divokých pokemonů a vybojoval i pár soubojů s trenéry. Jeho drowzee už byl o hodně silnější a Mike se rozhodl zkusit vybojovat zde svůj první odznak. Poté, co mu v Pokécentru drowzeeho uzdravili, vydal se, ještě v dešti, směrem ke stadionu. Vermilion byl oproti Saffronu, kde Mike vyrůstal, malý, takže mu orientace nedělala problémy. Po chvíli dorazil promočený k Surgeovu stadinou. Když se snažil z vlasů sklepat vodu, přistoupil k němu vysoký člověk v kožené bundě a zelenými vlasy:"Co tu chceš? Snads' nepřišel bojovat vo vodznak?" Mike odvětil:"Ano, jsem tu kvůli odznaku." "Sem si moh' myslet. Teďka už sem vleze každý malý dítě. No.. pokud chceš bojovat se Surgem, dokaž žes' toho hodnej. Zvol si pokemona.",uchopil znuděne zelenovlasý jeden ze svých pokéballů. Mike vypustil ven drowzeeho:"Tento souboj prohrajete..." Zelenovlasý se usmál:"Se předveď!" a vypustil z pokéballu raichu.